fbpx

Rozhovor: S cvičitelkou intimní jógy o ženství, intuici i zdraví 1 fotografie
Adéla Obermajerová

S Adélou Obermajerovou o tom, proč ženské stránky zabíjejí v ženách, ale i mužích hlavně rodiče

Zveřejněno: 21. 11. 2018
Přečteno 833x

Říká o sobě, že je senzitivní indigové dítě a společenský introvert. Zabývá se jógou pánevního dna a kraniosakrální biodynamikou. To všechno mi zní dost exoticky, tudíž vůbec netuším, co od našeho setkání očekávat. Adéla Obermajerová je však příjemným překvapením. Hned mi nabízí tykání a vypráví, že do útulné čajovny, kde právě sedíme, chodí skoro každý týden. Se svou dlouhou sukní a klidným projevem sem perfektně zapadá. A zatímco já se už po deseti minutách strávených na nízkém meditačním polštářku ošívám a nevím, jak se uvelebit, ona proti mně sedí po celou hodinu téměř nehnutě, navíc s perfektně rovnými zády jako pravá jogínka.

Související…

Do kostarického wellness centra mají bílé ženy vstup zakázánKde se bere plastická sexualita ženVýchova dívek v Čechách: Dokonalost vede ke strachu

Ještě než jsme se setkaly, prosila mě, abychom si na rozhovor nechaly opravdu dostatek času. Má připravené poznámky a kdykoli se jí zeptám na něco, o čem předem nevěděla, na chvíli se odmlčí: „Víš, já potřebuju čas. Nemám nic naučeného a odpovídám tak, jak to cítím,“ vysvětluje a právě ono zaměření na pocity hodně zdůrazňuje během celého rozhovoru. Podle ní my ženy dnes na sebe příliš tlačíme, na všechno jdeme „přes hlavu“, a často si tak zbytečně ničíme psychiku i zdraví.

Adélo, pracuješ výhradně se ženami. Co pro tebe ženství znamená?

Být ženou pro mě znamená být si vědoma své vlastní hodnoty, kterou jako žena ztělesňuji a přináším. Více než z „hlavy“ vycházet z toho, jak se cítím ve svém těle, a díky tomu být v životě zdravější a šťastnější. Pak už vůbec nepřipadá v úvahu nějaká potřeba „vyrovnat“ se mužům.

Už odmala často rodiče nevědomky potlačují tu „ženskou“ stránku svých dětí, tedy to, jak se doopravdy cítí.

K tomu bych ráda dodala, že každý člověk v sobě má „muže“ i „ženu“, mužské i ženské chromozomy. Jen žena má více „na povrchu“ tu ženskou stránku a muž mužskou, přičemž ten ženský prvek představuje spíš bytí, cítění a vnímání. Mužským prvkem je pak vnější konání, plány, cíle. Obojí je samozřejmě stejně hodnotné.

Dnešní společnost ale spíš klade důraz na produktivitu a výsledky, a tak i mnoho žen připomíná spíš muže v sukních...

Ano, je to hodně dáno výchovou, a nejen dívek. Už odmala často rodiče nevědomky potlačují tu „ženskou“ stránku svých dětí, tedy to, jak se doopravdy cítí. Může to být z důvodu, že sami neumí zacházet se svými emocemi nebo se jimi nikdy nezabývali. Říkají tedy svým potomkům, že by se například neměli vztekat ani bát. Dítě tak získá dojem, že jeho přirozené projevy a pocity jsou samy o sobě problém, a začne je potlačovat.

Navíc rodiče mají často o svých potomcích určité představy, například o tom, co by měli umět nebo „vydržet“, jaké navštěvovat kroužky, jaké mít výsledky ve škole. Nedávají jim prostor jen tak být, poznávat sebe sama a mít svůj přirozený vývoj. A tak se často stává, že se tito lidé v dospělosti necítí být dost dobří, a místo toho, aby rozvíjeli své přirozené nadání, které každý má, tráví život tím, že se snaží naplnit očekávání druhých, s nimiž se mezitím podvědomě identifikovali. Zaměření na výkony v kariéře nebo v jakékoli jiné životní oblasti je pak jednou ze strategií, které k tomu všichni používáme, a svou ženskou podstatu tím hodně potlačujeme.

U žen se hodně mluví o intuici. Máš nějaký tip, jak ji rozvíjet?

