fbpx

Strach z panenek se podle psycholožky může vyvinout až v nebezpečnou fobii. Na vině jsou především hororové filmy typu Chucky. Ty totiž pocity děsu podsouvají

Zveřejněno: 5. 1. 2019
Přečteno 1877x

Někdo porcelánové panenky sbírá, jiný se při pohledu na ně nemůže zbavit nepříjemného mrazení v zádech. Osobně patřím ke druhé skupině. Do dneška si živě vybavuji bezesné noci, kdy jsem často s divným pocitem v břiše zírala na sbírku sestřiných porcelánových panenek, které se na mě na oplátku dívaly svýma mrtvýma očima…

Panenky ale přece slouží dětem na hraní. Proč by se jich tedy někdo měl bát? Podle klinické psycholožky Kate Wolitzky-Taylorové z University of California, Los Angeles (UCLA) jsou příčinou filmy a televizní pořady, které často zobrazují právě panenky nebo případně jiné dětské hračky jako vraždící bestie.

Anabelle i Chucky

„Nikdo se se strachem z panenek nenarodí,“ vysvětluje Wolitzky-Taylorová na serveru Prevention.com. „Děti je dokonce mají rády,“ dodává. Strach, který dospívající a dospělí cítí při pohledu na panenky všeho druhu, je podle ní podmíněn špatnou pověstí, kterou panenkám v moderní kultuře rozsévají strašidelné filmy.

chucky panenka film x

Panenka Chucky z filmu Dětská hra je přitom docela roztomilá holka, kterou by chtěl mít doma každý


Každý, kdo někdy viděl některý z mnoha snímků zabývajících se touto tematikou, jako je třeba Puppet Master, Annabelle nebo Chucky (z filmu Child´s Play, česky Dětská hra), nebo dokonce slyšel chladnou hudbu doprovázející jejich příchod, slovům psycholožky jistě dobře rozumí.

Síla podvědomí

Od strašidelné představy evokované příběhem a traumatizující hudbou je potom už jen krůček k vytvoření asociace panenka-nebezpečí-strach. „Strach, jejž absorbujete při sledování snímku, který jej má vyvolávat díky specifickým situacím, si začnete spojovat i s jinými panenkami. I s těmi, které vypadají celkem nevinně,“ dodává Wolitzky-Taylorová.

Spojování panenek s jinými hrůzyplnými podněty může pak podle ní vést k nervozitě či strachu při konfrontaci s objektem obav, tedy s panenkou nebo jejím obrazem.

Jako s roboty

Ačkoli strach z panenek dosud studovalo jen velmi málo odborníků, jsou k dispozici výsledky studie z roku 1970. Tu provedl japonský vědec, který se celý život zabývá robotikou, Masahiro Mori. Ten je zároveň autorem termínu „tajemné údolí“.

Skutečným původcem veškerých obav je nejednoznačnost. Když nevíte, co máte čekat. Když je něco otevřeno více než jednomu výkladu.

Popisuje jím neklid, který vzniká u lidí, když uvidí robota, jenž je jen nepatrně podobný člověku. Tato podoba je podle Moriho tím, co přitahuje i děsí. Do fáze zděšení se pak člověk dostává ve chvíli, kdy robot začne vykazovat nějaké nelidské rysy a prvky chování. V konfrontaci s podobností vyjde najevo odlišnost, která je neprobádaná, neznámá, a nevíme, co od ní můžeme čekat. A tak se prostě bojíme.

Nevíme, co čekat

Strach z panenek a robotů spojují výstupy jedné mezinárodní studie, v níž výzkumníci na toto téma zpovídali tisícovku respondentů. Přišli na to, že skutečným původcem veškerých obav je nejednoznačnost. Když nevíte, co máte čekat. Když je něco otevřeno více než jednomu výkladu. Opět si můžeme připomenout ony výše zmíněné „panenkové filmy“. (Pozor, video níže je opravdu jen pro otrlé panenkáře.)

V posledním případě se jedná o klauna, který také platí za jednu z postaviček, jež kromě pobavení umí i pořádně vyděsit. Vidíte je ve filmu, jak vraždí a své soupeře bezmála pojídají. A najednou naproti vám stojí v poličce a tváří se jakoby nic. Podvědomě nevíte, co můžete čekat. Nemůžete předvídat. A to vás děsí.

Máte pediofobii?

Když strach z panenek přeroste únosnou mez, stane se extrémním až panickým a těžko zvladatelným, můžeme mluvit o fobii. Ta člověka omezuje při běžných denních úkonech. V souvislosti s panenkami se užívá termín pediofobie a nevztahuje se pouze na filmové panenky, ale úplně na všechny. Wolitzky Taylorová tvrdí, že tato fobie je velmi neobvyklá a že se s ní za dobu své praxe dosud nesetkala.

Plán léčení by pravděpodobně zahrnoval expozici, což je postupná konfrontace s obávanými podněty.

Kdyby se tak stalo, muselo by se podle ní v terapii postupovat podobně jako u jiných, známějších a obvyklejších druhů fobií. „Plán léčení by pravděpodobně zahrnoval expozici, což je postupná konfrontace s obávanými podněty,“ říká k tomu.

Související…

Fobie z usínání, kolen i zeleného hrášku. Jak vznikají naše strachy?Fenomén nomofobie! Jak moc je závislost na mobilu nebezpečnáVadí vám klauni? Tito velikonoční zajíci se vám zaslouží o ještě větší fobie.

V tomto případě by to znamenalo postavit se panence tváří v tvář, potom přebývat v jedné místnosti s panenkou a nakonec ji po určitý stanovený časový úsek i držet. Brr.

foto: Film Kid´s Game, zdroj: Prevention.com

Kateřina Hájková

Kateřina Hájková

Novinářka, učitelka jógy a instruktorka trx. Milovnice zdravého života, knih, zvířat, filozofie a historie. Ráda píše povídky a chystá se na román.



Pokračováním v prohlížení těchto stránek souhlasíte s Podmínkami užití a Pravidly využití Cookies.