Lidská psychika je stále z velké části neprobádaná, a tak mnoho procesů a principů fungování, které se v hlavě odehrávají, zůstává záhadou. Čím dál tím více si ale uvědomujeme moc, kterou naše mysl má. Důkazem toho mohou být zkušenosti – a to nejen ty, které sami zažijeme. Každým dnem můžeme být svědky „zázraků“ v našem blízkém okolí, stačí jen otevřít oči a vystoupit z komfortní zóny.
Tento krátký úvod vede k mé hlavní otázce, proč děláme věci, o kterých racionálně víme, že bychom je dělat neměli (kouříme, přejídáme se, koušeme si nehty, pijeme moc kávy a jíme moc cukru...), a naopak neděláme věci, o kterých víme, že bychom je dělat měli (cvičit, číst, být více v přírodě, zdravě jíst...)?
S kolegou Marianem Jelínkem nás tato otázka zajímala natolik, že jsme se o tom rozhodli napsat celou knihu. A já se pokusím ve stručnosti shrnout hlavní myšlenku (to neznamená, že byste si knihu neměli přečíst celou ☺).
Bez toho, aby nás někdo nutil, přirozeně a dlouhodobě děláme buď věci, které dělat musíme, abychom přežili, nebo ty, které nás baví. Ale jak máme vědět, že nás něco baví, když jsme si to nevyzkoušeli?
Kdy naposledy jste udělali něco poprvé?
To do list: opustit komfortní zónu
Žijeme ve specifické době, v době blahobytu, pohody a komfortu. A pokud se v tomto prostředí nenaučíme pohybovat, je otázkou, jak to dopadne? Dříve lidem pomáhalo vystupovat z „komfortu“ okolní prostředí. Například nebyl zdaleka takový výběr potravin a hlavně běžní lidé neměli prostředky na to, aby se přejídali – nebyla obezita, nebyla teplá voda, kterou by se lidé každý den myli, nebylo ústřední topení ani klimatizace – byla vyšší imunita... A tak jsme určité věci dělat museli a jiné zase nemohli. Dnes už nás ale prostředí neomezuje a jsme to my, kdo by měl vlastní zónu komfortu stlačovat. A teď jsem prozradila celé to „tajemství“. Vnímáme, že cestou, a troufám si říci k úspěchu i štěstí, je výstup z komfortní zóny, nastavení takových pravidel, která budu dodržovat a která mě dovedou k cíli.
A jak?
Dejme šanci tomu, aby nás začaly bavit nové věci. Aby nás začalo bavit se hýbat. Hledejme a nacházejme to, co nás baví. A to se těžko dozvíme, když budeme sedět u televize nebo u počítače.
Druhý zásadní způsob vnímám v nacházení smyslu. Mnoho věcí možná ani nevyzkoušíme, protože nevíme proč. A když už máme k dispozici ty vědecké výzkumy, které dodají „potravu“ naší mysli, proč si je nepřečíst?
foto: Shutterstock