Intuice není založená na logice. Například ráno si vyberu určité oblečení jen proto, že vím, že se v tom budu cítit dobře. Nebo venku prší, já nemám deštník, ale pak si vzpomenu, že když jsem odcházela, cosi ve mně o ten deštník „zavadilo.“

Je dobré si nechávat například při rozhodování dostatek času. Často je to tak, že úplně první pocit, který přijde, je ten „správný“.

A to jsou právě signály, kterých je dobré si všímat a vracet se k nim. Intuice s námi nejčastěji komunikuje skrze tělo. Jako žena mohu například velmi dobře fyzicky rozlišit, s kým je mi dobře. Stačí si uvědomit, jestli mám uvolněné břicho nebo třeba ramena. Tělo je dobrým rádcem, jen se musíme naučit mu naslouchat.

Ještě mi řekni, jak rozlišíme intuici od naučených vzorců a obav?

To poznáme právě tou praxí, kdy se naučíme si „povídat“ se svým vnitřním světem. V něm se ukrývá mnoho částí, třeba „vnitřní dítě“, „ rebelka“ apod. A na nás je, abychom zjistily, která z nich má ty nepříjemné pocity a jak jí můžeme pomoci. Proto je dobré si nechávat například při rozhodování dostatek času. Často je to tak, že úplně první pocit, který přijde, je ten „správný“. Většinou ho ale nezachytíme, a pak přichází na řadu mozek s nahranými myšlenkami.

Adéla Obermajerová (32 let)

Na Masarykově univerzitě vystudovala Překladatelství anglického jazyka, nizozemský jazyk a literaturu. Od roku 2007 se věnuje józe a meditaci. Kromě filosofické fakulty vystudovala 3 celoroční školy tantra jógy pro ženy u MUDr. Moniky Sičové. Prošla nespočtem kurzů hatha jógy a osobního rozvoje. V roce 2016 doplnila svou praxi o jin jógu, práci s harou a kraniosakrální terapii. Vede kurzy intimní jógy, individuálně poskytuje kraniosakrální biodynamiku, píše články a natáčí YouTube videa o moudrosti těla a emocí. Je autorkou sedmidenního online programu Poklad ukrytý mezi nohama – Proč a jak si hýčkat své pánevní dno.

99 % myšlenek, které se nám honí hlavou, jsou léta i desetiletí stále ty stejné vzorce. Proto je z hlediska seberozvoje dobré dívat se na to, o čem jsou. Pak přichází emoční část a i zde je dobré ptát se sama sebe a svého těla, proč jsem například naštvaná či smutná. A pak, až odezní mysl i emoce, zůstane právě ta intuice a já najednou vnitřně vím, zda něco udělat nebo ne a v jakém načasování. Tedy buď je intuice ten pocit v první setině vteřiny, anebo naopak až to, co vzejde z odstupu a klidu. Takhle to zní zdlouhavě a obtížně, ale praxí se to člověk naučí.

A co naše pověstná ženská nerozhodnost?

Když se neumím rozhodnout, tak je to také v pořádku. Ale většinou „nevím“, znamená spíš ne, třeba i s muži. Proto je dobré se neukvapovat, hned po sobě nechtít výsledky. A pokud někomu naše nerozhodnost vadí, je jen na něm, jak s tím naloží.

Další velké téma je naše zakořeněná potřeba uznání, strach, že selžeme…

Ano, to je další věc, na které se výchova hodně podílí. Z chování dospělých a vět, které nám říkají, často dětská mysl vyvodí, že nás budou mít rádi, jen když se budeme chovat podle určitých pravidel. Proto se snažíme, opět především nevědomky, formovat tak, abychom byli přijímaní, a začneme nějaké části své osobnosti skrývat. Jenže pak nám chybí. Je to, jako kdyby sis uřízla část těla. Neuvědomujeme si, že i ty skrývané stránky v životě potřebujeme. Myslím, že cesta, jak tuto „nemoc“ uzdravit, je právě skrze tělo. Hledat v sobě ty potlačené části, třeba pomocí jógy nebo meditace.

Právě pro podporu sebepřijetí a naopak úlevu od úzkosti a stresu používáš intimní jógu se cvičením pánevního dna. Můžeš přiblížit, jak to funguje?

