Pracujete jen proto, abyste si přišli důležití? Pak jste toxicky produktivní

Zamysleli jste se někdy nad tím, jak je možné, že takzvané technologie, které mají zvyšovat naši produktivitu, způsobují, že v konečném důsledku pracujeme ještě více? Například e-maily měly zjednodušit komunikaci a ušetřit nás pročítání dlouhých papírových dokumentů. Dopadlo to tak, že jsme dokumenty dostali do formátu PDF, v němž si je pročítáme, zjistíme, že nejsou určeny pro nás, tak je po mailech dál přeposíláme a máme ještě méně času než předtím. Dalším věrným příkladem jsou chytré telefony, díky nimž máme k mailu přístup prakticky nonstop – doma u televize, na dovolené, dokonce i na toaletě.

Nad tím vším se zamysleli novináři Charlie Warzel a Anne Helen Petersenová, z čehož vznikla kniha Out of Office, která vyšla koncem roku 2021. Autoři se v ní zabývají otázkou, jak by se možnost home office, zprofanovaná zejména covidovou pandemií, dala využít ne ve prospěch zaměstnavatelů, ale zaměstnanců. Reportérka prestižního britského deníku The Guardian Poppy Noorová s nimi problematiku rozebrala během rozhovoru. Ptala se nejen na to, co míní termínem "toxická produktivita", ale také to, proč se domnívají, že právě teď je ten nejlepší okamžik na změnu zaběhlých kancelářských stereotypů.

Prozření z kanclu

Novináři vycházejí z myšlenky, že během pandemie zaměstnanci prozřeli v tom ohledu, že je kancelář jediné prostředí podporující produktivitu. To, co bylo dlouho vnímáno jako nějaké dogma, tedy v podstatě nefunguje. To přirozeně vede k zamyšlení, co dalšího je na kancelářském životě špatně. Pro příklady se nemusí chodit daleko. Novináři třeba citují průzkum, v němž se až 80 % oslovených přiznalo, že někdy se skutečné práci denně věnují jen tři hodiny za den. Jenže zbytek času stejně musí trávit v kanceláři…

Důležité je najít rovnováhu a pracovat, když pracujete, a na práci nemyslet, když v ní nejste.

Tento impuls dává lidem sílu bojovat, proto je prý právě teď nejlepší čas něco změnit. „Lidé stávkují, scházejí se, aby dali najevo, že za nastavený plat už nebudou pracovat, že jejich život je o něčem víc než o schopnosti rychle odpovídat na maily. Pokud dokážou tuto energii využít, mohlo by to pracovní svět úplně změnit,“ vysvětluje Petersenová. Jak ale přijít na to, jak pracovat méně, ale přitom vykonat vše, co je od nás požadováno? Důležité je najít rovnováhu a pracovat, když pracujete, a na práci nemyslet, když v ní nejste. To znamená nebýt pořád online, nesledovat pořád maily, neodpovídat na zprávy a nebrat telefony. Nebýt stále přístupný.

Součást identity?

Problém je ale v tom, že někteří lidé vnímají svoji práci jako součást svojí identity. A protože jejich práce je jejich součástí, nedokážou si prostě představit, že by nepracovali. Vytíženost jim dává pocit vlastní důležitosti, připadají si dobře před ostatními, před světem, před sebou. A když se snaží pracovat méně, mají pocit, že ztrácí sami sebe. Právě o tom vypovídá pojem toxická produktivita. Produktivita, která otravuje život, otravuje myšlenky. Vaše práce vás vysává, ale vy s tím neumíte přestat, protože nevíte, co jiného byste dělali.

Lidé, kteří zaprodají svůj život práci, si po čase uvědomí, že vlastně vůbec neznají sami sebe. Netuší, co je baví, neznají své koníčky, nevědí, jak odpočívat. Když se snaží na něco přijít, vždy se jim tam naskytne práce. Mají pocit, že se jí nemohou vzdát, protože by přišli o svoji osobnost. „Když jsem začal pracovat, připadal jsem si jako jeden z největších šťastlivců. Měl jsem práci, kterou jsem měl rád, dařilo se mi v ní, postupoval jsem v kariéře. Přesto jsem se uvnitř cítil mizerně. A když jsem se začal věnovat inventuře rovnováhy mezi prací a soukromím, hluboce mě to rozrušilo. Nevěděl jsem, jaké mám koníčky. Uvědomil jsem si, že jsem něco jako robot šplhající po žebříku,“ popsal vlastní zkušenost Warzel.

Nejde o páteř života

„Dobře, ano. Ale i když se snažím pracovat méně, většinu času přemýšlím o tom, jak se stát v práci ještě lepší. V kolik půjdu spát, abych byla čerstvá do práce. Mám se napít alkoholu, když ráno vstávám? Mám si jít zaběhat, abych si srovnala myšlenky ohledně práce?“ ptá se v rozhovoru Noorová Petersenové a Warzela a jistě tímto dotazem vyjadřuje i to, co se honí hlavou i mnoha dalším lidem. Co tedy s tím? Podle Petersenové se jedná o dokonalý příklad toho, že práce je hlavní osou života. Všechna rozhodnutí se dělají proto, aby byl člověk v práci lepší. „Když práci vypustíte z hlavy, můžete si říct: Dnes večer nepiju, protože se chci cítit dobře,“ poradila.

A právě k tomu má lidi přivést kniha Out off Office. K uvědomění, že práce není smyslem života, a je ji proto třeba odstavit na druhou kolej. Sami autoři se snaží jít příkladem, i když v rozhovoru přiznali, že to není snadné. „Přeprogramování života zabere hodně času. Jsou dny, kdy se vracím ke starým návykům a vnímám práci jako jediný způsob, jak si mohu sebe sama vážit. Je to ale jako s čímkoliv jiným. Jsou dobré a špatné dny. Rozhodně jsem šťastnější, ale nechci, aby to vyznělo jako pohádka,“ řekl Warzel.

Výsledek závisí na nás a na našich rozhodnutích. Lidé po celém světě odcházejí z práce a dávají najevo, že takhle už dál žít nechtějí. To je pro zaměstnavatele jasný vzkaz, aby rychle přehodnotili pracovní požadavky – i na home office. Warzel a Petersenová se domnívají, že pokud v tomto vytrváme, změna nastane. Jen nesmíme couvnout a spadnout zpátky do stereotypu. Musíme si stát za svým.