fbpx

Libor Grubhoffer: Pandemie opičích neštovic nehrozí. Pozor ale na virus chřipky 1 fotografie
zdroj: Profimedia

Když už to konečně vypadalo, že jsme se naučili žít s covidem-19, přišel na scénu nový virus, který způsobuje opičí neštovice, nebezpečně se podobající vymýceným smrtelným planým neštovicím. O tom, proč bychom přesto neměli propadat panice, jsme si povídali s předním českým virologem a ředitelem Biologického centra AV ČR, profesorem Liborem Grubhofferem

Zveřejněno: 14. 6. 2022

Koncem května se v Česku objevil první případ opičích neštovic, které se z Afriky postupně rozšířily do celého světa. Podle profesora Libora Grubhoffera byla jen otázka času, kdy virus doputuje až k nám. Stejně bylo pouze otázkou času, kdy se i kolem této nemoci začnou šířit dezinformace a, jak profesor trefně říká, „idiocie“, která vytváří opar strachu a úzkosti. Čeho se nebát, před čím se mít na pozoru a čemu nevěřit?

Četla jsem, že výskyt opičích neštovic vědce příliš nepřekvapil. I vy jste v jednom rozhovoru řekl, že v případě zoonóz (infekce přenosná mezi zvířaty a lidmi, pozn. red.) je s něčím takovým vždy třeba počítat. Proč?

Zoonózy jsou permanentní hrozbou, kterou si běžný člověk neuvědomuje. Důvod spočívá právě v úloze volně žijících zvířat coby rezervoárů pro virové či bakteriální původce infekčních onemocnění. Jejich dlouhodobý evoluční vztah s těmito původci infekčních onemocnění přitom způsobuje, že sama zvířata tyto patogeny již tolerují. Teprve když je předají hostiteli, tedy v tomto případě člověku, tak dojde k manifestaci infekčního onemocnění.

Jedinci nakažení opičí chřipkou vedou vesměs rizikový životní styl a ve velkém procentu trpí syfilidou, kapavkou, případně jsou infikováni sexuálně přenosným patogenem.

Člověk je totiž kvůli relativně krátkodobé evoluci vztahu s těmito patogeny virového či bakteriálního původu jejich vnímavým hostitelem a onemocnění se u něj pak naplno projevují.

Myslíte, že důvodem snadného přenosu z člověka na člověka je skutečnost, že se podobáme primátům, od nichž virus přišel?

Lze to tvrdit s jistotou. Člověk jako biologický druh totiž patří mezi primáty, takže jeho příbuznost s opicemi je vysvětlením hostitelské vnímavosti člověka k virovému původci opičích neštovic.

Proč myslíte, že se virus masově rozšířil zrovna teď, když se v Africe vyskytuje již nějakou dobu? Může být důvodem třeba oslabení lidské imunity kvůli covidové pandemii?

Všechno nasvědčuje tomu, že k rozšíření opičích neštovic mezi lidmi mimo tropickou Afriku došlo díky nakaženým jedincům, kteří přijeli do Kanady nebo Evropy. Jedná se vesměs o lidi s velmi rizikovým životním stylem, kteří vedou promiskuitní homosexuální či bisexuální život. Nakažení jedinci jsou ve velkém procentu též syfilitici či jedinci trpící kapavkou, případně infikovaní dalším sexuálně přenosným patogenem Mycoplasma genitalium.

Nedomnívám se ale, že by relativně početně omezené případy onemocnění, kdy jde ve světě celkem asi o 900 pacientů a v České republice bylo dosud potvrzeno šest případů, jakkoliv souviselo s covidovou pandemií. Snad pouze, pokud jde o možné vzedmutí vlny rizikových setkávání sexuálně promiskuitních lidí po dlouhém období protiepidemických opatření souvisejících s pandemií covidu-19 v zemích západní Evropy.

Nemusíme se tedy obávat, že by měl virus opičích neštovic potenciál způsobit další pandemii typu té koronavirové?

Naštěstí nikoliv, neštovice nejsou akutním respiračním onemocněním a šíření poxvirových původců neštovic se neděje dýcháním, tedy respirační cestou. Právě respirační onemocnění, mezi něž patří například chřipka, mají ideální podmínky k rychlému plošnému šíření s vysokými hodnotami reprodukčních čísel.

V případě neštovic, včetně těch opičích, probíhá nejúčinnější šíření infekční tekutinou z puchýřů s manifestovanou kožní fází onemocnění nebo z lézí sliznic ve vnitřním prostředí těla infikovaného jedince. A v případě opičích neštovic vyžaduje přenos dokonce až několikahodinové setrvání v intimním kontaktu s nakaženým. Jedná se ve své podstatě o sexuálně přenosné onemocnění, u kterého nemůže z principu dojít k rychlému plošnému onemocnění pandemického charakteru.

