fbpx

Důsledky používání sexrobotů na lidské chování zatím nikdo seriózně nezkoumá

Přečteno 29934x

Americký sexuální robot je praktický, hygienický, poddajný. V životní velikosti, opatřený umělou inteligencí i osobností, hebký silikon transportovaný v bedně z dřevotřísky (jak v rakvi) vnese oživení do každé domácnosti. Stačí nasadit mluvící hlavu na mladé tělo s mírami, o kterých si každá miss může jenom nechat zdát.

Související…

Sophia aneb myčka s lidskou tváří a se čtyřkamiProč dnešní doba odvádí lidi od partnerského sexuS robotem v posteli: Je libo partnera s vyměnitelnou hlavou?

V San Diegu je na konci silnice manufaktura bez cedule. Vrátná a průvodkyně neoznačené budovy musí zamykat, jinak se dovnitř vkrádají zvídaví puberťáci. Jsou stejně posedlí jako jistý Franz, kterému učarovala krásná Coppélia, umělý výtvor doktora Coppéliuse. Zatímco Coppélius a jeho kráska byly smyšlené postavy oblíbeného baletu, Matt Mc Mullen je skutečný. Žoviální čtyřicátník je ale posedlý přesně podle své literární předlohy. Stejně jako nešťastný Coppélius je ochotný připravit nás o duši, aby ji vdechl svým skvostným silikonovým krasavicím.

Umělá, ale inteligence

Ještě v rozhovoru z roku 2016 Mc Mullen připustil, že se mu do umělé inteligence moc nechtělo. Svoje figuríny vylepšuje od devadesátých let, sexuální pomůcky z nich začal dělat jenom proto, že šly líp na prodej. Věřil, že když panna nemluví, je statická a dává víc prostoru pro fantazii.

Jenomže Mc Mullen není svým pánem. Vede ho neviditelná ruka trhu a posedlost zdokonalit svůj výtvor. Pokud jste šílenec jako já a vyhledáte si tvůrce sexbotů ve všech možných dostupných rozhovorech, zjistíte, že právě na Mc Mullenovi se posedlost divným světem divných hraček nejvíc podepsala. Zarudlé oči, podivný roztěkaný výraz... I u většiny funebráků od pohledu poznáte, že tráví víc času s mrtvými než s živými. A Matt Mc Mullen se pořád ještě piplá se silikonem, oživováním plastu zkrátka tráví spoustu času.

Čím dál realističtější robotky a roboti v lidském chování a chápání něco křehkého a fundamentálního totálně mění.

V rozhovorech pak všechny ujišťuje, že nás mají sexuální robotky nechat v klidu. „Nikdy nenahradí skutečnou ženu.“ Argumentuje tím, že sexuální panny vždycky zajímaly zlomek populace, takže není čím se znepokojovat. Měli bychom se jenom radovat, že našel skvělý způsob, jak ukojit ty, co by se jinak ke skutečné ženě (nebo muži) nemohli dostat.

Matt Mc Mullen lže. Z kontaktu se zákazníky, kteří se zuřivě brání jakémukoliv sdílení informací, musí vědět, že čím dál realističtější robotky a roboti v lidském chování a chápání něco křehkého a fundamentálního totálně mění. To, že se tak děje zatím jen ve zlomku případů (jeho luxusní „love doll“ přijde řádově na deset tisíc dolarů), není podstatné.

Panna ke znásilnění

A výrobci těmto změnám jdou naproti. Například Mc Mullenovy poslední modely se dají nastavit do polohy „frigidní“. Panna se tedy styku brání a uživatel ji „musí“ znásilnit. Podobný produkt „zdravé“ nebo „normální“ chování tedy pochopitelně moc nepodněcuje. Žádný filozof ani žádná solidní (nikoli feministicky hysterická) intelektuálka se problémem sexuálních robotů a tím, jak jejich přítomnost mění lidské chování a přemýšlení, nezabývá. Žádná prestižní univerzita s touto „špínou“ nechce být spojovaná. Kde jsou ty časy, kdy studenti jedné americké univerzity v semináři pozorovali dvojici při sexu, aby „se jim dostalo co nejúplnějšího pochopení zákonitostí orgasmu“… Ke zkoumání sexbotů se zkrátka seriózní instituce ve chvíli, kdy je problém nejaktuálnější, prostě nehlásí.

Je asi na čase rychle najít někoho, kdo má všech pět pohromadě, peníze na pořádný výzkum a kdo si na sexuální roboty a na možné následky jejich používání konečně pořádně posvítí.

A tak i na těch nejdůležitějších mediálních setkáních (nejapně) vystupuje dokola jedna stejná průměrná profesorka z podprůměrné anglické univerzity a proti ní ziskem či mesiášstvím posedlí výrobci sexbotů. Skutečná debata a průzkum chybí. V devadesátých letech česká redakce časopisu Esquire bez dechu očekávala kalendář s fotografiemi nahé modelky Evy Herzigové. Česká kráska v reklamě na podprsenku „push up“ svými vnadami pomátla několik generací mužů celé planety. Redaktoři – pochopitelně – byli tedy celí natěšení.

Zklamaní českou kráskou

Nikdy nezapomenu na okamžik, kdy jsem vešla do místnosti, kde se pánové právě zmocnili kalendáře a pečlivě jím listovali. „Co je????“ divila jsem se, protože vypadali rozpačitě, nejistě se nad kalendářem posouvali z jedné nohy na druhou. Nebyli ani s to vysvětlit, proč jsou tak nesví a zaražení. Nakonec jsem z nich vypáčila, že jsou opravdu zklamaní. Zklamaní!? Nejkrásnější a nejvnadnější Češkou? Ženou, která nechala celý svět zapomenout na Marylin Monroe?

Jenomže oni, kluci nešťastní, roky a roky projížděli fotografie silikonových krasavic. Přirozená, přírodní Eva byla pro ně najednou nutně jiná. Bez pochyby krásná, ale... Neměla nadměrně velké, nerealisticky pevné balóny. Neměla to, co ve své manufaktuře tak zarputile a zručně teď bez dechu odlívá Matt Mc Mullen. Vážně. Je asi na čase rychle najít někoho, kdo má všech pět pohromadě, peníze na pořádný výzkum a kdo si na sexuální roboty a na možné následky jejich používání konečně pořádně „posvítí“.

foto: Profimedia, zdroj: USA Today

Anastázie Harris

Anastázie Harris (ash)

Novinářka, publicistka, autorka knihy Alžběta II.: Pracující žena. Jinak také pracující žena.



Související články

Pokračováním v prohlížení těchto stránek souhlasíte s Podmínkami užití a Pravidly využití Cookies.