fbpx

Pokud máte pocit, že se poslední týden v izolaci chováte trochu divně, rozhodně v tom nejste sami

Zveřejněno: 8. 4. 2020

„Dnes ráno jsem měla k snídani čínskou polévku a zelí. Když jsem na sebe trochu vylila, klidně jsem pokračovala v práci s tím, že to setřu později. Než jsem se k tomu odhodlala, nudle mi na tričku zaschly. Později mám v plánu připravit narozeninovou oslavu pro kamaráda přes Google Hangouts a zítra se chystám pochovat hromadu řepy na zahradě,“ tak nějak popisuje redaktorka Daisy Jones v magazínu Vice svoje neobvyklé dny v karanténě.

Poslední týdny izolace minimálně některé z nás opravdu dohání k trochu bizarnímu chování, které se projevuje jak na ulicích, tak v našich domovech. Pokud třeba venku zadržujete dech, kdykoli kolem vás projde někdo bez roušky, pak víte, o čem mluvím. My jsme sepsali několik ukázek podivných návyků, které si osvojili čtenáři Vice, nebo ty, které kolují internetem. Vy se o ty své můžete s ostatními podělit v komentářích pod článkem.

Debata se psem

Rachel: „Asi to není zas tolik překvapivé, ale mluvím se svým psem – hodně. Vlastně jsem to dělala vždycky, ale teď se to změnilo na delší konverzaci, i když jednostrannou. Dneska ráno mu třeba povídám: „Tak co na nás dneska čeká, Dylane? Pojď, ukážu ti rozpis.“ A pak pokračuji: „Tak co si o tom myslíš?“ Když s ním mluvím, upřeně na mě hledí. Je mi jasné, že nerozumí, co mu říkám, ale během karantény je pěkné vést tyhle ,rozhovory‘. A myslím, že i jemu se líbí, že si s ním povídám...“

Předchozí dny mě uklidňoval poslech vážné hudby. Ale dnes, když jsem ji zapnul, podíval jsem se na svou kočku a měla pohled vraha.

Gia: „Včera po večeři jsme se se spolubydlícími rozhodli rozbalit a zkombinovat všechny zatoulané příbory. Všechny jsme vyndali a roztřídili podle toho, jak příjemná byla váha jejich úchytů. Trochu jsme se dohadovali, jestli jsou zlaté vidličky ok (nakonec ano) a jestli si necháme pěkný, ale zbytečný steakový nůž. Nikdo z nás totiž nejí maso. Všichni jsme nakonec padli do postele zcela vyčerpaní.“

Smugdingus: „Předchozí dny mě uklidňoval poslech vážné hudby. Ale dnes, když jsem ji zapnul, podíval jsem se na svou kočku a měla pohled vraha. Takže už s tím končím.“

Převlékání a koledy

Joey: „Téměř každý večer se s přítelem převlékáme, abychom si udrželi dobrou náladu. Máme různá témata. Včera to například byl ,večírek Lorda Byrona‘, dneska se asi oblečeme jen do kůže. Na zítřek navrhuji ,apokalyptický šik‘. Viděli jste seriál z devadesátek The Tribe? Něco takového. Dáváme si i make-up, bereme to opravdu vážně.“

Dnes večer mám v plánu hned dvoje virtuální orgie.

Sabine: „Neustále si broukám podivné melodie – znělky z reklam, písničky pro děti, a dokonce i vánoční koledy.“

Thom: „Pracuji na volné noze, takže lidé mají sklon si myslet, že se u mě nic moc nezměnilo, ale právě naopak. Míval jsem mnohem větší řád – vstával jsem v deset, skoro celý den pracoval, jedl v obvyklé časy, večer šel občas ven a plánoval, co budu dělat o víkendu. Ale teď není možné se s ostatními vídat, takže dělám cokoli, kdykoli. Už vůbec nejím v klasickou dobu. Třeba včera jsem vstal ve dvě odpoledne a šel spát ve čtyři ráno poté, co jsem snědl kuřecí sendvič. Myslím, že dokud dodržuji termíny, je jedno, kdy co dělám. Časem bych se měl asi zase vrátit k nějakému řádu, ale to se teď fakt neděje.“

Když se nemůže bránit

Sophie: „Dnes večer mám v plánu hned dvoje virtuální orgie.“

Nat: „Já se zbavuji věcí podle toho, jaké je datum. Například 19. března musím dát pryč 19 věcí – na charitu nebo do odpadků. Už to takhle dělám čtvrtý den. Rozhodla jsem se pro to poté, co jsem se vrátila zpět do UK z návštěvy mamky, která žije v cizině, a našla jsem svého přítele v karanténě. To mi dalo motivaci konečně všechny naše věci vytřídit.“

Brandon: „Piju pivo v deset ráno, protože během karantény čas neexistuje.“

Související…

Jaký svět teď začít budovat? Co říká historik a spisovatel Juval Noach Harari
Jan Handl

foto: Shutterstock, zdroj: Vice.com

Tipy redakce

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...