Máme v budoucnu očekávat další hrozby zoonóz s potenciálem způsobit celosvětovou pandemii?

Měli bychom být ve střehu, pokud jde o možný nový pandemický virus chřipky zoonotického původu. V minulosti jsme již byli několikrát varováni v případě ptačí a zejména prasečí chřipky. Vážně bychom měli brát i možnost bunyavirových či arenavirových infekcí zoonotického původu, které obvykle patří mezi původce onemocnění krvácivými horečkami se selháváním ledvin či dalších životně důležitých orgánů. Největší pandemický potenciál má ovšem zmíněný virus chřipky.

Pomůže nám něco ze zkušeností s pandemií koronaviru v boji s opičími neštovicemi?

Zcela určitě, lidová moudrost říká, že všechno zlé je pro něco dobré, a tak je tomu i v případě covidové pandemie způsobené novým čínským koronavirem SAR-CoV-2. Už v samém začátku vzplanutí lokálních ohnisek opičích neštovic v komunitách sexuálně promiskuitních lidí se začalo v odborných kruzích hovořit o případném využití dlouhodobě deponovaných dávek vakcíny proti variole, tedy pravým neštovicím člověka. To by bylo asi možné řešení, neboť se ukazuje, že imunita proti pravým neštovicím, proti nimž se očkovalo do roku 1980, chrání účinně i proti opičím neštovicím.

LIBOR GRUBHOFFER

Vystudoval biochemii a mikrobiologii v kombinaci s virologií. Je spoluzakladatelem a koordinátorem přeshraničního studijního programu Biologická chemie mezi Jihočeskou univerzitou v Českých Budějovicích a Keplerovou univerzitou v rakouském Linci. Působí jako vedoucí Laboratoře molekulární ekologie vektorů a patogenů; emeritní rektor Jihočeské univerzity a děkan její Přírodovědecké fakulty, aktuálně je ředitelem Biologického centra AV ČR v Českých Budějovicích a členem Učené společnosti ČR. Kromě výše zmíněné specializace se zabývá klíšťaty a klíšťaty přenášenými patogeny.

V tomto případě by patrně nebylo třeba využít žádné z vymožeností vakcín nových generací proti covidu-19, tedy genových mRNA vakcín či vektorových vakcín. Klasická vakcína proti pravým neštovicím byla vyráběna z virové tekutiny v lézích kuřecích zárodků infikovaných virem vakcínie, původcem kravských neštovic. Přesto je zřejmé, že naše znalosti a technologický pokrok nabytý v našem souboji s covidem-19 by se zcela jistě uplatnily i v boji s opičími neštovicemi, pokud by to snad bylo potřeba.

Objevila se také informace, že opičí neštovice může způsobovat proticovidová vakcína AstraZeneca, obsahující jako nositel viru opičí adenovirus. Mohl byste stručně vysvětlit, proč je to hloupost, proč není něco takového možné?

To není informace, ale dezinformace, která podle mého soudu patří k těm, které lze považovat za proradné a záměrně mystifikující širokou laickou veřejnost. V opačném případě by se mohlo jednat o výplod prosté lidské hlouposti. V každém případě to je ale zlé nařčení, přicházející z prostředí odpíračů očkování proti covidu-19, kteří se chytají každého stébla, jen aby škodili a sváděli laickou veřejnost k pavědě a alternativním přístupům proti používání očkovacích látek k ochraně před covidem-19, případně dalším infekčním nemocem.

Přestože je opičí adenovirus, který používá při výrobě vektorové vakcíny proti covidu-19 firma AstraZeneca, podobně jako poxviry neštovic včetně těch opičích, rovněž DNA virus, tak je to pořád adenovirus, takže je na hony vzdálený poxviru opičích neštovic. Adenoviry způsobují respirační onemocnění, cílí na vnímavé buňky v plicích, a proto je virologové z Oxfordské univerzity zvolili jako vektor, tedy jakýsi dopravník genu kódujícího povrchový protein S covidového koronaviru. Autor zmíněného nesmyslu by měl být každopádně stíhán za šíření poplašné zprávy.

Související…

Roušky už nebudou zásadní. Z covidu se stává sezónní virus, říká Libor Grubhoffer
Kateřina Hájková

foto: Profimedia, zdroj: Autorský článek

Tipy redakce

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...