fbpx

Jak dál? Nejslavnější český horolezec Radek Jaroš se kvůli epidemii ocitl ze dne na den v podstatě bez příjmu. Nejvíce mu vadí, že Češi stále žijí ve stylu „držet hubu a krok“. Rozsáhlé restrikce ze strany státu odsuzuje

Zveřejněno: 13. 6. 2020

Pokořitel všech 14 himalájských osmitisícovek a nejvyšších hor všech kontinentů si s upřímností jemu vlastní nebere servítky. Podle Jaroše lze najít na koronavirové krizi i pozitiva. On sám např. s povděkem zkrášlil zahradu rodinného domu.

Dotkla se vás nějak osobně pandemie koronaviru?

Samozřejmě, že dotkla, tak jako každého z nás. Pro někoho šlo nakonec vlastně i o pozitivní dotek. Zůstal doma, bral peníze a užíval si rodiny. No a někoho jiného situace okolo mohla zcela zlikvidovat, pokud jde o jeho živnost.

Jedině prosperita umožňuje vynakládat obrovské prostředky i na záchranu lidských životů. Jenom díky ní máme vyspělé fungující zdravotnictví.

Já jsem osobně přišel o práci – přednášky pro veřejnost i motivační akce pro firmy, činnost pro sponzory a partnery, to všechno minimálně na půl roku. Takže jsem téměř bez příjmu. Ale to nejzásadnější je samozřejmě omezení osobní svobody a nošení náustku.

Co koronavirus vypověděl o české společnosti? A co o světě jako takovém?

Panika a strach je všude a jsou lidé, kteří toho dokážou využít. A hodí se jim to do jejich politických, případně byznysových plánů. A taky do toho, že Češi patří do východní části Evropy, která je zvyklá na určitou míru diktatury. Držet hubu a krok, nemít vlastní názor, to jsme my.

Přírodní zákony a minulý svět přestává být čím dál víc v současnosti. Lidi se přece rodí, žijí a umírají. A my to dneska nechceme přijmout. Možná si myslíme, že dosáhneme nesmrtelnosti a umírat se přestane. Nebudou nemocní, staří, hendikepovaní... Nesmysl.

Je podle vás ekonomická krize nevyhnutelná?

Nevím, jestli se to bude nazývat ekonomická krize, ale hospodářství samozřejmě dostalo a ještě dostane na frak. V minulém století vznikla spousta nových odvětví. Jedno z nich se například jmenuje turistický průmysl.

Ten bude samozřejmě postižený nejvíc. Ale na něj se váže spousta pracovních sil a výrobních kapacit. Chřipka přišla navíc v době přeměny automobilismu z ropy na elektro. A do hysterie okolo změny klimatu. To všechno se samozřejmě propíše dál, hlouběji do ekonomiky. Takže odpověď zní: vlastně ano.

Mohla by mít ona krize i nějaká pozitiva?

Pro jednotlivce určitě. Spousta lidí včetně mě si doma opravilo, upravilo věci, které odkládali anebo neřešili. Vymazlili si domovy, zahrádky a chalupy. Mnoho rodin bylo pohromadě společně tak, jak možná dlouho ne. Anebo nikdy. A možná se i odkopaly nějaké charaktery, ať už pozitivně, nebo negativně.

Máte nějaký recept, jak nejlépe krizi prožít?

Já vzhledem k tomu, že mám velikou zahradu a spoustu práce na ní, tak jsem se uzavřel do svého mikrosvěta a pracoval a pracoval a pracoval. Navíc se spousta mé „horolezecké činnosti“ odehrává od počítače. Výroba kalendářů, psaní knih, fotografické výstavy a tak dál... Ale nedokážu si představit, a vlastně je mi líto lidí ve městech a v panelácích, kteří tuhle možnost neměli.

Měl by být teď nejvyšší prioritou společnosti návrat k prosperitě?

Pokud řeknu, že jde o prioritu nejvyšší, budu určitě kamenován. Ale na druhou stranu, když se před tisíci lety lidstvo v Mezopotámii i jinde začalo dostávat do prosperity, začalo mít přebytky v zemědělství, výrobě a boj o přežití přestal být hlavní prioritou, tak jsme se začali vlastně stávat lidmi a odlišili jsme se od dalších primátů.

