fbpx
Zveřejněno: 27. 9. 2017

Role žen ve středověku nebyla nijak záviděníhodná. Podle výkladu Bible byla žena nositelkou prvotního hříchu, a vlastně tedy původcem všeho zlého. To ale nebyla jen Bible a její výklad. Už Aristoteles ženu považoval za omyl přírody a křesťanský filosof Quintus Septimius Tertullianus označil ve druhém století našeho letopočtu ženu za vstupní bránu pro ďábla. U žen z vládnoucích rodů, o nichž máme také nejvíce informací, to ale zas tak limitující nebylo.

Některé ženy vznešenějšího původu byly docela schopnými vládkyněmi. Vzpomeňme třeba na Boudiccu, která po smrti svého manžela dokázala sjednotit keltské kmeny v Británii k povstání proti Římanům, naši legendární kněžnu Libuši či celý kmen bojovných Amazonek.

Do naší představy o bojovnících Vikingů, kteří byli ve své době, tedy v 8. až 11. století, postrachem celé Evropy, však jaksi ženy bojovnice nezapadají. Snad ještě tak Valkýry, podle severské mytologie krásné dívky v plné zbroji a na okřídlených koních, které po bitvě vybíraly duše statečných válečníků, aby je dopravily do Valhally, Síně padlých.

Historické filmy však roli ženy mezi Vikingy zatím podceňovaly. To se ale rychle zřejmě bude měnit, protože nové zkoumání ostatků pohřbeného význačného vikinského válečníka ze známého hrobu ve švédském Björkö přineslo překvapení. Neležel tu totiž válečník, ale válečnice. Už sto třicet let, které uplynuly od objevení hrobu, se totiž předpokládalo, že s meči, a dokonce i koňmi tu staletí jen těžko mohla svůj věčný sen snít žena.

shutterstock 597118544

Taková je moderní představa o podobě vikingských bojovnic. Asi nebude úplně mimo.

Místo brouků našel hroby

Zbraně v hrobu ženy byly nacházeny jen zřídka a jejich přítomnost se vysvětlovala tím, že jsou dědičným odznakem významu a vážnosti rodu, ze kterého pohřbená pocházela. Teď se na základě výzkumu pracovníků univerzit ve Stockholmu a Uppsale názor musí změnit.

Charlotte Hedenstierna-Jonson, která průzkum vedla, objasňuje: „Nestudovali jsme ostatky nějaké Valkýry ze severské ságy, ale reálného bojovníka – velitele, který byl výjimečný tím, že to vlastně byla žena.“ Co tomuto překvapivému zjištění předcházelo? Koncem 19. století švédský entomolog Hjalmar Stolpe v rámci svého bádání zkoumal přírodu západně od Stockholmu na ostrově Björkö.

Zaujalo ho, že zde viděl hodně kusů jantaru, které ve zdejším jezeře být neměly, a tak začal kopat v zemi. Výsledkem bylo, že se z něj stal archeolog, který objevil významné sídlo Vikingů zvané Birka. Sídlo bylo obchodním centrem a jednou ze zastávek vikinských velmožů na jejich cestách. V 9. století se tu také usídlili první křesťanští misionáři. To ještě ale Hjalmar Stolpe nevěděl a ani netušil, kdo leží v jím objeveném hrobě, archeology označovaném jako Bj 581.  

Hnefatafl – hra pro vojenské velitele

Hrob obsahoval pozůstatky válečníka obklopeného zbraněmi. Byl tu velký meč, válečná sekyra, kopí, toulec se šípy, štít a pozůstatky dvou koní. Co už tehdy zaujalo, byla hrací deska s kameny hnefatafl.

Helène Whittaker z University of Gothenburg, která se zaobírá historií her, poukázala na to, že deska s hracími figurkami symbolizuje schopnosti svého majitele – tedy velet v bitvě, být inteligentní a mít schopnost vést válečníky.

Charlotte Hedenstierna-Jonson s tímto výkladem souhlasí. „Herní sada naznačuje, že žena z hrobu byla jakýmsi důstojníkem.“ Po objevu hrobu a válečné deskové hry ovšem ještě neměl nikdo stoprocentní jistotu, že pochovaným válečníkem je žena.

Pohlaví potvrdil test DNA

Anna Kjellström, archeoložka ze Stockholmské univerzity, se ještě před zásadním odhalením pohlaví těla o hrob Bj 581 zajímala ve svých výzkumech. „Morfologie některých kosterních pozůstatků hodně naznačovala, že je to žena, ale potřebovali jsme tento předpoklad potvrdit.“

První osteologická analýza provedená v sedmdesátých letech už naznačila, že se pravděpodobně jedná o kostru ženy, nyní se ale archeologové obrátili na genetiky a nechali provést výzkum DNA. Ten potvrdil, že odebrané vzorky obsahují buňky výhradně s kombinací chromozomů XX a nikoliv XY a že se tedy stoprocentně jedná o ostatky ženy.

Bonusem navíc pak bylo odhalení, že podle DNA byla žena příbuzná s obyvateli Anglie, Skotska, ostrovů Island a Orkneje i Dánska a Norska, tedy oblastí, kde v tehdejší době dominovali Vikingové. Náš náhled na sociální organizaci ve společnosti Vikingů se tak musí změnit.

foto: Archiv, Shutterstock, zdroj: Katedra Archologie Univerzity v Uppsale

Tipy redakce

Jde ještě o klimatickou nouzi, nebo už paniku? 10 otázek a odpovědí o přehřívání Země

Jde ještě o klimatickou nouzi, nebo už paniku? 10 otázek a odpovědí o přehřívání...

Praha 7 vyhlásila v květnu stav klimatické nouze , jak ji (a nejen ji, ale celou...

Proč se krade i písek z pláže? Je to cenná komodita, která mizí stejně jako voda

Proč se krade i písek z pláže? Je to cenná komodita, která mizí stejně jako voda

Loni v létě zaplatil jeden britský turista na Sardinii pokutu 1 032 eur, když byl...

Twitter uživatelům ukazuje, co mají rádi za reklamu. A někdy je dost mimo

Twitter uživatelům ukazuje, co mají rádi za reklamu. A někdy je dost mimo

Inferred interests neboli „odvozené zájmy“ je název funkce sociální sítě Twitter,...

Pokračováním v prohlížení těchto stránek souhlasíte s Podmínkami užití a Pravidly využití Cookies.