Když žena začne s cviky pánevního dna, získává větší citlivost k sobě samé. Není už tolik „v hlavě“, ale spíš se orientuje podle pocitů. Díky cvičení si také začne víc uvědomovat své tělo, což jí následně pomáhá právě v tom intuitivním rozhodování. Během pohybu se navíc zaměřuje na přítomný okamžik, tudíž přestává trpět na úzkosti a naopak si buduje pocit bezpečí.

Téměř na každém kurzu mám ženu, která chce otěhotnět, a až když se začne věnovat cvičení a sama sobě, pak se jí to podaří.

Intimní jóga také pomáhá uvolňovat staré nezpracované emoce. Funguje to tak, že když tělu neumožníme, aby se s nějakým pocitem mohlo vyrovnat, uloží ho hluboko do svalů. A když svaly uvolňujeme, pak i ty pocity vyjdou na světlo a přestanou nás tížit. Jak už jsem říkala, toto cvičení učí ženy, jak se znovu spojit se svým tělem. A to je velmi důležité, protože pokud máme nějaký problém, odpovědi bychom měly hledat samy v sobě.

Na svém webu zmiňuješ i fyzické výhody intimní jógy..

Ano, cvičení podporuje tvorbu ženských pohlavních hormonů, například estrogenu, tím pádem se harmonizuje menstruační cyklus, zvyšuje se plodnost. Téměř na každém kurzu mám ženu, která chce otěhotnět, a až když se začne věnovat cvičení a sama sobě, pak se jí to podaří.

Estrogen navíc vyhlazuje pleť, má přímý vliv na mladistvost a krásu. Cvičení také zlepšuje sexuální prožitek. Mnoho žen má pánevní dno stažené a nad vším hodně přemýšlí. Díky intimní józe se fyzicky i psychicky uvolní a pak mohou milostný akt mnohem lépe prožívat. Další výhodou je pomoc při problémech se zády. Když totiž zpevníme pánevní dno, uleví se bedrům a následně i krční páteři, která je s nimi propojená.

Kromě jógy se věnuješ i kraniosakrální biodynamice...

To je regenerační metoda, během které se jemně dotýkám klienta a vnímám tekutiny, které proudí jeho tělem. Primárně se zaměřuji na mozkomíšní mok, který má pravidelné pulzace. Vlastně celé naše tělo, všechny kosti i orgány z nějakého důvodu pomalu a rytmicky „dýchají“.

Dá se také říct, že kraniosakrální biodynamika je léčba hlubokým klidem – protože v něm terapie probíhá.

Vědci nepřišli na to, odkud se tento pohyb bere, ale je v něm rozhodně přítomný a citlivými dlaněmi je možné jej vnímat. Doktor William Gardner Sutherland jej v první polovině minulého století nazval jednoduše „Dech života“. Je to naše vrozená životní síla, kterou právě podporuje jemný dotek. Ona pak rychleji ozdravuje tělo a navrací do rovnováhy i psychiku. Dá se také říct, že kraniosakrální biodynamika je léčba hlubokým klidem – protože v něm terapie probíhá.

V čem cvičení a biodynamika pomohly tobě?

Dlouho jsem řešila celkovou nespokojenost se životem. Přestože obor, který jsem studovala, mě hodně bavil, nebyla jsem šťastná, trpěla jsem bolestmi žaludku, a později dokonce autoimunitním onemocněním štítné žlázy. Klasická západní medicína mi nabízela léky s tím, že je budu muset brát do konce života, což jsem nechtěla.

Tak jsem se začala zajímat o to, jak své tělo uzdravit jinak, a dostala jsem se právě k intimní józe, kraniosakrální biodynamice a tématu ženství. Všechny problémy postupem času vymizely a já se rozhodla, že chci své zkušenosti předávat dál. Této práci se věnuji od roku 2012 a jsem vděčná za to, že mohu pomáhat ženám v tom, aby byly v životě spokojenější.

foto: Archiv Adély Obermajerové, zdroj: Adéla Obermajerová

Milada Kadeřábková

Milada Kadeřábková

Redaktorka, idealistka, majitelka kočky, občas paličatá, schopná nadchnout se téměř pro cokoliv. Když nepíše, doučuje angličtinu.

Související články

Pokračováním v prohlížení těchto stránek souhlasíte s Podmínkami užití a Pravidly využití Cookies.