Když pravidla určují děti. Jak vypadá svobodná výchova?

Všichni známe smyšlené příběhy o dětech nalezených v divočině, vychovaných vlky a podobně. Žijí svobodně bez jakýchkoli pravidel. Nyní jsou za divoké považovány ty rodiny, které dovolují svým dětem žít bez pravidel.

To je i případ 35leté Gemmy a jejího manžela Lewise Rawnsleyho. Pár žije v Anglii se svými sedmi dětmi, které nemusejí dodržovat stejná pravidla, jaká vyžadují běžní rodiče. Se serverem Secret Life Of Mom se podělili o důvody, proč věří, že je to pro jejich potomky lepší alternativa.

Divoké rodiny se řídí svými vlastními pravidly, která si vytvářejí samy děti – nechodí do školy ani nemají večerku. Navíc se mohou oblékat, jak chtějí, a jíst, co chtějí. Gemma říká, že nechce, aby její děti vyrostly příliš rychle. Chce, aby si naplno užily dětství. A proto jim nestanovuje žádné hranice.

Svoboda v hlavní roli

Pokud se její děti rozhodnou ostříhat se, obarvit si vlasy nebo si nechat udělat tetování či piercing, nebrání jim. Je to jejich rozhodnutí. „Neměla jsem stabilní výchovu. Mým posláním je nyní pomoci mým dětem, aby měly co nejzajímavější, nejzábavnější a nejšťastnější život v domě plném lásky, kterou jsem já nikdy neměla,“ svěřuje se Gemma.

„Pravidla připravují děti na skutečný svět, pomáhají jim naučit se socializaci a poskytují jim jistotu,“ říká odbornice.

„Dělám promyšlená rozhodnutí, takže pokud se mi něco zdá nebezpečné, vím, že je s tím spojeno i riziko. Ale výhodou je, že se tím děti naučí zodpovědnosti,“ říká Gemma. Ona a její muž věří, že jejich děti se naučí nejvíce díky tomu, že mají svobodu poznávat život podle vlastních pravidel. „Jde o to, nechat je rozhodovat,“ vysvětluje s tím, že rozhodně není tak jednoduché jen sedět a nechat děti být.

Rawnsleyovy a další dvě rodiny, které zastávají stejnou filozofii, sleduje i třídílný dokument Feral Families, který v roce 2017 odvysílala BBC.

Hodiny u obrazovek i nezdravé jídlo

„Divokou“ výchovnou metodu si chválí i Rebecca Ecklerová. Na webu Savvy Mom v roce 2020 zveřejnila článek, ve kterém vysvětluje, že ačkoliv je obecně odsuzováno přílišné trávení času u obrazovek, její rodině to vyhovuje, protože díky tomu jsou její děti často spolu. Oceňuje, že se sourozenci spíše sbližují nad videi z Tik Toku, než aby se z nudy hádali. Také má pocit, že díky tomu, že jim nikdy mobil ani tablet nezakázala, se jí vlastně často stává, že chtějí jít dělat i jiné věci – například sportovat.

Zastánci svobodné výchovy věří, že jejich děti se naučí nejvíce díky tomu, že mají svobodu poznávat život podle vlastních pravidel.

Ecklerová také popisuje, že nikdy nestanovila žádná pravidla týkající se večerky. Říká, že její starší dítě chodí spát v rozumnou hodinu, přičemž už samo pozná, kolik spánku potřebuje, aby bylo co nejproduktivnější.

Svým dětem Ecklerová neodepírá ani nezdravé jídlo. I ona sama si ho totiž užívá. Domnívá se, že takový přístup v dětech snižuje pocit, že jíst nezdravé jídlo je něco vzrušujícího a zakázaného, a tak si naopak často vyberou zdravější varianty. Rodina také nemá stanovený čas jídla. Vzhledem k mimoškolním aktivitám a nabitému pracovnímu programu je totiž těžké najít hodinu, která by vyhovovala všem.

Klíčem je rovnováha

Lékařka Marianne Neifertov á ale říká, že děti zkrátka pravidla a hranice potřebují, a to hned z několika důvodů. „Pravidla připravují děti na skutečný svět, pomáhají jim naučit se socializaci a poskytují jim jistotu,“ vysvětluje. Určitá struktura navíc podle ní pomáhá dětem, aby byly sebevědomější, a také jim dodává pocit bezpečí. Na druhou stranu zdůrazňuje, že přílišná přísnost může mít také své nepříznivé účinky.

Jak si tedy mezi tak odlišnými přístupy vybrat? Řešení spočívá v nalezení rovnováhy. Je v pořádku dětem čas od času dovolit, aby si věci udělaly po svém, není nutné bazírovat na věcech, které dítě nijak neohrožují. Nicméně určitá pravidla by v rodině zkrátka být dána měla.