fbpx

S tatérkou, vyznavačkou tantry, svobody a ochránkyní amazonských pralesů o zdravých vztazích s lidmi i přírodou

Zveřejněno: 31. 3. 2019

Studovala umění, v 17 letech si koupila svůj první tetovací strojek jako symbol svobody a toho, že nikdy nebude proti své vůli fixovaná na jedno místo. Jako tatérka cestovala po celém světě, ve 20 letech ji díky jejímu originálnímu stylu práce začali zvát do Států. V tu dobu už ale věděla, že tetování je jen jeden z portálů kreativity, které chce rozvíjet.

Postupem času se dostala k východním vědám, kundalini józe a tantře. Sama však říká, že tyhle věci jsou jí vlastní odjakživa. „Už na základní škole jsem si půjčovala knížky o józe, meditaci a snech. Racionálně jsem přitom vůbec nechápala, proč mě to tak zajímá. Velký vliv také cítím ze strany mé babičky, která bývala taková ta typická vesnická čarodějka a bylinkářka. Pracovala s astrologií, tarotem, drahými kameny i numerologií. Já pak na vysoké začala jógu i meditace praktikovat.“

V pravé tantře nejde o střídání partnerů ani o masáže při svíčkách s „happy endem“.

Sympatickou Petru s růžovým pírkem v uchu a rukama potetovanýma nádhernými ornamenty jsem odchytila v Praze ještě před jejím odletem do Indie, kde bude studovat filozofii tradiční tantry. Říká, že představa, kterou o tantře jako společnost máme, je značně pokroucená. „V pravé tantře nejde o střídání partnerů ani o masáže při svíčkách s ‚happy endem‘. Je zaměřena ani ne tak na erotiku jako spíš na práci sama se sebou a s vlastní identitou. Propojuje nás s naším pravým ‚já‘, s tím, kdo doopravdy jsme a co v životě chceme.“

tantra jezero

Vyznavači tantry u jezera Atitlan v Guatemale, kde často Petra pobývá


Co se týká partnerských vztahů, jde podle Petry v tantře především o hloubku. „Když se zamilujeme, máme často tendenci se hned plně odevzdat tomu animálnímu pobláznění, které ale po čase většinou odpadne. Tantra má tendenci tu hladinu vzájemného zájmu udržet, tedy poznávat se doopravdy, na více úrovních,“ vysvětlovala mi nad obědem v pražském bistru Zanzibar. „Nemám potřebu dělat erotické masáže ani mít mnoho mužů. Pro mě je základ být s člověkem, kterému naprosto věřím a kterému se můžu jako žena odevzdat. Pak je milování zdrojem opravdové blaženosti a nepotřebuješ k tomu žádné umělé látky. Samozřejmě je to práce. Ale právě ta cesta mě na tom zajímá.“

Já pracuju s "bílou tantrou", která má duchovnější přístup než jiné směry.

Petra v současnosti žije střídavě v Guatemale, kde si s přáteli koupila malý pozemek u jezera Atitlan. Její zázemí je ale i v ekvádorské Amazonii, kde se svým týmem v rámci projektu Forest.ink skupuje pozemky na zalesňování. A do Amazonie pořádá i pravidelné expedice. Během rozhovoru, při němž jsme si i potykaly, jsme se tedy dostaly nejen k tantře a partnerským vztahům, ale také k ochraně pralesa.

Říkala jsi, že tantru jako společnost chápeme pokrouceně. Co znamená pro tebe?

V naší společnosti se zapsala do podvědomí "červená verze tantry", která se zaměřuje na smyslnost a sexualitu. Já pracuju s "bílou tantrou", která má duchovnější přístup než jiné směry. Vyvíjela se z asketičtějších jógových tradic a zasahuje do všech oblastí života. Dává nám možnost transformovat naše chápání sexuality a vnímat ji jako přirozenou součást našeho bytí.

