fbpx

Kondolovat pozůstalým? Jít na pohřeb? To jsou jen některé z otázek, které si klade autorka New York Times v článku o smrti "kybernetického blízkého"

Zveřejněno: 22. 10. 2018
Přečteno 1134x

Můžeme se přít, jestli je to dobře nebo špatně, ale faktem zůstává, že mnoho z nás začíná den na Facebooku, končí ho na Instagramu a obědové pauzy tráví pročítáním novinek ze světa. Internet nám vyplňuje každou volnou chvilku. Navazujeme vztahy s lidmi žijícími na druhé straně světa, s lidmi, které jsme nikdy v životě neviděli. Internet převzal zásadní roli v našich životech, ale pořád se máme co učit. Třeba jak truchlit, když někdo z těchto vzdálených, nikdy nespatřených, ale přece časem tak blízkých lidí, které nazýváme svými přáteli, zemře. Odpověď na to, jak se v takové situaci zachovat, hledala redaktorka New York Times Cindy Lamotheová.

Související…

Sledování smrti jako zábava internetu. Nebo spíš úchylka?Jak bychom se chovali, kdybychom věděli přesné datum naší smrtiKvantové vzkříšení? Hawkingův učitel má teorii o životě po smrti

Kristy Pahrová (41) je americká spisovatelka, která se v současné době už několik let vyrovnává se smrtí své internetové kamarádky Amy. S ní si psala čtyři roky každý den. „Byla pro mě skutečnější a opravdovější přítel než řada lidí, které znám osobně,“ říká Kristy.

Vytvořit si emoční pouta k lidem, které jsme nikdy osobně nepotkali, je velice jednoduché.

Kristy a Amy se poprvé potkaly během hraní online hry Star Wars v roce 2013. Z krátkého chatu během hry se obě ženy přesunuly ke každodenní konverzaci o dětech, manželských starostech a tak podobně. Kristy Pahrová nechala svou kamarádku číst své texty, což je pro řadu autorů velmi intimní záležitost. Byla to právě Amy, kdo jí dodal odvahu k tomu, aby svoji práci začala publikovat.

Neživé propojení

S lidmi z celého světa se přes sociální média každodenně propojuje zhruba 70 procent Američanů. Vytvořit si emoční pouta k lidem, které jsme nikdy osobně nepotkali, je přitom velice jednoduché. S pomocí chytrých telefonů a dalších technologií se dnes zamilováváme do naprostých cizinců, slavíme úspěchy přátel žijících na opačném konci světa, sdílíme svoje vlastní úspěchy i neúspěchy a pracujeme na nově vznikajících přátelstvích přes hory i doly. Jenže co dělat, když ten člověk na druhé straně nečekaně zemře?

smutek smrt online

Spisovatelka Kristy Pahrová zažila, jaké to je, když zemře někdo blízký, koho znáte jen "elektronicky"


Spisovatelka Kristy Pahrová zjistila, že taková zkušenost je zničující. Na smrt blízké kamarádky přišla u ranní kávy při rolování Facebookem. Všimla si, že se na Amině zdi začínají množit kondolence. Rozklikla messenger a začala Amy psát jednu zprávu za druhou. Čekala, až si Amy zprávu přečte a začne na ni odepisovat. Nic takového se ale nestalo. Kristy se později spojila s manželem své vzdálené kamarádky, který jí špatnou zprávu potvrdil.

Jak může být vztah nestvrzený osobním fyzickým poznáním reálný?

Po smrti internetové přítelkyně nikdo z blízkých Kristy nechápal, proč tak truchlí po ženě, kterou nikdy nepotkala. Lidé, píše v článku Cindy Lamotheová, si těžko uvědomují, jak důležité můžou být momenty, které sdílíme s někým přes internet, nebo jak moc nám mohou pomoct dlouhé dopisové rozhovory s člověkem, jehož hlas jsme nikdy neslyšeli. Jak může být vztah nestvrzený osobním fyzickým poznáním reálný?

