Taky nesnášíte, když někdo mlaská při jídle? Může za to misofonie

Zatímco žvýkání a srkání spolustolovníků většina z nás bez větších problémů přežije, lidé s misofonií (což je něco jako nenávist vůči zvuku, respektive snížená zvuková tolerance) je mohou považovat za hluboce dráždivé až do té míry, že jsou v lepším případě znechuceni, v tom horším je dokonce ovládnou násilnické sklony.

Pozorování činnosti mozku, které v této souvislosti provedli vědci z Newcastle University, odhalilo, že lidé s misofonií mají silnější propojení mezi částí mozku, která zpracovává zvuky, a částí, která zpracovává pohyby svalů v ústech a krku. Když byl lidem s misofonií přehrán tento „spouštěcí zvuk“, skenování ukázalo, že oblast mozku zapojená do pohybů úst a krku byla nadměrně aktivní ve srovnání s kontrolní skupinou dobrovolníků, kteří misofonií netrpí.

Takto postiženým lidem se zdá, že jim zvuk proniká až do morku kostí.

„Myslíme si, že při misofonii spouštěcí zvuky aktivují určitou motorickou oblast, i když daná osoba zvuk pouze poslouchá,“ prohlásil doktor Sukhbinder Kumar, neurolog z Newcastle University. „Takto postiženým lidem se zdá, že jim zvuk proniká až do morku kostí.“

Výstřel neuronů

Kumar a jeho kolegové věří, že spouštěcí zvuky aktivují takzvaný zrcadlový neuronový systém mozku. Předpokládá se, že zrcadlové neurony „vystřelí“, když člověk provede nějakou akci, ale také když vidí, že ostatní dělají určité pohyby.

Aktivace zrcadlového neuronového systému pomocí spouštěcích zvuků sice nezpůsobí, aby lidé s misofonií začali nedobrovolně žvýkat nebo polykat, vědci se však domnívají, že může vyvolat nutkání k tomu, čemu říkají „hyperzrcadlení“. Doktor Kumar uvedl, že někteří lidé s tímto stavem napodobují zvuk, který slyší, protože jim to přináší určitou úlevu, snad kvůli tomu, že znovu získají kontrolu nad pocity, které je ovládají.

Trénink proti znechucení

Pokud objev zveřejněný v časopise Journal of Neuroscience obstojí i v budoucím výzkumu, mohl by připravit cestu k účinnějším terapiím pro misofoniky. Doktor Kumar vysvětlil, že systém zrcadlových neuronů lze trénovat, takže je možné, aby lidé přerušili spojení mezi konkrétním zvukem, který je přivádí k šílenství, a úzkostnými stavy, které následně zažívají.

Výzkum ve Velké Británii v letošním roce potvrdil, že asi 12 % lidí mělo mírné příznaky misofonie a 0,3 % se potýká s opravdu těžkými stavy. Těžko říct, jak to mají Češi, ale nás většinou učili, že při jídle se nemlaská. Občas k tomu přilétl i pohlavek, což by nasvědčovalo tomu, že většina českých rodičů trpí misofonií v horším stádiu.