Jak koronavirus zasáhl žurnalistiku v Evropě

Evropané jsou díky každodennímu přílivu ohromeni zprávami o pandemii koronaviru. Novináři mají o čem psát, takže jim zdánlivě žádná krize nehrozí. Jenže hrozí. Samotnou žurnalistiku zasáhl koronavirus hned dvojím úderem.

Zdánlivě ten menší problém je, že novináři jsou v současné pandemii omezeni stejně jako všichni. Mají velmi omezený přístup k událostem, úředníkům, politikům a informacím. V České televizi to například hezky vykresluje ona „dvoumetrová tyč“, na jejímž jednom konci je mikrofon se zpovídaným a na druhé straně reportér. V dnešní době tedy může novinář jen těžko zpovídat u kávy politiky, kdo nejvíc vydělává na dovozu nepříliš kvalitních roušek z Číny do Prahy.

Nepište o vládě zase tak špatně, ona jediná nám může něco dát, protože čtenáři ani inzerenti to neudělají.

Druhá a na první pohled daleko závažnější věc je, že i velká vydavatelství rychle ztrácí příjmy z reklamy. I velké společnosti a firmy, jež v médiích běžně inzerují, se totiž připravují na hospodářský útlum. Nižší příjmy z reklamy ohrožují žurnalistiku globálně. Větší i menší vydavatelské domy začínají novináře pomalu propouštět nebo jim v lepším případě snižují platy. A pokud chtějí taková vydavatelství přežít, musejí být zadobře s politiky. Těmi u vlády. Tím roste politický tlak na redakce: Nepište o vládě zase tak špatně, ona jediná nám může něco dát, protože čtenáři ani inzerenti to neudělají.

„Věci budou pro novináře velmi obtížné,“ potvrzuje pro EUobserver Tom Gibson, předseda Výboru pro ochranu novinářů (CPJ) v Bruselu. Dodává ale, že v pandemii je „role novináře kritická“ při poskytování přístupu „ke spolehlivým a kvalitním informacím“. „Novináři hrají důležitou roli jako hlídací pes, informují občany a tlačí vlády k transparentnosti, pokud jde o opatření, závazky, které přijaly,“ dodává Gibson.

Dánský model

Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová 31. března v Bruselu varovala, že „nyní je důležitější než kdy jindy, aby novináři byli schopni dělat svou práci svobodně a precizně, aby čelili dezinformacím a zajistili evropským občanům přístup ke klíčovým informacím“.

The Guardian informoval, že britské noviny a vydavatelství přijdou o 57 milionů eur, pokud pandemie potrvá další tři měsíce.

Dobře, ale co pro to udělat, že... V Evropě každopádně existují demokracie, které dokážou médiím, potažmo novinářům pomoci. Vláda v Dánsku 1. dubna (a snad to nebyl apríl) diskutovala o přidělení přibližně 24 milionů eur na záchranu místních médií. „Tahle podpora může kompenzovat ztracené příjmy z reklamy. Máme soukromá média, která jsou součástí naší místní demokracie, a ta ztrácí příjmy z reklamy. Existuje nebezpečí, že koronavirus překoná naši demokracii a náš veřejný dialog,“ konstatoval ministr kultury Joy Mogensen.

Zkusme si představit takovou situaci u nás. Vláda s premiérem, který vlastní přes svůj fond noviny, bude rozhodovat o tom, které noviny mají dostat dotaci. Proto se v Česku radši o něčem takovém ani nemluví. Takový britský list The Guardian přitom už informoval, že tamní noviny a vydavatelství přijdou o 57 milionů eur, pokud pandemie potrvá další tři měsíce. Už teď jde hlavně o příjmy z digitální reklamy, protože inzerenti odmítají umisťovat inzeráty do novin vedle příběhů o pandemii.

Sociální média, zejména Facebook a Twitter, která jsou často plná nebezpečných a zavádějících informací o viru, přitom nemají s přijímáním inzerce jakýkoli problém, upozorňuje Guardian. Deník dodává, že některá regionální britská vydavatelství budou muset své noviny zastavit úplně.

Ale to už se vlastně děje globálně. Mediální skupina News Corp, ovládaná miliardářem Rupertem Murdochem, pozastavila edice šedesátky svých novin v Austrálii. Tržby z mnoha amerických zpravodajských webů poklesly údajně až o 50 procent. Proto někteří vydavatelé v USA už rovněž požádali o zásah vlády. Jenže i to může být problém.

Přízrak cenzury

Jak jsme již výše naznačili, v případě „krize žurnalistiky v pandemii“ se nejedná jen o hospodářská omezení. Několik mezinárodních organizací pro svobodu tisku 31. března společně podepsalo dopis Radě Evropy, která hlídá práva a pomáhá chránit volný tok informací. Organizace v dopise poukazují na Maďarsko s tím, že kroky vlády, které kriminalizují „propagaci nepravdivých informací“, mohou být použity proti novinářům, kteří skutečně pomáhají veřejnosti porozumět krizi a zajišťují odpovědnost.

Organizace se také obávají „nadměrných omezení přístupu médií k vládním funkcionářům, opinion lídrům či lékařským odborníkům“, přičemž mnoho vlád omezuje nebo vylučuje fyzickou přítomnost novinářů na tiskových konferencích. Citují se zde mimochodem příklady Slovinska i České republiky, kde se už novinářům přístup k informacím kvůli místním opatřením omezil. Dopis rovněž zdůrazňuje, že nekontrolovaný a posílený dohled v boji proti šíření viru ze strany vlád „ohrožuje práva na soukromí, ochranu dat a schopnost novinářů chránit své zdroje“.

Tisková nevládní organizace Reportéři bez hranic (RSF) zdůraznila, že „cenzura během pandemie už není vnitřní věcí jednotlivých států“. „Kontrola informací v dané zemi může mít důsledky na celé planetě a my dnes už vidíme následky,“ uvedl generální tajemník RSF Christophe Deloire a dodal, že epicentry infekce byly Čína a Írán, kde „média nebyla schopna plnit svou úlohu informování veřejnosti“. RSF proto také spustila webovou stránku, která sleduje dopady pandemie na žurnalistiku.

Okleštěná žurnalistika se blíží

Problém ale není jen v Číně, Íránu nebo v Maďarsku. Některé ze „změn“, s nimiž souvisí horší přístup k informacím pro média, jsou patrné taky už v Bruselu. Evropská komise si na tiskových konferencích například zařídila, aby byly otázky pokládány na dálku. To je sice fajn, ale pak už neexistují žádné možnosti pro následné otázky, když vám na ty původní komisaři neodpovědí. Totéž platí pro dotazování dalších vysokých úředníků EU.

„Máme méně příležitostí grilovat úředníky,“ řekla Maria Udrescu, korespondentka EU pro belgické noviny La Libre Belgique, a dodala, že epidemie a s ní související opatření „usnadňují politikům, aby se vyhýbali nepříjemným otázkám“. Pak je také na místě otázka, jestli náhodou taková krize, která přináší i krizi žurnalistice, politikům vlastně nevyhovuje.