Lidé jsou zvědaví tvorové. A protože v této době nemůžeme poznávat a zažívat sami, o to víc sledujeme životy druhých. Prohlížíme si fotoreportáže, které zachycují pracovní dny přetíženého zdravotnického personálu, konzumujeme zprávy o tom, jak politici porušují lockdown a jak celebrity odlétají na své soukromé ostrovy. Někteří z nás vykukují ven, aby aspoň viděli, kteří sousedé nosí respirátor, když vynášejí odpadky. Trávíme také rekordní množství času online. Není divu, že v době pandemie a všemožných nařízení potřebujeme informace, novinky a aktualizace. Zároveň ale potřebujeme víc než kdy jindy nahlížet do životů jiných. Proč?
„Jako živočišný druh jsme vždy byli zvědaví, naše vlastní příběhy jsou tvořeny interakcemi, které probíhají se životy a příběhy jiných lidí,“ říká Anne Chappellová z Brunel University London, která toto typické lidské chování nedávno zkoumala spolu s docentkou Julií Parsonsovou z Plymouth University. Během pandemie se podle výzkumnic navíc zdá, že náš zájem o životy jiných lidí dosahuje nových výšin.
Je to jen voyeurismus?
I když se to může zdát trochu voyeurské, toto odvěké nutkání nemusí být špatná věc. V takových dobách, kdy jsou chování a normy bezprecedentní a vyvíjejí se, nám pozorování ostatních lidí může pomoci zpracovat vývoj pandemie, a dokonce se naučit, jak se přizpůsobit.
Naše zvýšená touha konzumovat všechny druhy informací odráží náš okleštěný každodenní život.
Samozřejmě, voyeurismus není nic nového. Bulvár fungoval i v 19. století, kdy neexistoval časopis People ani Instagram. Dnes však existuje mnohem více způsobů, jak nakouknout přes metaforický plot do soukromí ostatních. Poskytovatelé zpráv nabízejí fotoreportáže, které příběhům dodávají rozměr a lidské perspektivy. Na sociálních médiích nemáme jen Facebook, ale také Instagram, Snapchat, TikTok a nyní i Clubhouse. Je to nepřeberné množství různorodých platforem, které nabízejí různé způsoby, jak pozorovat ostatní.
Tato touha nahlédnout do života druhých však není jen voyeurismus. Tento výraz podle Anne Chappellové často implikuje nedovolené nebo sexuální chování. Okolí nás ovšem fascinuje i "nesexuálně", chceme svět kolem nás poznat a pochopit. Chappellová zmiňuje deníky lidí z historie, jako je třeba ten Anny Frankové, a říká, že jsou myšlenkami více než jedné osoby. Vyprávějí nám o životě jedince i o tom, jak kolem nich fungovala společnost.
Placebo namísto kontaktů
Naše touha pozorovat se tedy zdá být zrozena z touhy vyměňovat si informace o tom, kdo jsme, prostřednictvím příběhů, které o sobě vyprávíme. Všechny příběhy, které slyšíme či vidíme, mají určitý vliv na formování našeho společného chápání společnosti. Jelikož koronavirus zpomalil celou planetu, zajímají nás tyto příběhy ještě více. Naše zvýšená touha konzumovat všechny druhy informací odráží náš okleštěný každodenní život. „Se zvýšenou sociální izolací během pandemie jsme více zvědaví a zajímáme se o životy lidí kolem nás,“ potvrzuje Sabrina Romanoffová, klinická psycholožka v newyorské nemocnici Lenox Hill.
Sociální média jsou místem, kde se naučíme nová pravidla žití a kde si to případně slízneme.
Sociální média, tedy něco, co přináší prvek úniku z domácího vězení o čtyřech stěnách, nám umožňují nahlédnout do života ostatních ve virtuální rovině. Poskytují placebo místo kontaktů v reálném světě. Ačkoli tyto online interakce nemusí být tak uspokojivé jako setkání v reálném životě, platformy sociálních médií jsou jedním z mála způsobů, které nám zbyly, abychom se spontánně spojili s jinými lidmi.
Sociální média vědomě i nevědomky monitorujeme, abychom porozuměli novým společenským pravidlům během pandemie. Stručně řečeno, okukujeme na sociálních sítích okolí, abychom absorbovali nový sociální kód vytvářený v reálném čase. Co je přijatelné dělat, jak bychom se měli chovat, s kým je dobré trávit čas a co je bezpečné sdílet? Sociální média jsou místem, kde se naučíme nová pravidla žití a kde si to případně slízneme.
Sdílení obav
Vytěžujeme i další informační zdroje, ať už čtením článků, sledováním dokumentů nebo pozorováním kolemjdoucích, to vše je naší učebnicí rychle se měnících časů. Lidé používají tato data k posouzení, jak hodnotit vlastní životy. Životy jiných lidí – ať už je to lékařský dokument, příspěvek na Facebooku o babičce kamarádky postižené koronavirem nebo komentářová sekce novin oznamující rekordní počet obětí – také poskytují místo pro kolektivní zpracování této bezprecedentní situace. Vidět obavy druhých odhalené v příspěvku nebo ověřené ostatními, kterým se to líbí nebo to komentují, může mít uklidňující účinek.
Samozřejmě, že velké množství zpráv, přílišné sledování sociálních médií nebo zírání za plot může člověku přelézt přes hlavu. Když jsou naše kognitivní procesy přetížené a snaží se integrovat tísnivé informace do našich vnitřních světů, pouze zesilují stres a úzkost, které lidé prožívají. Pokud se ale probíráte Instagramem, abyste zjistili, co dělají přátelé, sledujete pořady o zdravotnických pracovnících nebo čtete články o dopadu pandemie na duševní zdraví, je to způsob, jak se vypořádat s omezeními naší doby, jak zpracovat svou vlastní úzkost a jak pochopit tento podivný nový svět.
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: BBC