Neprozkoumané teritorium

Podle psycholožky Megan Devinové jsou "kybernetické vztahy" a vyrovnávání se s jejich ztrátou něco, co společnost stále ještě dost dobře nechápe. Jde o něco nového, přičemž internet a jeho dopady na nás jsou stále ještě z velké části neprozkoumané teritorium.

Fakt, že lidé okolo nás dost dobře nechápou důvody našeho zármutku, přispívá k tomu, že se propadáme do pocitů deprese a osamění.

Ti, kteří truchlí po internetovém příteli, se ve společnosti setkávají s termínem, který už v roce 1985 popsal psycholog Kenneth J. Doka. Jde o ztrátu, která není uznána ostatními. Fakt, že lidé okolo nás dost dobře nechápou důvody našeho zármutku, jen přispívá k tomu, že se propadáme do pocitů deprese a osamění. Sami pak máme pocit, že děláme něco špatně, že bychom neměli truchlit po někom, koho jsme neznali. Máme pocit, že nemáme právo být smutní. Ale ve skutečnosti ho máme. Zde jsou tedy tři rady, jak se co nejlépe vypořádat se ztrátou přítele z hlubin internetu.   

Stůjte si za svým

Smutek je v takové chvíli dvojího druhu. Truchlíme po osobě, kterou jsme ztratili, a zároveň truchlíme po nedostatku podpory, kterou jsme očekávali od našich přátel a blízkých. Zde je potřeba vědět a dát najevo, že všechny vztahy jsou důležité, nejen ty tváří v tvář.

Průchod emocím

Jediná osoba, která má právo rozhodnout se, jak vypadá truchlení a jak prožívat zármutek, je ta osoba, která se s ním vyrovnává. To platí obecně, ale i v případě kybernetického přátelství. Nenechte si zkrátka svůj smutek vzít, je jen váš.

Hranice smutku

Samozřejmě je těžké se rozhodnout, jestli se ozvat pozůstalým a nabízet své kondolence. Na jednu stranu chceme vyjádřit svou lítost a ukázat, jak moc pro nás ona osoba znamenala, na druhou stanu je třeba si uvědomit, že když překročíme hranice, můžeme být vnímání jako vetřelci. Podle psychologů citovaných v textu New York Times je v pořádku napsat rodině a přátelům stručný e-mail, třeba s nějakou společnou vzpomínkou. Možná nepřijde žádná odpověď, ale spousta lidí nachází v podobných dopisech podpory a sdílení vzpomínek s milovanou osobou jistou útěchu.

Ztráta online přítele může být úplně stejně bolestivá jako ztráta toho, koho vídáme každý den osobně.

Další spornou otázkou pak je, co s pohřbem. Pokud cítíme, že opravdu chceme jít, měli bychom i tak zůstat v ústraní a neventilovat svoje pocity před rodinou a "fyzickými" přáteli zesnulého. I když jsou naše pocity důležité, jsou rozhodně odlišné od těch, co prožívají partneři, děti nebo sourozenci zemřelé osoby.

Ač to možná někteří odmítají slyšet a zdá se jim to nemožné, ztráta online přítele může být úplně stejně bolestivá jako ztráta toho, koho vídáme každý den osobně. A proto je i proces truchlení stejný jako v běžném životě. I po měsících od smrti můžeme dostat záchvat smutku a je nutné naučit se s těmito pocity, které vlastně už nikdy úplně nezmizí, žít. Je proto důležité obklopit se lidmi, kteří za námi budou stát. To, co potřebujeme nejvíc, když někdo milovaný zemře, je láska těch, co stále žijí.

foto: Shutterstock, zdroj: New York Times

Kristina Lamperová

Kristina Lamperová

Pracovala v Českém rozhlase, každý pátek vychází její sloupek v MF DNES. Baví ji cestování a čtení, práce je i její osobní terapie.



Související články

Pokračováním v prohlížení těchto stránek souhlasíte s Podmínkami užití a Pravidly využití Cookies.