Sexuální trapasy, sex ve vězení a ztráta intimity, BDSM, neplodnost... To jsou tabuizovaná témata, o kterých si asi v hospodě s kamarády nikdo z nás běžně nepovídá. Terézia Ferjančeková se Zuzanou Kašparovou o nich naopak mluví rády, pravidelně a navíc veřejně. Se svým podcastem Vyhonit ďábla, ve kterém „vyhání sexuální tabu“, už dokonce slaví první úspěchy. V červnu 2020 zvítězily v soutěži Podcast roku.
Ač to tak může na první pohled působit, holky prý prvoplánově o kontroverzi neusilovaly. „Ale zároveň jsme rády trapné. Všechno to tak mixujeme – trošku šokovat, trochu trapnosti a zároveň něco sdílet. Je to vlastně takový peer-to-peer projekt. My sdílíme své zkušenosti, lidé je potom sdílí také. Nakonec se všichni něco přiučíme a pro někoho to může být i forma terapie. Určitě se nestavíme do pozice odbornic, které by kázaly z piedestalu,“ říká Terézia.
Podle Zuzany ani jedna z autorek od projektu nic moc nečekala. „S Terézií jsme si vždycky o sexu a intimitě otevřeně povídaly a také nás bavily podcasty. Obě máme navíc zkušenost z rádia, tak nás napadlo spojit to dohromady. Žádné velké ambice jsme každopádně neměly, byla to jen taková kamarádská aktivita.“
S „holkama od vedle“, jak samy sebe během rozhovoru nazvaly, jsem se po Skypu bavila například o tom, co zajímavého se dosud od hostů v podcastu dozvěděly, kdo je zaujal nejvíc, i o tom, jaká nastavení v naší společnosti nejsou podle nich zcela v pořádku.
Jak jste přišly na název Vyhonit ďábla? Nenapadlo vás, že je to „trochu moc“?
Terézia: To vzniklo vlastně úplnou náhodou ještě předtím než samotný podcast. Do vedlejšího pokoje jsem šla zhasínat svíčku a na Zuzku jsem křikla, že jdu vyhánět ďábly. A ona rozuměla právě vyhonit ďábla. Tak jsme se tomu zasmály a pak tenhle název k podcastu přiřadily. Je nám jasné, že některé lidi odrazuje. Dokonce nám někteří posluchači psali, že právě kvůli němu byli nejdřív skeptičtí. Když si pak ale podcast pustili, moc se jim líbil.
Je podle vás opravdu sex dodnes tabu? Na jednu stranu se s ním setkáváme na každém kroku...
Terézia: Je fakt, že někteří lidé nám psali do komentářů: „No, tak tohle je to poslední, co naše přesexualizovaná doba potřebuje.“ Jenže záleží na tom, o jaké stránce sexu se bavíme. V klipech a filmech jsou běžně k vidění nahá ženská těla, porno je velmi lehce přístupné. Ale nikdo už vám nepoví, že porno je jen fantazie a ve skutečnosti sex vypadá úplně jinak.
Všichni se nás třeba ptají, jaké to je říct, jestli jsem měla nebo neměla anální sex. Ale to řeknu úplně v pohodě.
V reálu nejde všechno jako po másle. Skoro nikdo také veřejně nemluví o svých nedostatcích, nejistotách i trapnosti, které občas při sexu přijdou. O nich se právě hovoří těžko, protože je bereme jako selhání. A to je jedna z věcí, kterou se právě snažíme změnit.
Jak lidé na váš podcast reagují? Překvapily vás nějaké komentáře?
Zuzana: Nám osobně většinou lidé píšou pozitivní věci, že jsme jim třeba pomohly otevřít nějaké téma s partnerem nebo že si uvědomili, že jejich nedokonalosti nejsou zdaleka tak zásadní, jak si původně mysleli. Ale co se týká třeba komentářů pod články, které píšeme, ty jsou dost často i negativní. Nebývá to úplně konstruktivní kritika, spíš nenávistné komentáře, které dost často adresují náš vzhled, což jen dokazuje to, že náš podcast potřeba je. Pokud spojení žena a sex znamená, že má člověk právo nebo důvod komentovat její vzhled...
Terézia: Mně se líbí, že nám občas píšou učitelky, mladé ženy, které by byly rády, kdybychom udělaly i nějaké speciální díly pro starší děti na prvním stupni. To možná v budoucnu také zrealizujeme, ale nejdřív bychom se o tom musely pobavit s nějakým odborníkem.
Máte ambice říkat, co je „špatně“ v tom, jak naše společnost sexualitu vnímá?
Terézia: Určitě ne. To jsou silné výroky, které nemáme nijak podložené, žádnými výzkumy. Jen říkáme, že se v některých nastaveních necítíme úplně komfortně, to je vše.
Například?
