fbpx

Pokud si smrt uvědomíme v kontextu života našeho či naší rodiny, může nám to pomoci. Pouhé uvědomění, že jednou zemřeme, vzbuzuje spíš netoleranci

Zveřejněno: 30. 8. 2018
Přečteno 23949x

Jednoho dne zemřeme. My všichni a také ti, které známe a máme rádi. Podle některých psychologů vědomí smrti neustále číhá v podvědomí naší mysli a ovlivňuje všechno, co děláme. Ať už je to chození do kostela, konzumace zeleniny, cvičení či plození dětí, psaní knih nebo zakládání firem.

Související…

Vědci chtějí stáhnout vědomí do počítače a získat nesmrtelnostJak si pěkně uklidit před smrtí5 věcí, kterých umírající před smrtí nejčastěji litují

Většina zdravých lidí ale na smrt vědomě každý den nemyslí. Spíš se soustředíme na věci, které jsou přímo před námi. Co by se ale stalo, kdyby termín našeho odchodu nebyl tak úplně nejistý? Co kdyby nám bylo z ničeho nic sděleno přesné datum a způsob naší smrti? Pak bychom se buď chovali agresivně, anebo na druhou stranu velice altruisticky.

Jak to strávit

I když je to samozřejmě nemožné, jen pouhá představa toho, že by bylo možné znát datum naší smrti, nám může ukázat mnohé motivace, které jako jednotlivci i jako společnost máme – a také náznak toho, jak nejlépe náš čas na zemi strávit.

Nejsme nic víc než dýchající, vyprazdňující se, sebe uvědomující se kusy masa, které mohou kdykoliv zemřít.

Nejprve si představme, že víme, jak smrt ovlivňuje chování v reálném světě. V 80. letech minulého století začalo psychology zajímat to, jak se vyrovnáváme s potenciálně všeobjímající úzkostí, která přichází v souvislosti s uvědoměním si, že nejsme nic víc než „dýchající, vyprazdňující se, sebe uvědomující se kusy masa, které mohou kdykoliv zemřít“, jak to vyjádřil Sheldon Solomon, profesor psychologie na newyorské Skidmore College.

Teror management

Solomon a jeho tým vymysleli termín „teorie teror managementu“, který předpokládá, že lidé si osvojují kulturně zkonstruované představy, jakože svět má nějaký smysl a že na našich životech záleží, proto, aby se vyhnuli paralyzujícímu existenciálnímu teroru.

Kdyby se každý z nás dozvěděl datum smrti, pravděpodobně by se naše společnost stala více rasistická, xenofobní, násilnická, válkychtivá, sebepoškozující a přírodu ničící.

Ve více než 1000 experimentech výzkumníci zjistili, že když nám je připomenuta vlastní mortalita, tedy úmrtnost, máme tendenci se ještě víc držet našich představ a víry. Také začneme mnohem víc svá vlastní přesvědčení bránit a reagovat nepřátelsky na jiné názory.

I velmi nenápadné připomínky smrti, třeba když nám přes obrazovku na 42,8 milisekundy přelítne slovo „smrt“, ale třeba i konverzace, která proběhne v blízkosti hřbitova, stačí k tomu, aby v nás vyvolaly změny chování.

Naše a „jejich“ smrt

A jaké změny to jsou? Když je nám bez čehokoli dalšího připomenuta smrt, chováme se lépe vůči těm, kteří nám jsou podobní vzhledově, politickými názory, zeměpisným původem a náboženskými přesvědčeními. Chováme se násilnicky a s opovržením k těm, kteří nám podobni nejsou. Jsme více zavázáni našim partnerům, kteří mají stejné názory. A také máme tendenci volit autoritářské, charismatické leadery, kteří podněcují nenávist k vetřelcům.

Vědomí vlastní smrti by nám mohlo pomoci více se soustředit na životní cíle a mezilidské vztahy.

Stáváme se také více nihilistickými, pijeme, kouříme, nakupujeme a přejídáme se, méně nám záleží na životním prostředí. Kdyby se tedy každý z nás hned dozvěděl datum smrti, pravděpodobně by se naše společnost stala více rasistickou, xenofobní, násilnickou, válkychtivou, sebepoškozující a přírodu ničící. Existují ale výjimky, které na vyhlídku smrti takhle nereagují, například buddhističtí mniši.

Smrt a altruismus

Když ale výzkumníci požádali dotázané, aby přemýšleli o smrti jiným, velice konkrétním způsobem, jako třeba nad tím, jak přesně zemřou nebo jak jejich smrt ovlivní fungování rodiny, dočkali se úplně jiných reakcí. Lidé se projevili mnohem více altruisticky. Byli by ochotni například darovat krev, aniž by byla bezprostředně potřebná. Více se jim také chtělo zamýšlet se nad pozitivními a negativními událostmi v jejich životě.   

Tato zjištění napovídají, že vědomí vlastní smrti by nám mohlo pomoci k tomu, abychom dávali důraz na životní cíle a mezilidské vztahy. Měli bychom se tedy soustředit na propagaci strategií, které by nám pomohly akceptovat smrt jako součást života, a integrovat tuto znalost do našich každodenních rozhodnutí a chování. Vědomí toho, že život je vzácný, nám pomůže vytvořit představu, že „jsme všichni na jedné lodi“, což pomůže k rozvoji tolerance a soucitu.

foto: shutterstock, zdroj: BBC

Tereza Hermochová

Tereza Hermochová

Mám ráda poezii. Natáčím dokument, ale ještě nevím o čem.



Související články

Pokračováním v prohlížení těchto stránek souhlasíte s Podmínkami užití a Pravidly využití Cookies.