Na praktické úrovni jsem začala chápat pravý význam slova tantra díky vztahu s bývalým přítelem, se kterým jsme se poznali v peruánské džungli, a vzájemně se nám otevřelo hluboké tantrické spojení. Aniž bychom ze začátku vědomě pracovali na tantrickém sexu, začali jsme prožívat multiorgasmické stavy, které trvaly i několik hodin. Potom jsem si díky práci s posvátnými rostlinami Amazonie uvědomila, že tantrické vědomosti v sobě už mám, jen je musím vědomě probudit a naučit se s nimi pracovat.

Jaký jsi měla největší tantrický zážitek?

Paradoxně je jedna z nejzajímavějších zkušeností ta, při které jsme se s partnerem jeden druhého ani nedotkli. Bylo to na festivalu bílé tantry a kundalini jógy ve Francii, kde jsme v přírodě strávili tři dny společně s dalšími asi pěti tisícovkami jogínů.

tantra tanec

Petra ve znamení svobody a tantry u jezera Atitlan


Každý náš tantrický den se skládal z šesti až osmi krijí, tedy cvičení, z nichž každé trvalo 31 nebo 62 minut. Byla to vlastně kombinace jógových pozic, zpívání manter a poslechu meditativní hudby, která člověka dostane do transu. Celou dobu se díváte s partnerem jeden druhému do očí, což celý zážitek ještě umocňuje. Už druhou hodinu jsem se dostala na jinou úroveň vědomí, najednou jsem se ocitla v jakési světelné bublině. Lidé, kteří kolem nás byli, najednou zmizeli a zbyl jen čistý prostor univerzální jednoty.

Jak ses při tom cítila?

Já v tu chvíli cítila maximální propojení s partnerem na duchovní úrovni, mimo uchopitelné hranice. Otevřel se portál nejvyšší energie lásky. Přestala jsem cítit tělo jako hmotu, projížděla mnou elektřina. Měla jsem pocit, jako bychom splynuli s vesmírem.

Vrcholem není klasický orgasmus, nýbrž postupný stav extáze, který trvá hodiny, někdy i dny.

Ty dny jsem vnímala, jak silná je naše sexuální energie a jak s ní můžeme vědomě zacházet, abychom měli více energie, inspirace a mohli ji sdílet s naším partnerem a okolím. Vrcholem zde není klasický orgasmus, nýbrž postupný stav extáze, který trvá hodiny, někdy i dny.

Změnilo to nějak tvůj přístup k sexu a vztahům?

Ano, úplně u mě odezněla potřeba po pudovém animálním sexu. Od té doby je pro mě sexuální spojení vždy posvátným rituálem. I jeden takový zážitek stačí k tomu, že si nastavíš hranici, pod kterou už nejdeš, protože víš, že je tam něco víc. Už si neumím představit jen tak se s někým vyspat, je to pro mě povrchové, když vidím, jak velký potenciál to vědomé spojení může mít.

Jak se díváš na postavení dnešních žen a mužů ve společnosti?

Cítím, že každý člověk má v sobě ženský i mužský princip. Vždycky je důležitá vyváženost mezi nimi a to je mimo jiné práce tantry, práce na vnitřním muži a ženě. Postavení muže a ženy ve společnosti se vychýlilo. Městský život dostává ženy spíš do té mužské poloviny, chceme se mužům přiblížit. Zároveň ale cítím, jak se ženy postupně dostávají zpět do své síly. Je na každém z nás oba prvky uzdravit a vybalancovat, dostat se do rovnováhy.

A jak to udělat?

Je dobré si ujasnit role ve vztahu. Žena hraje roli podvědomou, a pokud je její mysl vyrovnaná, udržuje hloubku a stabilitu vztahu. Muž manifestuje ochranu a směr, kterým se vztah ubírá. A co se týká sexu, v naší společnosti je běžné, že muž je ten aktivní. Ale například v Indii je to naopak – žena je aktivní, muž naopak pasivní. A když žena ví, jak docílit vnitřních stavů extáze, může muž, pokud jí dá prostor, zažívat to, co ona.

