Podle odhadu geologů leží v arktické oblasti třináct procent všech světových zásob ropy a třicet procent zásob zemního plynu. Čtyři pětiny z tohoto množství se nachází v místech, kde je největší hloubka do pěti set metrů – jsou tedy dostupné pomocí současných těžařských technologií.
Země na pobřeží Severního ledového oceánu se pochopitelně snaží tyto zdroje ovládnout. Od roku 1996 funguje Arktická rada, ve které zasedají zástupci států i domorodých obyvatel. Jejím cílem je najít mírové řešení ekonomických, vojenských a environmentálních sporů, nedá se ale říct, že by její členové nějak zvlášť spolupracovali. A do hry o Arktidu vstupuje v současné době opravdu těžký kalibr – Čína.
Neudělat na severu Jihočínské moře
Neobvykle rychlé tání arktického ledu totiž umožňuje nejen snazší přístup k rozsáhlým přírodním zdrojům na dně Severního ledového oceánu. Pokud by tání pokračovalo, legendární Severovýchodní a Severozápadní cesta by mohly být průjezdné po většinu roku. To fascinuje především právě Čínu, jejíž námořní lodě by si zkrátily cestu do Evropy o týdny. Americký ministr zahraničí Mike Pompeo na květnovém zasedání Arktické rady Čínu varoval, aby se nesnažila z této oblasti udělat „další Jihočínské moře, plné militarizace a vzájemně si odporujících územních nároků“.
Všechny země, které sousedí se Severním ledovým oceánem, se snaží o uznání rozšířených námořních hranic.
To ovšem neznamená, že bez Číny by byl klid. Všechny země bez výjimky se snaží o uznání rozšířených námořních hranic. Mají v zásadě právo na výlučnou ekonomickou zónu v šířce 200 mil (360 km) kolem svého pobřeží. Mohou ji ovšem rozšířit až na tři sta padesát námořních mil, pokud prokážou, že jejich kontinentální šelf zasahuje za tuto hranici. Bohužel, definice šelfu není ve světě jednotná, obecně se za okraje šelfu považuje místo, kde se sklon mořského dna prudce zvyšuje.
Investice v milionech dolarů se vyplatí
Státy okolo Severního ledového oceánu usilovně shromažďují důkazy, které pak předkládají Komisi pro vymezení kontinentálního šelfu při OSN, která může vydat doporučení pro vytyčení hranic. Oficiálně zatím uspělo jen Norsko v roce 2009. Rusko si nárokuje rozšíření zóny od roku 2001, podklady komisi dodalo v roce 2015 a rozhodnutí padne možná už letos… Zvlášť exponovaným místem je Lomonosovovův oceánský hřbet, ležící v dílce osmnácti set kilometrů mezi Novosibirskými ostrovy (Rusko) a Ellesmerovým ostrovem (Kanada).
Lomonosovovův hřbet ("Lomonosov ridge") je znázorněn v pravé části mapy
Obě tyto země tvrdí, že je spojen geologicky s jejich kontinentem. Do hry navíc vstoupilo v roce 2014 Dánsko, které tvrdí, že hřbet je součástí Grónska. Situace se může dále vyhrotit, protože nároky tento rok vznesla i Kanada. Není to ovšem jednoduchá ani levná záležitost. Celkem sedmnáct kanadských expedic do inkriminované oblasti stálo téměř sto dvacet milionů dolarů. Měří se například gravitační anomálie, používá se sonar, pomocí výbušnin a následným seizmickým profilováním se zkoumá struktura dna a odebírají se vzorky hornin.
Zatím je čas na legrácky. Zatím
V roce 2007 zasadilo Rusko do mořského dna pod severním pólem svoji vlajku. Můžeme to považovat za furiantský počin, kdyby ta samá země zároveň v arktické oblasti za posledních několik let nevybudovala množství vojenských základen. Ruský prezident Vladimir Putin zároveň vloni vyhlásil plán na stavbu šesti nových ledoborců do roku 2035, z nichž tři by měly plynule prolamovat led o síle pěti metrů a zanechávat za sebou pás volného moře o šířce padesáti metrů; zároveň by dokázal plout přes pole dvoumetrového ledu rychlostí osmnácti uzlů.
Na ostrově Hans si Kanada a Dánsko navzájem strhávají vlajky a zanechávají na místě láhev alkoholu, který se v dané zemi vyrábí
Nerostné zásoby v Arktidě už dokázaly rozkmotřit i spojence. Kanada a USA se přeli o mořské dno u hranic mezi Aljaškou a kanadskou provincií Yukon, kde Američané udělovali právo těžit ropu, aniž by si ověřili, že je dno kanadské. Kanada a Dánsko mají spor o neobydlený Hansův ostrov mezi Grónskem a Ellesmerovým ostrovem. Čas od času tam vyjede komando z jedné či druhé země, vztyčí zde svoji vlajku a protivníkovi tu nechá víceméně posměšný vzkaz s láhvemi alkoholu, jež se v jejich zemi vyrábí. I proto se zdejšímu poněkud neškodnému sporu říká Whisky war… Bohužel, jak se zdá, legrace ve zbytku Arktidy pomalu ale jistě být přestává.
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: Science Mag
