Udřít se k smrti i během volna? Jak si stres z práce nepřenést do času odpočinku

Existuje běžný pracovní stres, který zná většina z nás, a pak je zdrcující tlak, kterým si například během pandemie prošli lékaři a další pracovníci ve zdravotnictví nebo kterým si v současnosti prochází záchranáři v Českém Švýcarsku. Vyčerpaní a přetížení se ale občas cítíme všichni bez rozdílu. „Zotavení z práce se stalo součástí celonárodní diskuse o well-beingu,“ říká Andrew Bennett, sociolog z Old Dominion University v Norfolku ve Virginii. „Roste přesvědčení o tom, že se nemůžeme jen tak upracovat k smrti.“

„V době, kdy mnoho lidí přehodnocuje své zaměstnání (pokud z něj ještě neodešli), by měli přemýšlet také o kvalitě svého života mimo práci,“ říká Sabine Sonnentagová, psycholožka z univerzity v Mannheimu. „Lidé by si měli položit otázku: Kolik mám volného času a kolik energie mám pro svůj volný čas? Jak chci pokračovat ve svém životě?“

Víkendový paradox

Všem se nám hodí možnost odpojit se a odpočinout si, ale má to jeden háček. Zotavení z práce bývá nejtěžší pro ty, kteří ho potřebují nejvíce. „Říkáme tomu 'paradox zotavení',“ vysvětluje Sonnentagová. Tento paradox byl zdůrazněn v analýze z roku 2021, která u pracovníků s nejvíce psychicky a emocionálně vyčerpávajícími zaměstnáními potvrdila nejnižší pravděpodobnost, že se budou během volna cítit odpočatí a zregenerovaní.

Lidé se stresujícím zaměstnáním bývají šťastnější a zdravější, pokud se jim podaří dosáhnout od práce určitého mentálního a emocionálního odstupu.

Zajímavé je, že lidé s fyzicky náročnou prací, jako jsou třeba stavební dělníci, stěhováci nábytku a podobně, měli s odpočinkem mnohem menší problémy. Zdá se, že nejjistějším způsobem, jak se po pracovní době cítit mizerně, je v práci příliš přemýšlet.

Sonnentagová je autorkou studie z roku 2018 publikované v časopise Research in Organization Behavior, která pomohla vysvětlit, proč je tak těžké tomuto paradoxu uniknout. Lidé, kteří byli v práci více vystresovaní, měli tendenci méně cvičit a hůře spát, což je ideální scénář pro to, aby se necítili dobře. Jinými slovy, stresující práce může narušit samotné základy zdravého životního stylu.

Strategie zotavení

Relaxace, pojem, který je snazší pochopit než ho dosáhnout, zahrnuje jakoukoli činnost, která uklidňuje tělo a mysl, ať už je to procházka parkem, čtení dobré knihy nebo sledování filmu o lovcích zombie na Netflixu (poslední možnost nemusí být ideální, pokud vaše skutečná práce lovení zombie zahrnuje).

Další dobrou strategií zvládání stresu může být činnost, která je pro člověka výzvou. „Cokoli, co je spojeno s učením, může být užitečné,“ říká Sonnentagová. „Může to být nějaký druh sportu nebo cvičení. Může to být něco jako učení se novému jazyku nebo zkoušení nových receptů.“ Studie z roku 2019, která sledovala 183 zaměstnanců po dobu deseti pracovních dnů, potvrdila, že lidé, kteří během svého volna ovládli nějakou novou dovednost, byli druhý den ráno energičtější a nadšenější.

Vystresovaní pracovníci by se měli snažit myslet na něco jiného než na svou práci, ať už odpočívají, tvoří nebo se něco učí. Je v pořádku mít skvělé nápady ve sprše a vyprávět partnerovi anekdoty z kanceláře, ale výzkumy ukazují, že lidé se stresujícím zaměstnáním bývají šťastnější a zdravější, pokud se jim podaří dosáhnout od práce určitého mentálního a emocionálního odstupu.

Všímat si svých emocí

Sonnentagová je rovněž spoluautorkou studie z roku 2011, která pomocí dotazníků sledovala 131 učitelů před dovolenou a po ní. Učitelé se sice vrátili do práce s nově nalezenou chutí do učení, tyto pocity však měly tendenci již po měsíci mizet. U učitelů, kterým se podařilo zařadit do svého pravidelného programu relaxační volnočasové aktivity, přetrvávala chuť učit o něco déle.

Bez ohledu na to, kolik dní v týdnu musí člověk pracovat, mohou proti únavě pomoci i malé přestávky během dne. Podle studie z roku 2020, které se zúčastnilo 172 pracovníků z USA, mají lidé ke konci pracovního dne lepší náladu a jsou méně emocionálně vyčerpaní, pokud si během dne dopřejí přestávky, které jim umožní se krátce od práce odpoutat.

Zároveň vědci v této studii sledovali mindfulness (všímavost), tedy míru, do jaké si lidé uvědomují své aktuální emoce a okolnosti jejich vzniku. Dělali to tak, že se účastníků ptali, nakolik souhlasí s výroky typu „Dnes jsem si v práci uvědomoval/a různé emoce, které ve mně vřely“ a tak dále. Zaměstnanci, kteří byli, co se týče svých pocitů, nejvíce „všímaví“, se také nejčastěji během přestávek v práci skutečně odreagovali a odpočívali.