fbpx

Odborníci pojem usměvavá deprese zatím neuznávají. Lidí, kteří jí trpí, je ale dost. A jejich předstírání jim dává i dost síly k sebevraždě

Zveřejněno: 29. 5. 2020

„Nikdy byste to nepoznali. Mám umytou tvář a sepnuté vlasy. Čisté oblečení. Zdravou barvu a pozdravím každého, koho potkám: učitele, policistu, známé. V práci dodržuji všechny termíny. Ale mezi jednotlivými úkony usínám. Kolísám mezi aktivitou a apatií a moje mysl bloudí na temná místa. Říkám si, že nejsem dost chytrá ani dost dobrá. Jsem příšerná spisovatelka, manželka i matka a věřím, že mým přátelům i rodině by beze mě bylo lépe. Vlastně všem.“

Novinářka a blogerka Kimberly Zapata, která takto popsala své každodenní stavy, trpí kromě bipolární a úzkostné poruchy také takzvanou „usměvavou depresí“. Pojem, který odborná komunita zatím oficiálně neuznává, byl uměle vytvořen, aby popsal jednu z hlavních depresivních poruch s atypickými příznaky. Od běžné deprese se liší zejména tím, jak se její symptomy projevují, respektive neprojevují, což je na ní právě to nejnebezpečnější.

Dost síly na přetvářku

Celosvětově trpí podle odhadů Světové zdravotnické organizace (WHO) depresí více než 264 milionů lidí. Odpovídající lékařské péče se však dočká pouze necelá polovina nemocných. Ti ostatní nejsou správně diagnostikováni, nebo adekvátně léčeni. V případě „usměvavé deprese“ jsou potom tyto počty pravděpodobně ještě vyšší, neboť je velmi těžké ji odhalit. Lidé, u nichž propukla, často na první pohled budí dojem, že mají život i psychiku v naprostém pořádku – mají práci, byt, možná i děti a partnera. Když je pozdravíte, usmějí se a dokážou příjemně konverzovat. Vůči venkovnímu světu si zkrátka nasazují věrohodnou masku.

Další příznaky zahrnují pocity těžkosti v končetinách, výraznější úbytek či příbytek na váze a změny v denním režimu.

„Symptomy jsou stejné jako u typické deprese, ale člověk je zažívá jen vnitřně a navenek je neprojevuje,“ říká polský psycholog a kouč Mateusz Grzesiak. Někteří pacienti dokonce pomýšlí na sebevraždu. Těm potom právě ona vnitřní síla, kterou používají na přetvářku a bezproblémové fungování v osobním životě, umožňuje tento cíl uskutečnit. Tím se zároveň liší od lidí s klasickou formou deprese. I ti často na konec života pomýšlí, ale na jeho uskutečnění nemívají dostatek energie.

Ohrožená skupina

Vyšší riziko vzniku usměvavé deprese mají lidé s určitým typem osobnosti. Jsou to často pesimističtí jedinci s tendencí předvídat neúspěch, s problémy přenést se přes trapné či ponižující situace a se sklony příliš přemítat o tom negativním, co se v minulosti stalo.

Mohou vůči okolí pociťovat vinu a namlouvají sami sobě, že nemají důvod smutnit.

Nemoc se zároveň často neprojevuje jen vnitřními mizernými pocity. Další příznaky zahrnují pocity těžkosti v končetinách, výraznější úbytek či příbytek na váze a změny v denním režimu – například nespavost, větší únavu a potřebu odpočinku.

Aspekty toho, jak může usměvavá deprese vypadat u žen, se snažil zachytit magazín Women´s Health. Redakce vyzvala ženy, aby sdílely obrázky ze svých sociálních médií na Instagramu spolu s popisem, jak se v danou chvíli opravdu cítily. U některých jejich postů je rozdíl mezi původním popiskem a realitou opravdu zarážející.

Obavy z reakce okolí

Jak už bylo řečeno, pacienty s usměvavou depresí je velmi těžké odhalit. Ani oni sami často pomoc nevyhledají. Často si totiž svůj problém nechtějí přiznat, proto se jim také daří pokračovat v každodenních činnostech, jako to dělali i před nemocí. Mohou také vůči okolí pociťovat vinu a namlouvají sami sobě, že nemají důvod smutnit. Končí to tak, že se v dnešní společnosti, kde jsou témata duševního zdraví stále tabu, za své pocity začnou stydět.

Lidé, kteří meditovali a cvičili dvakrát za týden, vykazovali už po osmi týdnech snížení příznaků deprese téměř o 40 procent.

Někdy to bohužel pacientům neulehčuje ani jejich okolí. „Nevím, kolikrát už jsem slyšela, ale vždyť vypadáš tak šťastně. Ty nemůžeš mít opravdovou depresi. Což může být tou nejnebezpečnější součástí této nemoci. Kvůli těmhle poznámkám se cítíte bláznivě, zahanbeně a sami,“ popisuje Zapata. Pokud se vám tedy někdo se svými problémy svěří, nezlehčujte to. Vyhněte se komentářům typu: „Ale vždyť ty vypadáš tak šťastně!“ A nikdy se neptejte „proč“. To je totiž otázka, na kterou není možné odpovědět a která jen podporuje stud a stigma. Odborníci naopak radí nabídnout emocionální a třeba i praktickou podporu.

Léky na duši

Co se léčby týká, kromě klasických antidepresiv má skvělé výsledky také meditace a fyzická aktivita. Například studie vědců na Rutgerské univerzitě v USA ukázala, že lidé, kteří meditovali a cvičili dvakrát za týden, vykazovali už po osmi týdnech snížení příznaků deprese téměř o 40 procent. Další cestou může být kognitivně behaviorální terapie a další metody, které nás učí měnit své vzorce myšlení.

Nedílnou součástí léčby je také nalezení smyslu života. Už rakouský neurolog Viktor Frankl, který byl za války vězněn v Terezíně, Osvětimi a Türkheimu, napsal, že právě to je základním kamenem dobrého psychického zdraví. Mluvil o tom, že bychom se neměli snažit o bytí ve stavu bez napětí, zodpovědnosti a výzev, ale spíše v životě o něco usilovat. Můžeme například na chvíli zaměřit pozornost místo sebe na své okolí. Nebo si najít smysluplný cíl a snažit se k němu posouvat, byť o malý kousek za den. To všechno může na naše psychické zdraví blahodárně zapůsobit a snížit potřebu nasazovat si onu vyčerpávající masku smíchu.

Související…

Vtipkujete "nezdravě"? Váš humor zřejmě souvisí s vaší depresíTen, komu meditace nejde, ji nejvíc potřebuje, říká autorka virtuální meditační hryStres nás posouvá kupředu. Musíme s ním ale umět pracovat, říká Kateřina Weigertová

foto: Shutterstock, zdroj: Verywellmind

Tipy redakce

Proč se písek krade z pláží? Je to podobně cenná komodita jako voda

Proč se písek krade z pláží? Je to podobně cenná komodita jako voda

Loni v létě zaplatil jeden britský turista na Sardinii pokutu 1 032 eur, když byl...

Profesor Jan Rak: Ráj na zemi nastane, až zjistíme, že si realitu vytváříme sami

Profesor Jan Rak: Ráj na zemi nastane, až zjistíme, že si realitu vytváříme sami

Je realita to, co vidíme? Nebo si ji každý z nás vytváří po svém? Co nám vlastně o...

Pokračováním v prohlížení těchto stránek souhlasíte s Podmínkami užití a Pravidly využití Cookies.