fbpx
Zveřejněno: 24. 6. 2017

Hereckému egu a honbě za kariérou dala vale. „Dřív jsem svoji profesi vnímala jako alfu a omegu, ale už mě to opustilo. Honba za čímkoliv mi přestala dávat smysl,“ vyznala se dnes herečka Sandra Pogodová pro Flowee. Místo toho praktikuje tzv. wu–wei, což je pojem v taoismu představující vědomé zpomalení a plynutí bez námahy. Místo činnosti vyvíjí nečinnost a s pokorou přijímá vše, co přichází.

Co tě dovedlo do této fáze?

Nejvíc člověka posune to, co ho bolí. O duchovní věci jsem se začala zajímat kolem třicítky po jednom těžkém rozchodu. Měla jsem klasickou představu svatby a dětí, ale to se nestalo a najednou jsem se začala ptát, proč tady vlastně jsem. Takže to bylo z největší depky. 

Když pak člověk na sobě začne pracovat, postupně se naučí nerozlišovat mezi dobrým a zlým a přestane dávat nálepky. Zjistí totiž, že věci, které nejprve vnímá jako katastrofu, ho ve finále posunuly nejvíc. Jde o to vzít to uvolněně a nechat věci plynout, protože nic se neděje náhodou a vždycky to jsou lekce v dobrém.

Každý v sobě máme zapsáno to, co se řešilo v celé generační linii a také v tzv. minulých životech. Navíc tu jsme vychováni v manipulujících programech a to vše je v nás nakulminováno. Některé dny je to těžké a člověk cítí, jak zase nakračuje do starého modelu vidění věcí, ale pak to přejde a dojde mu to. Je zábavné to pozorovat. Vlastně jde o to sám sebe tolik neprožívat a opravdu si nic nebrat osobně.

Co když přijde sebelítost?

Také to znám, samozřejmě. Sebelítostí se ale pouze stavíme do role oběti a to nám nepomůže. Jenom tím ztrácíme drahocenný čas a nikam to nevede. Důležité je, aby nám sepnulo, jak to celé funguje a že tu jsme ne kvůli tomu, abychom si naplnili to vnější, tj. hmotné statky atd., ale především to vnitřní a dopracovali se k vnitřnímu naplnění, radosti a štěstí bez ohledu na okolní dění. 

se sandrou 1

„Začala jsem se pravidelně modlit. A do kostela si na chvíli ráda zajdu už proto, že to je v Praze jediné místo, kde je opravdu ticho, což je skvělé. Člověk se může zkoncentrovat a uklidnit.“

Souvisí to s pokorou a to je velké téma…

To je ze všeho nejtěžší. Teď čtu znovu knihy od S. N. Lazareva Diagnostika karmy a je to asi nejlepší, co jsem kdy četla, co se týče vysvětlení příčino-důsledkového mechanismu a toho, jak funguje. A stalo se mi, že jsem se najednou začala pravidelně modlit. A do kostela si na chvíli ráda zajdu už proto, že to je v Praze jediné místo, kde je opravdu ticho, což je skvělé. Člověk se může zkoncentrovat a uklidnit. Asi nejvíc jsem si teď oblíbila malý prostý kostelík sv. Tadeáška na Náměstí republiky. Okolo je hluk, ale tam je ticho a chodí tam málo lidí.

Běžně jsme zvyklí, že když se modlíme, hned máme požadavky, co bychom chtěli, ale to není pokora. To ještě mluví ego, které má nějaké potřeby, a pak je vztah k Bohu zištný. Ideální je, když vlastně nic nechci a jsem spokojená s tím, co mám.

Dříve jsem hodně a pravidelně navštěvovala různé semináře a sdílení s lidmi pro mě bylo důležité – a ve skupině je vše silnější –, ale teď se to snažím žít v normálním každodenním životě a vydržet bez berliček. Teď jsem schopná udržet si vnitřní klid, naplnění a pokoru už sama.

Co tě ještě zajímá?

Posvátná geometrie, protože jde o energetické zářiče, což je již dokázané. Květ života používám na čištění vody, mám ho na tričku i různě jinde. Nedávno jsem byla na přednášce o slovanské výšivce a to také bylo velice zajímavé! 

No a k tomu všemu jsem si pořídila knížku Bez obalu a zajímá mě, jak minimalizovat množství odpadu. V podstatě už odmítám kupovat si nové oblečení. I v sekáčích se seženou super značkové věci. Člověka k nakupování nutí jenom tzv. módní trendy, ale to je zase jenom o tom, aby se na tom vydělalo. Oděvní průmysl je přitom jedním z největších znečišťovatelů planety.

Věnuješ se nějakému cvičení?

Teď nejvíc cvičím čchi kung doma na terase. Tři roky jsem terasu měla zabarikádovanou, protože nade mnou přistavovali patro, ale už je to hotové a cvičí se tam báječně, protože terasa má 22 metrů čtverečních. A konečně jsem si tam dala i truhlíky s bylinkami.

se sandrou 3

„V podstatě už odmítám kupovat si nové oblečení. I v sekáčích se seženou super značkové věci.“

Jsi vegetariánka?

Většinu času maso nejím, ale striktní vegetarián nejsem. Maso si nezakazuju a příležitostně si ho dám, ale poděkuju pak bytosti, kterou baštím, a neberu to jako samozřejmost. Vím, že salámy nerostou na stromě.

Před lety jsem držela desetidenní půst pouze s pitím speciálního nápoje a teď se snažím dát si půst jednou týdně, nejlépe ve středu, to je prý nejvhodnější. Piju jen čaje, šťávičky, špaldové kafe a je to pecka. Trávení si odpočine.

Pod ofinou a make-upem ukrýváš jizvu…

Lékařů a nemocnic jsem si užila v dětství dost, protože už jako miminko jsem měla nezhoubný nádor na čele, který mi odoperovali. Určitě to souvisí s něčím z minula, ale pátrat po tom je zbytečné.

… a na dlaních jsou zjevné tzv. opičí čáry, které jsou znakem velké síly osobnosti…

Nijak se tím nezabývám, ale že tam jsou, je fakt. Asi v osmnácti letech si mě jako první přitáhla numerologie a pak jsem se zajímala i o věštění z rukou. Je to zajímavé, ale důležité je najít klid a mír v sobě samém.

Už dvanáctý rok jsi v angažmá pražského Divadla na Fidlovačce. Co tě tam nyní čeká nového?

Právě nyní zkouším roli ducha, což mi vzhledem k tomu, oč se zajímám, přišlo obzvlášť zábavné. Představení se jmenuje Láska mezi nebem a zemí a premiéra bude 21. září. Já a Dan Rous jsme duchové a zápletka je moc pěkná. Jsme manželé, kteří společně zahynou a jdou do nebe. Celé představení jsou pak jako duchové. Dál to prozrazovat nebudu, ale je to velmi vtipné.

Jak vnímáš takzvaný běžný život?

Svět ve 3D mi přijde jako zábavička a hra, kde opravdu není co ztratit. Když mi někdo řekne, že se mi něco může stát, hned mi naskočí: „No a co? Tak si pak zase vlezu do jiného těla.“ Jestli se mi má něco stát, může na mě spadnout lustr, i když budu sedět doma, o tom to není.

Samozřejmě že při ohrožení života by nastoupil pud sebezáchovy, ale smrt už opravdu nevnímám jako něco negativního a bolestivého, ale především jako nádherný přechod.

foto: archiv

Pokračováním v prohlížení těchto stránek souhlasíte s Podmínkami užití a Pravidly využití Cookies.