„Problém je v tom, že vy nechcete, ale můžete pořád! A my chceme pořád, ale nemůžeme!“ My velký holky považujeme za vtip něco, co muži za holý fakt. Hubertovi vůbec nevadilo, že se směju, spíš řehtám, protože muži milují, když se žena směje, pokud se zrovna nesměje jim.
Hubert mi zavolal, že má cestu kolem a mohl by se zastavit. Souhlasila jsem, šla prohlédnout ledničku, co mu dám, koukla na ubrousky, talíře a příbory, já všechno aranžuju, i když jde jen o eskymo na dřívku. Pak jsem se namalovala. Sebe taky ráda aranžuju. Hubert mě neúspěšně balí řadu let, předstírám, že jsem věrná, i když neříkám, komu. Když se s někým známe řadu let, otevřenost dosáhne maxima. Jsem vrba, pozorná posluchačka, co já slyšela všech možných vyznání. Obav, že někdy selžou, či jak už selhali. Snad, i kdyby měli přijít o všechen majetek, přežijí lépe, než když jim chlouba stávkuje.
Kamarádka Kamila má manžela, který ji obviňuje, že je frigidní. Když si ji našel milenec, považuje ji za nymfomanku. Takže, my taky pořád nemůžeme, můžeme pořád jen s tím, s kým chceme!
Hubert zase skuhral na stejné téma, a mě to kupodivu neštvalo jako obvykle, protože jsem se dívala na svoje závěsy, jak je mám pěkně naaranžované. Škoda, že jsem neprorazila v bytovém designu, takhle jen kamarádkám dělám make-up bytu v textiliích a v doplňcích. Vůbec jsem nevnímala, jak fňuká, a vzpomněla si na dokument z televize, jak tam nějaká přísná paní svazovala hodnou holku, a tý se to líbilo. Hubert už všechno snědl, tak jsem se šla podívat do špajzu, kde mám zásoby – a byla tam, dlouhá nová prádelní šňůra.
Huberte, svlékni se, pravila jsem jako ta přísná paní a asi mi to šlo, protože se na mě překvapeně kouknul a nechal si slipy. Dolů, zavelela jsem přísněji, a začala přemotávat šňůru. Vůbec jsem nevěděla, jak se to dělá správně, ale intuice mě vedla a já jsem ho opravdu vylepšila. Ruce svázané ke krku a kolem krku umně spletená kravata. Byla jsem s dekorací spokojená. Běžel se na sebe kouknout do zrcadla. Zálibně se na sebe díval. A nemáš ještě jednu šňůru? Dolů? Na nohy? Překvapil mě. Tak jsem z balkónu stáhla starou a pochopila, že nahoře jsem ho šetřila a že musím přitáhnout. Štvalo mě, jak se mu to líbí, mě to už přestalo bavit, tak jsem víc přitáhla, a jak jsem přitáhla, tak jeho blaženost ve tváři vzrůstala. Ježkovy zraky, co mě to napadlo, litovala jsem a hned ho rozvazovala, i když nechtěl.
Podívej se! Zakřičel na mě. Trhla jsem sebou, jestli jsem mu nerada neudělala nějakou modřinu, ale on mi ukazoval svoji chloubu mířící ke slunci.
Co mám povídat. Na internetu jsem si o bondáži všechno nastudovala a po večerech za mnou chodí jeho kamarádi, aby je ozdobily moje dnes už profesionální provazy. Vydělám si tím víc, než kdybych dělala bytový design. A tý radosti, co jako riggerka vyrobím!
foto: Shutterstock
