fbpx
Zveřejněno: 13. 8. 2017

Obraz neziskového sektoru se loni v očích české veřejnosti zhoršil. A to navzdory tomu, že nedošlo k nějakým zásadním změnám. Vyplývá to z analýzy Americké agentury pro mezinárodní rozvoj (USAID), jejímž partnerem v České republice je Asociace veřejně prospěšných organizací ČR. Zeptali jsme se prezidenta této organizace, co za zhoršením image neziskovek vězí.

Důvěra v neziskové organizace klesla i podle Centra výzkumu veřejného mínění. Po relativně stabilním období od roku 2008 do roku 2014 spadla v roce 2015 míra důvěry pod hranici 40procent, kde zůstala i během roku 2016. Čím se to stalo?

Některé neziskové organizace se v uplynulém roce věnovaly i řadě kontroverzních témat, například imigrační nebo zahraniční politice. I kvůli tomu se začala objevovat ze stran politiků, vládních úředníků i veřejnosti kritika, která má za důsledek právě pokles důvěry v celý tento sektor.

Přispěl k tomu i fakt, že některá média, někteří členové parlamentu i prezident šířili názor, že neziskové organizace užívají veřejných zdrojů k lobbování za vlastní zájmy spíše než k práci pro veřejné blaho. 

foto marek sedivy

Kredit nám snižuje i politika, říká šéf Asociace veřejně prospěšných organizací ČR Marek Šedivý

Co lze s takovým veřejným obrazem dělat?  

Vnímáme to jako nebezpečí do budoucna, stav se nadále zhoršuje. Média prezentují neziskový sektor jako jeden homogenní celek. Ale tak to vůbec není. Je potřeba rozlišovat. Nejvíce kritizována jsou aktivistická hnutí jednotlivců nebo projekty neformálních skupin, které sice patří do občanské společnosti, ale nejde o neziskové organizace.

Neziskovým organizacím toto zaměňování škodí. Často se dočtete, že veřejné finanční prostředky čerpají aktivity typu Rekonstrukce státu, které nejsou neziskovou organizací, a že za tyto peníze pak lobbují svoje zájmy. To zase odnáší neziskové organizace, které dělají dobročinnou činnost a poskytují služby, bez kterých si už lidé ani neumí představit svůj život. Veřejnost na ně pak hledí s nedůvěrou či podezřením, že se tam může něco nekalého dít, protože je to přece neziskovka...

Jak si má tedy veřejnost vybírat, co je "politicky ziskový" a neziskový sektor?

Je to těžké správně rozlišovat – pro média, pro politiky, pro každého z nás. Neziskové organizace jsou jen kouskem občanské společnosti, ale bohužel jsme začali uvažovat ve vzorci občanská společnost rovná se neziskové organizace. A tak to není. Do občanské společnosti patří mimochodem i politické strany a vysoké školy. 

Cesta ven bude náročná. Vidím ji ve vzdělávání odpovědných lidí. Politici, poslanci, senátoři a lidé z médií se o neziskovém sektoru neučili. Proto tam často řadí věci, které tam nepatří. Na neziskovách zase je, aby vytrvale vysvětlovaly a naučily se dobře prezentovat přínosy své práce.  

Do občanské společnosti patří i "aktivistická vystoupení" proti prezidentu republiky, která mnohdy rozdělují společnost. Část veřejnosti spojuje s neziskovým sektorem i tyto aktivity. To neziskovkám asi také škodí… 

Pouliční vystoupení proti prezidentovi jsou aktivním projevem názorů lidí. Nejde o neziskovou organizaci. Ještě větší problém nastane, pokud se lidé z médií nebo z úst politiků dozvídají, že se to děje za veřejné peníze a že jsou to zase ty neziskovky. 

Kolik je v Česku vlastně neziskovek?

V České republice existuje přes sto tisíc neziskových organizací, politicky zaměřených je z nich naprosté minimum. Bohužel, v dnešní době je trendem vše zjednodušovat a jeden případ, se kterým osobně třeba nesouhlasím, vztahovat na všechny.

Podobné je to i u nepoctivého chování neziskovek, které se objevuje v jednotkách případů ročně, ale právě ty pak bývají díky médiím nejvíc vidět. 

