fbpx

Absolventka psychologie z Liverpoolské univerzity tvrdí, že chceme-li kočkám porozumět, nesmíme je posuzovat podle lidských měřítek

Zveřejněno: 24. 2. 2021

Šikanují ostatní domácí zvířata, procházejí se po kuchyňském stole či po lince, libovolně si uzobávají cokoli, co je kde snědku, co se zde nachází, a občas se bez jakéhokoli varování vrhnou na nic netušící rodinné příslušníky, které poškrábou, pokoušou či obojí. Typické chování koček. Řada chovatelů proto často tvrdí, že se jejich kočka chová jako psychopat. Psycholožka Beky Evansová, která studuje vztahy mezi lidmi a domácími zvířaty, vyzpovídala majitele koček, které psychopatické chování vykazují.

Výsledek svého bádání shrnula do prostého konstatování, že majitelé svým kočkám jednoduše nerozumí. Posuzují je totiž podle měřítek, do kterých tyto šelmy nezapadají. Na základě toho jim potom připadá kočičí chování podivné.

Psi jsou s lidmi víc

Mikel Maria Delgadová, výzkumnice a specialistka na chování koček z Kalifornské univerzity v Davisu, se s Evansovou ztotožňuje, když tvrdí, že kočičí chování nelze srovnávat s chováním žádného jiného zvířete, a už vůbec ne třeba s chováním psa. Psi jako domestikovaní tvorové totiž tráví po boku člověka nesrovnatelně delší dobu než kočky a po celý ten čas je vychováváme a šlechtíme k obrazu svému.

Kočky nemají svaly v obličeji, a proto nemohou nabídnout tak širokou škálu různých obličejů jako psi.

Psi se dokonce naučili stáhnout obličejové svaly do tvaru, který se podobá lidskému úsměvu – stačí se podívat třeba na labradorského retrívra nebo stafordšírského bulteriéra. Někteří umí i zvedat obočí. Čím déle času tráví s lidmi, tím více se jim podobají a napodobují i jejich zvyky a pohyby – třeba lezení na gauč, mají tendence lehat a sedat si tam, kam páníček.

Kočky se smát nemohou

Kočky nic z toho neumí, jsou své a nezávislé, nedokážou a nechtějí se lidem přizpůsobovat jako psi. To je jejich podstata, z níž podle Delgadové plyne, že bychom na ně měli nahlížet pouze a výhradně z tohoto úhlu pohledu a neočekávat od nich, že nám dají něco, co ani nemohou. Co se týče třeba onoho úsměvu, tak Delgadová zdůrazňuje, že kočky nemají svaly v obličeji, a proto nemohou nabídnout tak širokou škálu různých obličejů jako psi.

Každá kočka je osobnost. Některá se mazlí víc, jiná méně. To je charakter, ne necitlivost nebo absence emocí.

Její výraz je pořád stejný, a tak může vypadat jako psychopat, který nemůže cítit ani projevovat emoce. Kočky ale mají jiný způsob komunikace, nekomunikují obličejem, ale polohou uší a ocasu. Pokud je začneme poznávat a zaměřovat se na tyto drobné pro ně typické věci, záhy zjistíme, že jejich emocionální život ve skutečnosti vůbec není neexistující nebo nevyzpytatelný. Alespoň to tvrdí Delgadová.

Věrné prý jsou

Další častou výtkou proti kočkám bývá tvrzení, že nejsou tak věrné jako psi. Podle Delgadové jsou, jen to opět dávají najevo jinak. Pes se mimo domov drží svého pána, protože je fixován na teritorium a na cizím území se cítí nejistě – proto všechno značkuje a drží se svého majitele.

Kočka na teritorium fixována není. Doma se chová stejně jako venku. Když se nelísá a nedrží u chovatele například při návštěvě veterináře, neznamená to, že jí je lhostejný, ale že se zkrátka pro ni nic mimořádného neděje. Nemá proto důvod, proč by se měla chovat jinak než doma. A další důvod je kupodivu podobný jako u psů, ba dokonce i u lidí. Každá kočka je osobnost. Některá se mazlí víc, jiná méně. To je charakter, ne necitlivost nebo absence emocí.

Související…

Kdo je chytřejší? Psi nebo kočky? Vědci mají jasno
Jana Abelson

foto: Shutterstock, zdroj: The Atlantic

Tipy redakce

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Flákač, budižkničemu, alkoholik, čórka. To jsou typické konotace, které si mnoho z...

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...