fbpx

Lidé se již naučili využívat léčebnou sílu konopí. Přesto, že je stát nutí, aby tak činili nelegálně

Zveřejněno: 8. 4. 2018

Média na začátku dubna informovala o tom, že pět let po legalizaci léčebného využití konopí v naší úrodné kotlině se touto rostlinou oficiálně léčí pouze pár desítek pacientů. A předepisuje ji zhruba jen třicet lékařů. Politici a úředníci zodpovědní za zavádění tohoto zákona do praxe tak hovoří o zjevném nezájmu ze strany českých pacientů i lékařů, nicméně výsledky nedávného průzkumu Národního monitorovacího střediska pro drogy a závislosti i zkušenosti ze zahraničí ukázaly, že pravda je jinde.

Žijete-li na menším městě nebo na vesnici, existuje velká pravděpodobnost, že znáte minimálně jednoho člověka, který si na své zahrádce pěstuje pár rostlin konopí, z nichž si následně dělá masti, čaje či tinktury. Může to být vaše babička, tetička, bratranec nebo kamarád – zkrátka každý, kdo má nějaké zdravotní problémy a komu tato bylinka poskytuje potřebnou úlevu.

Související…

Mladí lidé investují do kryptoměn a marihuany
Lukáš Hurt

I nejzarytější zastánce léčebných účinků konopí v České republice ale překvapily výsledky výše zmiňovaného výzkumu, podle nichž za posledních dvanáct měsíců užilo alespoň jednou tuto rostlinu k terapeutickým účelům zhruba 800 tisíc obyvatel této země.

Zákony k porušení

Co toto obrovské číslo znamená? Jednak to, že zde skoro milion Čechů, Moravanů a Slezanů vědomě či nevědomě porušuje prohibiční zákony, jelikož pěstování konopí u nás rozhodně není legální, ač si to mnozí myslí (ano, pěstování množství do pěti rostlin je jen přestupkem, ale i za ten hrozí pokuta až 15 000 korun a hlavně – v okamžiku, kdy byť jen jednu větvičku sklidíte a začnete sušit, automaticky vyrábíte drogu marihuanu a už se jedná o trestný čin). A jednak to, že oficiální systém léčebného konopí v této zemi nefunguje. Jak by ostatně mohl, když se za celých pět let nepodařilo dohodnout, aby tuto formu léčby alespoň částečně nebo zcela proplácely zdravotní pojišťovny.

Na počet obyvatel u nás mělo dávno být nejméně 6 000 registrovaných pacientů, nikoli pouhé desítky.

„Když už by se mi poštěstilo a narazila bych na lékaře, který by byl ochoten a oprávněn mi konopí předepsat, zaplatím v lékárně mezi 200 a 300 korunami za gram sušených květů. Při mé spotřebě jeden gram denně to měsíčně vychází na 6 000 až 9 000 korun, což je skoro celý můj invalidní důchod,“ svěřuje se pacientka Jana s pokročilou formou roztroušené sklerózy. „Nezbývá mi proto nic jiného než porušovat zákon a konopí si pěstovat sama, což mi můj lékař i poradil. Samozřejmě neoficiálně.“ A takových pacientů a pacientek jsou u nás tisíce…

Proč to jinde jde?

V této situaci se ani nelze divit lékařům, že o předepisování konopí nejeví valný zájem – kromě zbytečně složité byrokratické zátěže (jak jinak, jsme přece v Čechách) je tu právě problém ekonomické (ne)dostupnosti. Proč by si lékař dával tu práci s hromadou papírování, když ve výsledku si naprostá většina pacientů nebude moci legální konopnou léčbu dovolit?

Zavádějící tvrzení pracovníků Státního úřadu pro kontrolu léčiv (SÚKL) a dalších státních úředníků, že o tuto formu léčby u nás zkrátka není zájem, vyvrací jednak na začátku zmiňovaný průzkum Národního monitorovacího střediska i nejnovější statistiky ze sousedního Německa. Zde bylo léčebné konopí legalizováno teprve před rokem, ale od začátku je hrazeno zdravotními pojišťovnami a počet registrovaných pacientů se dnes pohybuje už kolem 50 000, přičemž se předpokládá, že do konce roku by to mohl být dvojnásobek. A v Kanadě s 30 miliony obyvatel je dnes více než 260 000 oficiálních konopných pacientů.

Budeme-li tedy počítat s tím, že obyvatelé Německa či Kanady jsou stejní lidé jako obyvatelé České republiky a trpí stejnými zdravotními neduhy jako my, tak v přepočtu na počet obyvatel u nás mělo dávno být nejméně 6 000 registrovaných pacientů, nikoli pouhé desítky.

foto: Shutterstock

Tipy redakce

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Flákač, budižkničemu, alkoholik, čórka. To jsou typické konotace, které si mnoho z...