Je jim 12 a jsou nespokojení s pohlavím. Vyplatí se s operací neotálet?

Chcete být muž, žena nebo něco mezi tím? Zatímco v Čechách své pohlaví můžete legálně změnit až poté, co podstoupíte chirurgický zákrok, jiné země mají podstatně uvolněnější pravidla. Například ve Velké Británii bude nově možné si své pohlaví (genderově myšleno) libovolně zvolit bez nutnosti podstoupit hormonální léčbu či operaci. Austrálie se zase chystá vyjmout kolonku „gender“ z rodných listů. Tlak na uvolňování pravidel v tomto směru se stále zvyšuje, ale zvyšují se i pochybnosti o tom, zda „genderové novinky“ nepřinesou víc škody než užitku. Třeba v případech, kdy lékaři doporučují měnit pohlaví už u dvanáctiletých dětí.

Boom práva volby

Podle deníku The Economist dokončila v říjnu 2018 britská vláda jednání ohledně nové reformy, která má umožnit každému jedinci, aby své pohlaví oficiálně měnil bez nutného schválení státem. Do té doby byl ve Velké Británii platný Gender Recognition Act z roku 2004, podle kterého se mohli lidé navenek prezentovat, jak chtěli. Pohlaví na rodném listu ale bylo možné upravit až po posudku od psychologa a dvou letech žití v přijaté roli.

Nový Zéland, Indie, Německo či Bangladéš už povolily rodné listy s pohlavím, které není striktně ženské nebo mužské.

Australská Tasmánie se zase pravděpodobně stane první zemí kontinentu, kde bude pohlaví z rodných listů zcela odňato. Na podzim roku 2018 to schválila Dolní komora tasmánského parlamentu. Podle navrhovaného zákona bude pohlaví dítěte zaznamenáno pouze v registru narozených a registru nemocnic pro potřeby statistik.

Za práva transkomunity

Většina australských států, ale třeba i Nový Zéland, Indie, Německo či Bangladéš, už povolily rodné listy s pohlavím, které není striktně ženské nebo mužské. Například jižní Austrálie poskytuje škálu neutrálních označení jako nebinární, neurčité, intersexuální, jiné a neznámé. Tasmánie ale chce jít ještě dál a argumentuje tím, že pro transsexuály může znamenat vyžádání rodného listu po změně pohlaví potíže, například pocity studu či potenciální diskriminaci.

Mnoho evropských zemí včetně Irska, Malty a Belgie už považuje za ilegální rozlišovat ve společnosti mezi transsexuály a ostatními lidmi.

Práva transkomunity se však posouvají i v dalších směrech. Mnoho evropských zemí včetně Irska, Malty a Belgie už považuje za ilegální rozlišovat ve společnosti mezi transsexuály a ostatními lidmi. V některých amerických státech mohou transsexuálové navštěvovat zařízení pro jednotlivá pohlaví, například toalety nebo šatny podle vlastního pohlavního sebeurčení. Nejdál ze všech zemí došla zatím Kanada, která v zákonech o lidských právech darovala genderové identitě stejný status jako biologickému pohlaví nebo rase.

Příliš rychlé změny

S rostoucím zájmem o práva genderových menšin mimo jiné roste i riziko, že nové zákony a pravidla nebudou správně nastavena. A to, co se na první pohled zdá jako vyspělé gesto svobodomyslné společnosti, může mít při bližším pohledu vážné následky, zejména v souvislosti s ohrožením vývoje dětí a mladistvých.

I v Česku mohou transsexuálové začít přechod do nové společenské role ještě před dosažením plnoletosti.

Změna oficiálního pohlaví zatím u nás bez operace není možná, přesto i v Česku mohou transsexuálové začít přechod do nové společenské role ještě před dosažením plnoletosti. „Blokádní terapie, tedy zastavení pubertálních změn, aplikujeme už u 12- a 13letých dětí, které chtějí své pohlaví změnit.

A pokud se jejich přesvědčení během dospívání nezmění, pak je od 16 let podávána feminizující nebo maskulinizující hormonální terapie. V opačném případě proběhne po ukončení blokádní terapie normální puberta. To vše je samozřejmě možné jen se souhlasem rodičů a po schválení odbornou komisí,“ říká Petr Weiss klinický psycholog Sexuologického ústavu Všeobecné fakultní nemocnice a 1. lékařské fakulty UK.

Není proč otálet

Podobně „umírněný“ přístup k rychlosti přechodu na druhé pohlaví se však v zahraničí ne vždy setkává s úspěchem. Jak uvádí The Economist, většina klientů, kteří si pohlaví nechali měnit, se domnívá, že genderová identita je vrozená a nevidí důvod, proč se změnou otálet. Někteří rodiče těchto klientů také tlačí na rychlejší postup s poukazem, že „raději budou mít živou dceru než mrtvého syna“ (případně naopak).

Mnoho náctiletých dívek bylo v přátelských skupinách, které naráz změnily svou pohlavní identitu například poté, co sledovaly video o mladém transsexuálovi.

V Americe radikální přístup přijímají i někteří odborníci. Například lékařka Johanna Olson-Kennedyová z Los Angeles obhajuje masketomie, tedy chirurgické odstranění prsou, na trans chlapcích, kteří se narodili jako dívky, už od 13 let. Americká pediatrická akademie tento postup také podporuje s tím, že jakékoli zbytečně otálení dětem škodí.

A když změní názor?

V zahraničí vyvstávají i další důvody, proč se obávat rychlých změn. Lisa Littmanová z Brown University ve svém výzkumu zjistila, že mnoho náctiletých dívek bylo na sociálních sítích ve skupinách, které naráz změnily svou pohlavní identitu například poté, co sledovaly video o mladém transsexuálovi. Po zásahu lobbistů však univerzita výsledek studie Littmanové stáhla z tisku s obavami, že „by mohla diskreditovat pokusy o podporu mladých transsexuálů a znehodnotit perspektivy členů této komunity“.

Podle profesora Weisse u nás za posledních 20 let podstoupilo operaci změny pohlaví přibližně tisíc transsexuálních pacientů, přičemž z tohoto počtu vyjádřili nespokojenost s výsledky operace pouze tři z nich. Prozatím se tedy zdá, že v Čechách je situace pod kontrolou a jedinci, kteří se pro změnu rozhodnou, už názor většinou nemění.

Vlna teenagerů měnících si pohlaví bude za deset či dvacet let následována vlnou těch samých jedinců, kteří budou chtít vzít celý proces zpět.

Zahraniční odborníci však vidí situaci o poznání pesimističtěji a stále vyjadřují obavy, že vlna teenagerů měnících si pohlaví bude za deset či dvacet let následována vlnou těch samých jedinců, kteří budou chtít vzít celý proces neuvážené přeměny zpět a vrátit se ke své biologické podstatě. Tito odborníci mluví anonymně, protože mají strach z transaktivistů. Dále varují, že těla „detransicientů“ už mohou být v tu dobu nevratně poznamenaná hormony a operacemi.

Je možné, že podobné přístupy jako ve Velké Británii, USA či Austrálii se už brzy začnou uplatňovat i v Čechách. Zatím však možná můžeme být rádi, že naše společnost je v určitých směrech konzervativní, a má tak možnost se inspirovat i poučit z rozhodnutí, která udělaly jiné, „pokrokovější“ země.