fbpx

Zveřejněno: 8. 5. 2017

Znáte to, když se rodina sejde u nedělního oběda. Všichni pojídají babiččinu svíčkovou, smějí se a vyprávějí si zážitky z minulého týdne. Nereálné říkáte? Otec se strýcem se okamžitě pohádají, děti raději sedí u telky a půlka pozvaných se raději vymluví, že už mají něco jiného. „Jídlo jako rituál“ se u nás moc nenosí, ale pozor! Nejenže se ochuzujete o příjemný zážitek spojený s pocitem sounáležitosti, ale vědci tvrdí, že vaše děti díky tomu mohou trpět psychickými problémy.

Dle nálezů vědců mohou ritualizované jídelní zvyky pomáhat nejen při zvládání emočních výkyvů našich dětí v době dospívání, ale co je důležitější, jsou i prevencí jídelních poruch a z nich plynoucích závažnějších psychických a fyzických potíží, spojených se stresem a nároky dnešní doby. To samozřejmě znamená, že se staráme také o dobrou atmosféru u stolu. Určitě je lepší se společně zasmát nebo rozebrat, co se komu během dne přihodilo, než děti peskovat a zasypávat příkazy a zákazy. Společné jídlo přece neslouží k řešení problémů a sdílení všeho zlého. Chceme se hlavně v pohodě najíst a užít si přítomnost blízkých.

Zdědili jsme po předcích

Tradiční pokrmy, podávané u příležitosti různých svátků, jsou součástí rituálů zděděných po předcích. Kromě jiného nám umožňují vyjádřit svou společenskou příslušnost, skupinovou identitu, sounáležitost s celkem, historickou zkušenost a rodovou kontinuitu. Podporují tím pocit sociální soudržnosti, který v dnešním světě tak bolestně schází. Z našich životů se vytratil posvátný rozměr příjmu potravy a my se často snažíme pocit prázdnoty v oblasti duchovní uspokojit různými dietními a jinými filosofiemi, kultem těla či rozumu a pobíháním mezi různými duchovními školami.

jidlo ritual shutterstock 379682014

Tradiční pokrmy, podávané u příležitosti různých svátků, jsou součástí rituálů zděděných po předcích.

Skupina versus jednotlivec?

Základem tradičního myšlení našich předků bylo nadřazování zájmu skupiny nad zájmy jednotlivce. Člověk a jeho bližní tvořili celek, z nějž nebylo jedince v podstatě možné oddělit. Dnes je tomu přesně naopak, hraje se na individualitu. Požadavek svobody a nezávislosti stojí nad zájmy společenství. Bohužel s sebou nese častý pocit neuspokojení s vlastním životem, nenaplněnosti, opuštěnosti, izolace a tíhy vědomí, že jsem na všechno sám. Oblast břicha, stejně jako solární plexus, citlivě reaguje na náš emoční život. V nepříjemných situacích se nám žaludek chvěje, stahuje, máme v něm kámen, máme ho jako na vodě, nebo se nám dokonce obrací naruby. Informuje nás, že něco není v pořádku.

Chceme-li tyto informace plodně využít, vrátit se k životní roli člověka v rámci jeho životního celku a nalézat vnitřní harmonii a spokojenost, můžeme začít právě od jídla. I když jsme se to doma třeba nenaučili, máme v dnešní době ohromnou možnost čerpat z různých pramenů a moudrosti národů celého světa. Názory na to, co má obsahovat strava přinášející zdraví, dlouhověkost, vnitřní spokojenost a produchovnění života, se na různých místech a v různých kulturách ve svém jádru překvapivě shodují.

jidlo ritual shutterstock 70256782

Studie ukázaly, že mladí lidé, kteří se pravidelně setkávají s ostatními členy své rodiny u jídelního stolu, mívají méně psychických problémů.

Stůl jako kotva

Neexistuje jeden návod, jak začlenit tradiční postupy a způsoby myšlení do současného životního stylu, ale návrat k drobným rodinným rituálům u stolu může být jednoduchým, hravým, láskyplným a snadným způsobem, jak vykročit směrem k tomu, co bychom si v životě přáli mít. Důležitost „sdílení“ potvrzují i názory dnešních psychologů, kteří zdůrazňují, že rodinné rituály dávají dětem pocit jistoty. Studie také naznačily, že mladí lidé, kteří se pravidelně setkávají s ostatními členy své rodiny u jídelního stolu, mívají méně psychických problémů. Společné stolování pomáhá krom jiného s výchovou dětí. Vše, co se pravidelně opakuje a odehrává podle stejného schématu, přijímají snadněji. U stolu je můžeme učit nejen kulturu stolování a interakce s jinými lidmi, ale předáváme jim i znalosti o potravě, její přípravě a vzbuzujeme v nich zájem o jídlo jako takové.

Rituály jsou dobré pro děti

Nebezpečí číhá na rodiny, kde je minimum rituálů, jejich podoba se neustále mění a členové rodiny se téměř nepotkávají. Děti z takového prostředí mívají pocity vykořeněnosti, potíže s hledáním identity, mezi rodiči a dětmi jsou nejasné role. Protipólem jsou rodiny ve svých rituálech rigidní, netolerující žádné změny a odchylky. Ideální je uspořádání, při kterém je možné měnit podobu a formu rituálu podle toho, jak se mění rodina, děti mají možnost vyjadřovat se k dění úměrně svému věku a formu rituálů ovlivňovat.

jidlo ritual shutterstock 119077519

Rituály klidně upravujte podle toho, jak se mění vaše rodina a vyrůstají děti.

Rodinné rituály ovlivní i stravovací návyky

Deformované rodinné rituály mohou u dospívajících stejně dobře nastartovat také nezdravé přejídání a budoucí problémy s obezitou. Emoce, jak známo, souvisejí s trávením a stresovaní stolovníci mají tendenci tlumit své pocity jídlem, jinými slovy se přejídat. Plný žaludek neumožňuje plně přemýšlet. Existuje i druhá poloha, asketická – „nemám chuť, nebudu jíst“. V tomto sdělení mohou být obsaženy významné postoje nesouhlasu nebo může jít už o opravdové psychosomatické potíže.

Propojení s kořeny

Výborné je také vědomé vytváření rituálů vlastních: Anička vždycky prostře příbory a Toníček poskládá židle. V neděli si máma dává po obědě kávu, táta pivo a děti zvlášť pro ně připravený ovocný zákusek. Nezapomínejme ani, nakolik důležité je pro komunikaci u stolu nemít zapnutou televizi, a to ani ve vedlejší místnosti. Chceme se přece slyšet a soustředit jeden na druhého, proto je vhodné nepouštět ani příliš hlasitou hudbu. Rituály spjaté se svátky nás symbolicky spojují s generací minulou a budoucí. Ačkoliv každá rodina slaví po svém, oživuje tradice z původních rodin a mnohé se přenesou do generace příští. Je to jedna z drobností, která nám po celý život pomáhá nalézat odpověď na otázku KDO JSEM A CO VLASTNĚ CHCI.

Autor: Eva Leňová

 

Čtěte také: 

Jak vychovávat puberťáka a nepropadnout panice?

Nechceme děti ani práci. Jaký je tedy návod na dnešní život?

Připravte dětem kreativní party. Budou vás milovat 

foto: Shutterstock, zdroj: Akademie léčivé výživy

Tipy redakce

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Flákač, budižkničemu, alkoholik, čórka. To jsou typické konotace, které si mnoho z...