Naše generace je známá jako „singles“. Touha nevázat se, být sám. Může nás to dlouhodobě naplňovat?

Já osobně cítím sílu v dlouhodobějších spojeních, ve kterých jdeme do hloubky. Partnerství vlastně vnímám jako urychlení vývoje jedince. I když ten druhý není náš životní partner, mohli jsme společně kráčet určitou dobu, vyměnit si lekce, které nám pomohly růst a dostat se blíž ke splnění našich záměrů.

Při mé první návštěvě ekvádorské džungle mě překvapilo, v jak zoufalém stavu amazonský prales je.

Myslím, že žít sami a být dočasně naplněni můžeme, a každý by si to měl vyzkoušet, abychom nelpěli na nikom jiném. Abychom se nehnali ze vztahu do vztahu, nenahrazovali si tím něco, co nemáme sami v sobě. Dlouhodobě však cítím, že samota kompletní naplnění nepřináší.

Teď jsou hodně populární volné vztahy s tím, že přece "není třeba si nikoho přivlastňovat". Jak se na to díváš?

Pokud je člověk schopný přijmout zodpovědnost za všechny své akce a činy, v minulosti i budoucnosti, a vztah je naplňující a obohacující, tak těmto vztahům fandím. Ale nechápu to jako přirozenost. V Americe na východním a západním pobřeží se už nějakou dobu tenhle trend drží, mladí lidé tíhnou ke svobodě.

Petra Shakti Kaur (29)

Vystudovala animaci na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně, půl roku studovala umění ve Španělsku na Facultad de Bellas Artes de Cuenca. V současnosti pracuje jako tatérka, je také instruktorkou kundalini jogy, zabývá se tantrou. Studovala metafyziku a biokonstrukce. V roce 2016 založila spolek Forest.ink na záchranu Amazonského deštného pralesa. V současnosti žije střídavě v Čechách, Ekvádoru a Guatemale.

Tradiční kultury v Latinské Americe ale naopak závazky podporují a učí nás mladé, jak spolu vycházet. Říkají, že ta nespokojenost, neustálé hledání nových a dalších partnerů, má nějaký kořen v nás samotných a v našem očekávání. Proto bychom se měli podívat dovnitř, na své démony a stíny. Až to nás přiblíží harmonickému vztahu. V Guatemale se mimochodem tyto vlivy střetávají a já jsem vděčná, že mám možnost to pozorovat zblízka.

Mluvíš o tom, že ve vztahu je důležité jít do hloubky. Hodně žen ale má problém se úplně odevzdat a důvěřovat.

Vztahy, ve kterých jsem se mohla jako žena naprosto uvolnit, byly založené na důvěře, která pramenila z naprosto otevřené komunikace. Funkční vztah není samozřejmost. Je postaven na každodenní vědomé spolupráci. Máme obrovský dar, že můžeme mluvit o svých pocitech s otevřeným srdcem, ale nám často chybí pokora, s níž bychom měli jeden k druhému přistupovat. Mnoho lidí nemá na takovou komunikaci čas ani trpělivost. Ale pokud pro nás slovo láska znamená vášeň a intimitu, pak je nutné ji do vztahu vědomě vnášet.

Amazonie tě neučí jen vztahům mezi lidmi, ale také vztahu k přírodě. Založila jsi organizace na ochranu pralesa...

Ano, při mé první návštěvě ekvádorské džungle mě překvapilo, v jak zoufalém stavu amazonský prales je. Vedle indiánské komunity Šuárů vzniklo během let 60 kilometrů dlouhé těžařské pole. Po dálnici, která byla postavena hned vedle jejich pozemku, se odváží zemina, která obsahuje zlato, stříbro a další materiály. Dnes tudy projede okolo 16 tisíc nákladních aut denně. Je neuvěřitelné, jak velké znečištění těžbu provází.

Přijímáme dobrovolníky, aby nám pomohli začít sázet nové stromy na pozemcích, které jsou odlesněné.