Terézia: Například definování znásilnění. Když se třeba píše o znásilnění jako o „vynucení si sexu“. To je podobné, jako kdybychom o vraždě napsali, že si „vynutil jeho smrt“. Tady můžeme říct, že je to špatně, protože souhlas je u sexu základ. Nebo sexuální obtěžování, které se třeba v práci bere jako vtip či lichotka. Když se žena ozve, je hysterka, nebo neví, co je humor. Jen pár lidí dokáže uznat, že ženám je to nepříjemné, a svoje chování přehodnotí.
Který z vašich dosavadních hostů vás nejvíc zaujal a proč?
Zuzana: Teď mě napadají třeba holky, které si s námi přišly povídat o asexualitě. Ten díl mě hodně bavil, protože byl jiný v tom, že v něm vlastně sex vůbec nehrál prim.
Terézia: U nich mě zaujalo, že přestože o sex nestojí, jsou schopné ho svým partnerům dopřát.
Jsou věci, o kterých v podcastech nemluvíte? Nebo žádné hranice nemáte?
Zuzana: Nemluvíme o věcech, které by mohly nějak poškodit lidi z našeho okolí, snažíme se držet anonymitu.
Terézia: Určitě. I s přítelem to máme takto nastavené, že mluvím o prožitcích svého těla, ne o něm.
Jaké téma bylo pro vás zatím nejtěžší otevřít?
Zuzana: Pro mě byl určitě nejtěžší díl, kde jsme mluvily o úzkostech, a to nejen o těch, které se týkají sexu. Všichni se nás třeba ptají, jaké to je říct, jestli jsem měla nebo neměla anální sex. Ale to řeknu úplně v pohodě, stejně jako kdy jsem si „upšoukla“. To jsou normální, lidská, běžná témata. Mnohem těžší je mluvit o těch niterných, která člověk ještě musí zpracovávat.
Terézia: Přesně, nejtěžší je mluvit o tom, s čím ještě nejsem úplně smířená. Ale co má zároveň spousta lidí, protože tu máme nějaké ideály krásy, nároky na výkon a podobně. Takže u mě je to spojené hlavně s tímto.
Na začátku jste zmínily podcast jako formu terapie. Pomohlo sdílení některých témat i vám osobně? Případně v čem?
Zuzana: Mně asi pomáhá, že mě podcast nutí nad nějakými věcmi víc přemýšlet a utřídit si je. Takže pokrok v náhledu na ta intimní témata u sebe vidím, ať už jsou to třeba chlupy, které jsem dřív hodně řešila. Teď si uvědomuji, že se z pětadevadesáti procent holím kvůli společnosti a ne kvůli sobě. Že já sama to vlastně vůbec dělat nechci. A právě náš podcast mi pomáhá utvrzovat se v tom, že to vlastně ani dělat nemusím, že je to v pohodě. Například...
Vyhonit ďábla
Podcast o „vyhánění sexuálních tabu“, za kterým stojí kamarádky Zuzana Kašparová a Terézia Ferjančeková, byl založen v březnu 2019. Od té doby má na kontě už více než třicet epizod na téma, jako je BDSM, neplodnost, chlupy či sexuální trapasy a také ocenění za Podcast roku, který mu byl udělen v červnu 2020. Zuzana a Terézia plánují v září 2020 speciální tour, kdy se budou o sexuálních tabu bavit s lidmi v kavárnách.
Terézia: Já to mám asi podobně. Určitě mě to přinutilo zamyslet se nad věcmi, nad kterými bych jinak nepřemýšlela. Například když jsme dělaly rozhovor s vyznavačkou BDSM, velmi mě překvapilo, že to rozhodně není jen o tom se vzájemně zbít, ale jde o to, umět se o druhého postarat a zajímat se o jeho pocity. Je také zajímavé si uvědomit, že submisivní člověk má víc moci nad svým tělem než ten dominantní, protože on je ten, který určuje hranice... Vlastně s každým hostem se podíváme na nějaká nová zajímavá místa, na která bychom se jinak nikdy nedostaly.
Podcastů o sexu je v Česku několik. Přemýšlely jste o tom, proč zrovna vy máte takový úspěch?
Zuzana: Myslím, že jsme trochu našly díru na trhu, aniž bychom ji hledaly. Za prvé jsme náhodou vystihly čas, kdy u nás začaly podcasty dost nastupovat, a také ten autentický ženský náhled na tohle téma tu asi moc nebyl. Vím, že to zní jako klišé, ale myslím, že autenticita hrála velkou roli, a to třeba i na Instagramu, protože my nemáme techniku na to, abychom se fotily jako modelky. Takže jsme tam házely i dost neupravené fotky a lidé většinou reagovali dobře, že jsme přirozené, takové „holky od vedle“.
Terézia: Jo, asi nějak táhne naše otevřenost. Lidé prostě chtějí slyšet dvě kamarádky, protože všichni jsme něčí kamarádky, kamarádi. Je to hodně přátelské a my na sebe říkáme vše.
Reklama
foto: Se souhlasem Terézie Ferjančekové a Zuzany Kašparové, zdroj: Vyhonit ďábla
