Ti, co nekonzumují maso, k tomu mají spoustu různých důvodů, o nichž se na tomto místě nehodláme přít. Přesto se lidé už odedávna snaží najít něco, co masem nebude, a přitom to jako maso bude chutnat. Vypadá to, že díky genetice jsme blízko řešení tohoto „problému“. Nemuseli bychom zabíjet zvířata, ale etický problém tu zůstává.
Ve třetím století před naším letopočtem už uměli Číňané připravovat tofu, známou náhražku masa. Středověká Evropa si v postní době připravovala jakousi směs z mandlí, ořechů a rozinek, která jej také měla nahradit. Všichni také známe houbového kubu. Teprve ale moderní technologie dávají naději, že se podaří vyrobit maso, které se onomu živočišnému produktu bude nejen podobat, ale také podobně chutnat. Přichází uměle vyrobené maso pomocí kmenových buněk, maso, připravené v laboratoři in vitro, tedy ve zkumavce.
Omezíme chov i emise
Před pěti lety se podařilo „vyrobit“ něco jako maso ve zkumavce na univerzitě v Maastrichtu. Barvu to mělo jako maso, konzistenci jako maso, ale potíž byla v tom, že to jako maso nechutnalo. V produktu bylo málo tuku, ovšem tento první krok znamenal nastartování dalších start-upů, jejichž cílem bylo připravit umělé „opravdové“ maso za přijatelnou cenu.
Kromě chuti je to totiž právě cena, která je zatím tou největší překážkou. Takový hamburger z umělého masa by tehdy vyšel na víc než šest milionů korun, což je pochopitelně nesmysl. Lákavé je ovšem nejen to, že by si umělé maso mohl dopřát normálně i ten, který ho jinak nejí, dalším benefitem by bylo omezení chovu hospodářských zvířat. Trh s tradičním masem je totiž také příčinou toho, že hospodářská zvířata produkují téměř pětinu celosvětových emisí skleníkových plynů, vyžadují množství půdy k chovu a spotřebovávají velké množství vody. Veterinární přípravky, které musejí dostávat, zase při vylučování kontaminují zdroje vody.
A miliardy létají
Zdá se tedy, že investice do výzkumu přípravy umělého masa je sázkou na budoucnost. Čínský investor nedávno uzavřel smlouvu hned se třemi izraelskými laboratořemi, které se maso snaží „vypěstovat“. S laboratorní výrobou začala i nizozemská společnost Mosa Meat, která kultivuje hovězí maso. Letos v lednu se dostalo finanční podpory i americké potravinářské společnosti ze San Franciska Memphis Meats. Ta už připravila „hovězí“ maso v ceně tři čtvrtě milionu korun za kilo a před rokem se tu dostali s cenou kuřecího na necelých tři sta osmdesát tisíc korun za jeden kilogram.
Proč je to ale pořád tak drahé? K výrobě masa se používají kmenové buňky, tedy buňky, které jsou schopny se přeměnit do různých typů tkání a ještě se při tom množit. Mohou tak u živých organismů doplnit buňky v těch místech, kde není možné jejich dělení, a je zde potřeba například léčit poranění. Odebrání kmenových buněk z cizího organismu je možné bez větších následků. Podobně jsou operováni například dárci kostní dřeně. Jiná americká společnost Modern Meadow zkouší vyrobit maso na jiném principu, a to genetickou modifikací kolagenu. Zatím zde takto připravuje náhražku kůže, ale firma věří, že tímto způsobem bude v budoucnu možné vyrábět i maso.
Čtěte také:
Zachránili bychom planetu, kdybychom přestali jíst maso?
Pavel Maurer: Je maso z býka, který bojuje o život, kvalitní?
Cvrčci a maso z laboratoře. Jak bude vypadat menu v roce 2030?
Řeší se i další otázky
Uměle vyrobené maso z kmenových buněk či kolagenu se zcela jistě do obchodu v nejbližších letech nedostane. Větší šanci mají výrobky rostlinného původu. Už teď ale vyvstávají další otázky. Bude či vlastně je odebírání kmenových buněk z etického hlediska v pořádku? Zatím se myšlenka na umělé maso líbí i neziskové organizaci Lidé za etické zacházení se zvířaty (PETA), která výzkum v Memphis Meat finančně podpořila.
Ostatně investice do tohoto nového potravinářského oboru proudí čím dál silněji a zdá se, že za takových třicet let nebudeme muset pro maso zabít žádné zvíře. Pak už bude jen na povaze člověka, nakolik vzroste černý trh s tím pravým masem a jak vystoupá jeho cena.
zdroj: Gizmodo