I proto jsem v roce 2016 založila spolek Forest.ink, který slouží jako informační portál pro lidi, kteří cítí jako my, že má smysl tyto oblasti chránit. Hledáme sponzory pro náš sesterský projekt Bosque Medicinal, v jehož rámci usilujeme o odkoupení co nejvíce pozemků v okolí El Paraísa, což je třetí největší přírodní rezervace v Ekvádoru, která je nyní v bezprostředním ohrožení. První a druhá největší už byly bohužel vytěženy. Jde nám o to znovuobnovit místa, která byla poškozena. Kromě toho jsme také zahájili spolupráci s Univerzitou Azuay v Cuence, kde s místními studenty a profesory děláme různé vzdělávací a výzkumné programy.

Jak budete ty odkoupené pozemky využívat?

Pořádáme tam pravidelné expedice, jednou za rok velkou mezinárodní, každý měsíc pak v menší skupině. V březnu také proběhne ve spolupráci s Mendelovou univerzitou první dobrovolnický program. Přijímáme dobrovolníky, aby nám pomohli začít sázet nové stromy na pozemcích, které jsou odlesněné, a my tak mohli toto prostředí znovu uvést do původního stavu. Je třeba si uvědomit, že budoucnost pralesa je zodpovědností nás všech. Letos také plánujeme vybudování pralesní ekostanice Refugio, základny pro vědce, studenty i další zájemce, kteří chtějí džungli zkoumat, nebo jen tak jednoduše „vypnout“. Dobrovolníci mají také možnost zapojit se do vzdělávání místní původní indiánské komunity u nich doma, v jejich přirozeném prostředí.

Snažíme se směřovat i k udržitelnému ekoturismu. Pořádáme třeba i extrémní výpravy do džungle jen s minimem jídla a s minimálním odpočinkem. Pro lidi z naší společnosti to může být naprosto zásadní zážitek. Člověk si projde intenzivním procesem a mnohdy se setká se svými limity. Opravdu už nemůžu, nebo se mi to jen snaží namluvit má mysl? Najednou si uvědomíš, že i když si myslíš, že nemůžeš, tak můžeš. A můžeš ještě třikrát tolik. Je to takový trenažér do normálního života. Když máš pocit, že se něco nedá, vzpomeneš si na to, co jsi zažila v džungli a jak se ti posunuly limity. Ten zážitek ti dá obrovskou sílu.

Podle buddhistické tantry je cílem cesta, putování. Máš i nějaké cíle, nebo necháváš život jen tak plynout?

Moje vize je založit místo, které bude fungovat jako most pro harmonizaci moderního světa s tradičními kulturami. Teď je pro mě důležitá ta praxe – tantra, jóga a meditace, které nás v každodenním životě propojují s naší pravou identitou.

Související…

Potlačené emoce ničí vztah, tvrdí zakladatelka tantrické masážeRozhovor: S pralesy zmizí i ayahuasca, indiánská liána dušeCo ukrývá Amazonský prales? Děsivé piraně, růžové delfíny i ženy, které kojí opice

foto: Gina Vadana, Šárka Hasara, zdroj: Forest.ink

Tipy redakce

Písek z pláže si domu neberte. Je to cenná komodita, která mizí stejně jako voda

Písek z pláže si domu neberte. Je to cenná komodita, která mizí stejně jako voda

Loni v létě zaplatil jeden britský turista na Sardinii pokutu 1 032 eur, když byl...

Jazzový rozhovor s Rudym Linkou: Jak přenést kousek New Yorku do Prahy?

Jazzový rozhovor s Rudym Linkou: Jak přenést kousek New Yorku do Prahy?

S jazzovým hudebníkem a kytaristou jsme se sešli v restauraci nedaleko...

Facebook chystá digitální měnu. Za jakých podmínek s ní může uspět?

Facebook chystá digitální měnu. Za jakých podmínek s ní může uspět?

Jakoby těch digitálních či, chcete-li, virtuálních měn bylo na světě málo. Takový...

Pokračováním v prohlížení těchto stránek souhlasíte s Podmínkami užití a Pravidly využití Cookies.