V roce 2015 bylo neziskovkám poskytnuto necelých 16,5 miliardy korun. Po sociálních sítích i jinde ve veřejném prostoru kolují hlášky, že to jsou darované peníze, že si za to neziskovky dobře žijí a podobně. V balíku je sice i sport nebo i horská služba, ale i tak jde o velkou částku.

Znovu je třeba zopakovat, že dotace nelze zaměňovat za dary. Jde o platby za služby, které si objednává a které nakupuje stát. A hradí jimi pouze přímé náklady spojené s poskytováním služeb, velmi často pouze určitou část nákladů.

Z dotací většinou nelze hradit provoz organizace, k dotacím si tedy neziskovka musí ještě shánět další peníze z jiných zdrojů. Třeba tak, že požaduje úhradu za služby od svých klientů. Jen málokdy prodávají neziskové organizace své služby se ziskem. Většinou si účtují pouze peníze na uhrazení nákladů za službu. Podle údajů statistického úřadu více než 54 % služeb poskytují neziskové organizace zdarma nebo výdělek nepokryje náklady. 

Jak si vedeme ve srovnání s občanskými společnostmi v sousedních zemích?

Hodnocení Americké agentury pro mezinárodní rozvoj se týká 29 evropských a euroasijských států. Ze zkoumaných států jsme my tím nejzápadněji položeným. Zhoršení celkového stavu rozvoje občanského sektoru v roce 2016 nastalo třeba v Maďarsku, ale i v Polsku a Estonsku, tedy v zemích, které jsou v hodnocení před námi. Česká republika v celkovém hodnocení 2016 skončila na čtvrtém místě, za Estonskem, Polskem a Litvou.

A co vše se hodnotí?

Kromě veřejného obrazu, kde jsme si pohoršili, se hodnotí právní prostředí, organizační základna, finanční zajištění, to, jak umí neziskovky prosazovat zájmy, jaké služby poskytují a jakou mají infrastrukturu. V těchto všech aspektech jsme hodnoceni dobře. Daří se naplňovat i cíle státní politiky vůči neziskovým organizacím do roku 2020.

Když jste výsledky představovali, tak padlo i mnoho kladných čísel. Vzrostl například počet dobrovolníků, neziskový sektor více a systematičtěji podporují firmy, daří se i on-line dárcovství... Jak na tom tedy neziskový sektor u nás je?

Myslím, že si někdy stěžujeme víc, než je třeba. Neziskový sektor vznikl v České republice až po roce 1989 a za tu dobu se udělalo neuvěřitelně hodně práce. Je pro nás pozitivní, že se neustále posouvá vpřed, profesionalizuje se a je srovnatelný se západními zeměmi, kde má oproti nám mnohaletou tradici. Na druhou stranu musíme pracovat s tím, že si pořád mnoho lidí v Česku myslí, že se o všechno postará stát a vše se uhradí pouze z peněz daňových poplatníků. Tak to ale nefunguje.

foto: Shutterstock a archiv Marka Šedivého, zdroj: AVPO ČR

Tipy redakce

Twitter uživatelům ukazuje, co mají rádi za reklamu. A někdy je dost mimo

Twitter uživatelům ukazuje, co mají rádi za reklamu. A někdy je dost mimo

Inferred interests neboli „odvozené zájmy“ je název funkce sociální sítě Twitter,...

Jde ještě o klimatickou nouzi, nebo už paniku? 10 otázek a odpovědí o přehřívání Země

Jde ještě o klimatickou nouzi, nebo už paniku? 10 otázek a odpovědí o přehřívání...

Praha 7 vyhlásila v květnu stav klimatické nouze , jak ji (a nejen ji, ale celou...

Proč se krade i písek z pláže? Je to cenná komodita, která mizí stejně jako voda

Proč se krade i písek z pláže? Je to cenná komodita, která mizí stejně jako voda

Loni v létě zaplatil jeden britský turista na Sardinii pokutu 1 032 eur, když byl...

Pokračováním v prohlížení těchto stránek souhlasíte s Podmínkami užití a Pravidly využití Cookies.