fbpx

Zveřejněno: 2. 1. 2018

Výzkumy ukazují, že máme tendenci podléhat jednomu ze dvou typů myšlení. První vede k depresím a neúspěchu. Druhý naopak ke spokojenosti a daleko lepším výsledkům. Studie dokazují, že to, jak bude náš život vypadat, je jednoduše z velké části v našich hlavách. Změníme-li myšlení ze „zabrzděného“ na „růstové,“ náš život se výrazně promění k lepšímu.

Psycholožka Carol Dwecková zahrnula do svého výzkumu 128 dětí ve věku 10–11 let, které rozdělila na dvě skupiny. Všechny nechala řešit matematické úlohy a poté první skupině řekla: „Daří se vám, musíte být velmi chytří,“ zatímco druhé skupině, „daří se vám, určitě jste se hodně snažili.“ V další části výzkumu jim dala řešit náročnější úlohy, které téměř žádné z dětí nevyřešilo. Do třetice všichni dostali opět lehké zadání. Po zhodnocení bylo zjištěno, že ve třetím testu si děti chválené za intelekt vedly téměř o 25 % hůř než děti chválené za snahu. Odborníci přisuzují tyto výsledky faktu, že intelekt je věc fixní a neměnná, zatímco snaha je ovlivnitelná.

Naučte se optimismu

Lidé s tzv. fixed mindset věří, že karty jsou rozdány a jejich intelekt a schopnosti jsou neměnné. Na druhou stranu růstově smýšlející jedinci považují aspekty své osobnosti za změnitelné. Jde jen o nadměrný optimismus? Aktuální výzkumy lidského mozku ukazují, že lidé z druhé skupiny se pravděpodobně nemýlí. Mozek je neuroplastický – můžeme ho posilovat podobně jako své svaly a vlastnosti jako kreativita, síla vůle, odvaha, pečlivost či komunikativnost, a dokonce i optimismus nejsou vrozené, ale spíše naučitelné.

To, jak si vysvětlujeme své selhání, takzvaný vysvětlovací styl, zásadně ovlivňuje například riziko vzniku deprese. Pokud selže pozitivně laděný člověk, řekne si, že příště se mu bude dařit. Pokud selže pesimista, má pocit, že to tak bude vždy. Opačně také reagují obě skupiny na úspěch. Pokud pozitivní jedinec uspěje, věří, že se mu bude dařit i v budoucnu, negativní o sobě bude vždy pochybovat. Změníme-li tedy svůj vysvětlovací styl ohledně selhání, výrazně tak zvýšíme svou životní spokojenost.

mysl2

Když budete pozitivně naladění, máte vyšší pravděpodobnost, že uspějete

Sebenaplňující proroctví

Velkým problémem současnosti je dělení lidí do škatulek a různých skupin, například na choleriky, sangviniky či Berany a Blížence. Pokud totiž někomu řeknete, že je „nějaký,“ často to vezme jako neměnitelný fakt a opravdu se tak bude chovat. Tomuto jevu se říká tzv. sebenaplňující proroctví neboli Pygmalion efekt.

Ten jako první dokázali Robert Rosenthal a Lenor Jacobson, kteří na konci šedesátých let 20. století uskutečnili slavný experiment s dětmi na základní škole. Žákům rozdali testy a vyučujícím řekli, že jde o prověření IQ a studijních předpokladů. Poté vybrali jedince s průměrnými výsledky, o nichž učitelům sdělili, že byli vyhodnoceni jako nadprůměrně inteligentní. Po určité době začali tito studenti opravdu dosahovat výborných výsledků, a to díky tomu, že učitelé k nim přistupovali jinak než k ostatním žákům – věnovali jim více času, v hodinách je vyvolávali a následně chválili. Tak posilovali jejich motivaci a sebedůvěru.

Víra v úspěch je účinná

Podobný výzkum byl proveden v roce 1963. Účastníci experimentu měli naučit chodit krysy bludištěm, přičemž jim bylo řečeno, že zvířata pochází ze dvou různých populací – „chytrých“ a „hloupých.“ V reálu se inteligence krys nijak nelišila, to ovšem účastníci nevěděli. Krysy, které byly považovány za chytré, se naučily projít bludištěm mnohem rychleji, protože s nimi jejich cvičitelé intenzivněji komunikovali a věnovali jejich výcviku více pozornosti a úsilí.

Neodsoudil i vás podobným způsobem někdo v dětství? Neřekl vám někdo, že nejste na matematiku či na sport nebo že jste nerozhodní? Možná jste takoví nebyli, ale kdosi vás takovými udělal. Stačí, když si to uvědomíte a změníte své myšlení ze zabrzděného na růstové.

foto: Profimedia, zdroj: Grow Job

Tipy redakce

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Flákač, budižkničemu, alkoholik, čórka. To jsou typické konotace, které si mnoho z...