Postupně vznikla kultura, stavitelství, věda, další nadstavby. A jedině prosperita umožňuje vynakládat obrovské prostředky i na záchranu lidských životů. Jenom díky ní máme vyspělé fungující zdravotnictví, léčbu, operace a podobné vymoženosti, kdy náklady na léčbu jednoho pacienta mohou dosahovat řádu statisíců i milionů. To by bez všeobecné prosperity nešlo.

Na co by se mělo lidstvo aktuálně nejvíc soustředit? Ekologie, demokracie nebo hospodářství?

Pokud jde o pořadí těchto tří věcí, tak za mě demokracie, za ní hospodářství a teprve potom ekologie. Nemyslím tím samozřejmě nechat zdevastovat celou planetu. Jsem horolezec, miluju přírodu, takže dám příklad ze svého oboru.

Všechny skály, hory a údolí, veškerá ta nádhera vznikla erozí, změnou klimatu, střídáním klimatických období, sopečnou a vulkanickou činností i zemětřeseními. A my se teď snažíme poručit větru a dešti. Zakonzervovat věci na stavu „teď“. Přitom jako lidstvo existujeme, pokud jde o celkové dějiny naší zeměkoule, jenom tisícinu vteřiny. Nějaká data a poznatky sbíráme někde deset, jinde možná maximálně stovky let. A vyvozujeme z toho závěry, jak řídit zeměkouli a pomalu celý vesmír...

Na co se budete soustředit vy, co se týká vaší profese?

Záleží, jakou profesi máte na mysli... Nakladatel, spisovatel, horolezec, cestovatel, fotograf, přednášející, markeťák… Budu se samozřejmě snažit všechno dělat co nejlíp. Tak, aby ta činnost měla přínos a uspokojovala mě. A zároveň se budu snažit co nejvíc přinášet i ostatním. Ať už jde o inspiraci, motivaci, a pokud na to budu mít, tak i charitu, kterou díky tomu, že něco mám, můžu dělat.

Radek Jaroš

Nejúspěšnější český himálajský profesionální horolezec. Specialista na expedice v malém počtu členů. Výstupy absolvuje výhradně bez použití kyslíkového přístroje a bez pomoci výškových nosičů. V roce 2014 Radek úspěšně vystoupil na poslední, čtrnáctou osmitisícovku – K2, a zapsal se tím do síně slávy světového horolezectví. Stal se prvním Čechem a teprve 15. člověkem na světě, který tímto způsobem získal Korunu Himálaje.

Z horolezeckých a cestovatelských plánů mě čeká projekt nejizolovanější hory světa. A tak věřím, že se mi podaří na mé fotoaparáty a kamery od Canonu zaznamenat místa a zážitky, které přece jenom nemá každý. A předat je dál...

Jak podle vás zjistíme, že už je zase dobře?

A ono je špatně?  Ale pokud mám tady odpovědět, tak to zjistíme v době, kdy nás nikdo nebude řídit, omezovat a přikazovat...

Co vzkázat lidem, aby se nebáli budoucnosti?

Ne nadarmo se říká, že nejhorší smrt je z vyděšení. Každý z nás by měl používat svůj selský rozum a nenechávat se ovlivňovat tím, co si myslí někdo jiný. Měl by rozhodovat sám za sebe a sám o sobě. A především se dívat na svět pozitivně a hledat především to dobré. Lidstvo jako takové se nemělo nikdy tak dobře, jak se máme nyní.

Související…

Ekologický systém planety řve, růst naráží na svůj strop, říká Oto KlempířLékař plzeňské záchranky ke koronaviru: Měli bychom zpomalit a rozsvítit mlhovkyJe čas myslet na nemyslitelné, říká francouzský prezident ve vizionářském rozhovoru

foto: Archiv Radka Jaroše, zdroj: Radek Jaroš

Tipy redakce

Profesor Jan Rak: Ráj na zemi nastane, až zjistíme, že si realitu vytváříme sami

Profesor Jan Rak: Ráj na zemi nastane, až zjistíme, že si realitu vytváříme sami

Je realita to, co vidíme? Nebo si ji každý z nás vytváří po svém? Co nám vlastně o...

Třetina mileniálů v USA pochybuje, zda je Země kulatá. Zvítězí teorie spiknutí?

Třetina mileniálů v USA pochybuje, zda je Země kulatá. Zvítězí teorie spiknutí?

Tajná spiknutí okolo celebrit nejsou až tak nová. To první se objevilo na sklonku...

Pokračováním v prohlížení těchto stránek souhlasíte s Podmínkami užití a Pravidly využití Cookies.