Vybavte si dvě věci, které děláte ze všeho nejraději. Máte to? A teď si představte, že byste se jich měli ze dne na den vzdát. Ještě si k tomu připočtěte fakt, že se jedná navíc o významný zdroj příjmů. Přesně to se totiž stalo výživové poradkyni a majitelce firmy Krabičkujeme, fitness trenérce a taneční instruktorce Lucii Tvrdoňové.
Lucii byla téměř ze dne na den diagnostikována částečná ztráta sluchu. S tím souvisel přísný zákaz poslechu hudby a tance. To pro ni znamenalo doslova peklo. Pravidelně totiž vede lekce zumby, kde se, jak známo, bez hlasité hudby neobejde. Jenže neměla na výběr. V duelu zdraví vs. vášeň a obživa samozřejmě vyhrálo to první. Jak se s tím srovnala a kam ji taková zkušenost posunula?
Lucie začala své problémy s uchem řešit, až když už měla závratě.
Žijete velmi aktivním životním stylem. Hodně pohybu, hodně práce, málo spánku. Najednou jste málem přišla o sluch. Co to zapříčinilo?
Myslím, že spouštěčů bylo více. Měla jsem hodně práce s rozjíždějící se firmou, hodně stresu a čím dál méně času. I přes to všechno jsem se ale nechtěla vzdát koníčků a cestování.
Jaké jste pozorovala první signály, že se něco chystá, že všechno není úplně v pořádku? Bylo to dlouhodobější, nebo to přišlo všechno naráz?
To, že se něco chystalo, mi došlo až v nemocnici. Zaléhávaly mi uši, cítila jsem takovou zvláštní tíhu na prsou, pocity, že přestávám vše stíhat a zvládat, a v neposlední řadě se mi hůře dýchalo.
Kdy jste se rozhodla, že budete problém řešit s lékařem? Co dalo impuls?
Vlastně jsem to začala řešit, až když jsem přestala úplně slyšet na jedno ucho a začala jsem mít velké závratě.
Co konkrétně lékaři řekli, co se vám vlastně stalo?
Lékaři mi řekli, že jde o kolaps organismu. Laicky mi vysvětlili, že mou náhlou ztrátu sluchu lze přirovnat k takovému ušnímu infarktu.
Dlouhodobá psychická i fyzická zátěž dohnala Lucii až k tzv. "ušnímu infarktu".
Co bylo přímou příčinou? Celkové vyčerpání organismu?
Dlouho jsem si to přiznávala, ale ano. Dlouhodobá psychická i fyzická zátěž.
Řekla jste, že jedním z důvodů bylo i špatné, mělké dýchání. Jak je to možné a co vám k tomu řekli doktoři? Učíte se od té doby správně dýchat?
Vlastně to nebyla záležitost, kterou by mi řekli lékaři. Na to jsem přicházela postupně a mimo jiné mě na to upozornil i kamarád, který se věnuje čínské medicíně. Správně dýchat se učím každý den a musím říci, že je to celkem náročné. Tak obyčejná a samozřejmá věc jako dýchání a já na to zapomínala. Kyslík přitom potřebuje každá buňka našeho těla.
Jak probíhala léčba? Co všechno jste v jejím rámci musela podstoupit?
Po prvním odmítnutí kortikoidní léčby, kdy jsem dostala nějaké léky a injekce na doma, se můj stav natolik zhoršil, že jsem už vlastně neměla na výběr. Šla jsem si na 10 dní odpočinout do nemocnice na kapačky. Podávali mi kortikoidy a další látky na cévy a buňky. Poté jsem dostala ještě léky na doma. Ze dne na den jsem musela přestat cvičit, koukat do počítače, nebo cokoli studovat.
Ještě dlouho poté jste trpěla závratěmi, motala se vám hlava, proto jste se nemohla vrátit k tancování. Co způsobovalo tyto závratě? Už je to v pořádku?
Nejsem lékař, takže nemohu říci, co tyto závratě způsobovalo. Hrozili mi roztroušenou sklerózou, což se díky bohu vyvrátilo magnetickou rezonancí. Vertigo mohlo zapříčiňovat vnitřní ucho, nějaké léky či momentální psychické rozpoložení.
Nyní už Lucie umí i relaxovat.
Po 3 měsících jste se na Litex Aerobic Show vrátila k tancování. Jaký to byl pocit? Věřila jste, že se to ještě stane?
Litex Aerobic Show je pro mě srdcová záležitost. Nejenže jde o nejúspěšnější fitness akci u nás, ale také jsem byla součástí každého ročníku a velmi mě trápilo, že jí nejspíš už nikdy nebudu. Nicméně díky léčbě a klidovému režimu jsem se dala dohromady a mohla jsem se vrátit zpět. Takže abych odpověděla na otázku. Nevěřila jsem, že to letos zvládnu, a jsem opravdu moc šťastná, že jsem se zase mohla postavit na taneční prkna.
Jak jste změnila svůj život po tom, co se vám nehoda přihodila? Změnilo se něco radikálně?
Rozhodně jsem ubrala. Ve všem. Neberu si týdně tolik klientů ani do poradny zdravého hubnutí, ani do fitka. Vážím si svého zdraví a vážím si každé minuty, kterou mohu trávit se svou rodinou. Jsem šťastná, že si mohu povídat s dětmi a netřeští mi z toho hlava ani ucho. Chodím dříve spát a více odpočívám. Nestydím se za to, že si lehnu na gauč k pohádce a prostě jen relaxuji. A takhle bych mohla pokračovat. Zkrátka dostala jsem životní lekci, která mi otevřela oči dříve, než bylo pozdě.
Posunula vás nějak tato zkušenost?
Určitě mě posunula. Neberu si toho tolik. Klidně dnes odmítnu pracovní příležitost, která je nad rámec mé časové kapacity, a nemám z toho výčitky. Zároveň se dokážu vžít do pozice klientky, která na tom z jakéhokoli důvodu není psychicky dobře. Takže možná mě to někam posunulo i lidsky. Při mé práci musím být klientům oporou, psychologem.
Hlídáte si spánkový režim?
Ano. Měla jsem období, kdy jsem spala 3–4 hodiny. Dnes spím 6–8 hodin a moje tělo je mnohem odpočatější.
Kam byste se rozhodně nechtěla vrátit?
Miluji tanec a hudbu a už se nechci vrátit do situace, kdy zjistím, že musím dát sbohem obojímu. Vím, že člověk, který ke svému životu nepotřebuje ani tanec, ani hudbu, nepochopí. Ale zkuste si představit svou největší vášeň a zálibu a ze dne na den se s ní rozloučit. Je to opravdu velmi těžké.
Ovlivňuje váš zdravotní stav i stres? Ve vašem povolání ho máte dost. Jak ho zvládáte a jaký máte recept na to být v pohodě?
Stres je podle mě jednoznačně hlavní spouštěč všech zdravotních problémů. A jak stres zvládám? Teď se musím smát sama sobě, protože vždycky když jsem v pohodě, tak si říkám, že to tak i zůstane, a pak přijde hektické období, starosti s firmou a pohoda je ta tam (smích). Ale kdo to nezná? Proto je důležité se zhluboka nadechnout a uvědomit si, co je v životě opravdu důležité. Rodina, zdraví a pozitivní přístup. Udržme si jej.
foto: archiv Lucie Tvrdoňové
