fbpx

Podle novinářky a autorky knihy Friendship pohled do očí prohlubuje důvěru a intimitu, učí naslouchat a dokonce vytváří přímou linku do mozku

Zveřejněno: 17. 11. 2020

Pokud v dnešní době žijete sami, máte kvůli koronavirové izolaci nejspíš tu smůlu, že si naživo pohledů do očí příliš neužijete. Kvůli nutnosti dočasně zamezit sdružování lidí a společně s tím i šíření nemoci covid-19 jsme odkazováni na pohodlí svých domovů, kde se máme věnovat četbě, sledování filmů – zkrátka čemukoliv, co nesouvisí se stykem s osobami, které s námi nesdílí domácnost. Ovšem pozor, nic z toho nevylučuje virtuální kontakt.

S rodinou a přáteli se totiž dnes můžeme (díkybohu) spojit díky kamerám a internetu a můžeme uspořádat videohovor na telefonu, na počítači nebo na tabletu. A právě zde, v tomto improvizovaném prostředí, si můžeme ověřit, jakou sílu má pohled do očí.

Oční kontakt zlepšuje komunikaci

V podcastu webového magazínu životního stylu Mindbodygreen hovoří novinářka Lydia Denworthová o tom, jaký význam má přátelství, o čemž ostatně napsala i celou knihu nazvanou Přátelství: Evoluce, biologie a mimořádná síla základního životního pouta. Podle ní je přátelství pro celkové zdraví stejně důležité jako třeba správná strava nebo pravidelný pohyb.

I když virtuální oční kontakt přes PC nebo telefon působí malinko odlišně než ten osobní, výsledek je v podstatě stejný.

A dobrá zpráva je, že virtuální kontakt prý může v tomto směru přinášet podobné výhody jako ten osobní. Aby se tak stalo, měli bychom se ale držet jedné důležité zásady: udržovat při hovoru oční kontakt.

I virtuální pohled funguje

Denworthová totiž tvrdí, že oční kontakt aktivuje části mozku, které jsou využívány při komunikaci a přemýšlení o tom, jak jiný člověk vnímá svět. Což je koncept, který je obecně známý jako „teorie mysli“, a podporují jej i solidní vědecké výzkumy. A i když Denworthová říká, že virtuální oční kontakt přes PC nebo telefon působí malinko odlišně než ten osobní, výsledek je v podstatě stejný.

A co je jednoznačné, pokud se cítíte osaměle, je virtuální oční spojení lepší než žádné. Potvrdil to také výzkum, kterého se zúčastnilo 1 400 amerických seniorů. Ti, kteří se svými blízkými pravidelně komunikovali prostřednictvím videohovorů, měli nižší riziko rozvoje deprese ve srovnání s těmi, kteří pro komunikaci používali pouze textové zprávy nebo telefonování.

Stimulace bloudivého nervu

Podle Stephena Porgese, profesora psychiatrie tří prestižních amerických univerzit a autora polyvagální teorie, která popisuje, jak jsou naše oči a mimické svaly v obličeji propojené s centrálním nervovým systémem a mozkem, zase přátelský pohled z očí do očí představuje jeden z nejjednodušších způsobů, jak zapojit „nervus vagus“ neboli bloudivý nerv. Tento nejdelší nerv v lidském těle, který propojuje mozek se všemi důležitými orgány (střeva, žaludek, srdce, plíce), je klíčovou součástí parasympatického nervového systému zodpovědného za odpočinek a trávení a ovlivňuje nejen dech a tepovou frekvenci, ale také psychiku.

Jeho stimulace tak může pomoci od četných neduhů, mezi něž patří migrény i úzkosti. Pohled do očí milovaného člověka tak jednoduše dokáže zvednout náladu a nedávný výzkum potvrdil teorii, že ten virtuální na stimulaci bloudivého nervu působí stejně jako ten osobní.

Místo mailování si dejte video

Z toho všeho vyplývá, že oční kontakt je nenahraditelnou součástí psychické pohody a pomáhá nejen těm, kteří izolací vyloženě trpí, ale všem, kteří potřebují zvednout náladu. Co z toho plyne?

Až se budete cítit osaměle, místo zprávy někomu blízkému raději zavolejte nebo se ještě lépe dohodněte na videohovoru a dívejte se při něm jeden druhému do očí. Pomáhá to. Psychicky i fyzicky.

Související…

Původně měli všichni lidé hnědé oči. Modrá barva očí vznikla nedávno, tvrdí Dánové
Monika Kovačková

foto: Shutterstock, zdroj: Mindbodygreen

Tipy redakce

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...