Když vypustíte do vzduchu hodně mlhy, bude jasněji. Tak to vidí autoři projektu Counterfog, který se má stát novou účinnou zbraní světových velkoměst v dosud nerovném boji se špinavým vzduchem.
Tým, který tvoří vědci ze Španělska, Británie, Bulharska, Švédska, Německa a Česka, získal grant Evropské unie na sestrojení takové zbraně. Další čtyři roky na jejím vývoji usilovně pracovali. Minulý týden ji na základně španělského vojenského letectva Torrejón de Ardoz asi dvacet kilometrů severovýchodně od centra Madridu představili veřejnosti.
Vyšlo najevo, že Counterfog je sprcha. Ne ovšem sprcha obyčejná, nýbrž jemná. Tak jemná, že vytváří mlhu, ještě o kousek jemnější než vodní dělo. Funguje to jednoduše: zacílíte Counterfog připojený k cisterně s čistou vodou na špínu ve vzduchu a spustíte jej. Stroj vyrobí z vody mlhu, jejíž mikrokapičky se ve vzduchu navážou na nežádoucí částice.
Tím výsledná hmota ztěžkne natolik, že spadne k zemi „nebo na jiný tvrdý povrch“, jak praví propagační materiál projektu, „z něhož ji bude možné bezpečně uklidit“.
Požáry i radioaktivita
Šéfem projektu je José Luis Pérez-Díaz, profesor na nedaleké Universidad de Alcalá, kde přednáší kryogeniku a magnetomechaniku (což pomáhá vysvětlit kontraintuitivní charakter jeho vynálezu). Slibuje si od Counterfogu velké věci: popsaným jednoduchým způsobem může stroj pomoci při zneškodňování zplodin lesních požárů, při únicích radioaktivního záření, a dokonce přijde ke slovu i v případě útoku biologickými či chemickými zbraněmi.
Reklama
Hlavní doménou však zůstává vzduch ve městech, znečištěný automobilovým provozem. „Stačí produkt jen dostat na trh a instalovat,“ řekl optimisticky profesor Pérez-Díaz nedávno v Bulharsku, kam odjel Counterfog propagovat (nejspíš proto, že Bulharsko je pochopitelným těžištěm marketingového úsilí každého vynálezce s trochou sebeúcty).
S faktem, že se mlha dobře váže na kouř, mají své zkušenosti třeba Londýňané. Nelíbilo se jim to; dělali desítky let všechno možné, jen aby se toho efektu zbavili.
Lze si představit, že přístroj skutečně funguje. Třeba Madrid by s ním mohl uvolnit své centrum pro automobilový provoz, říká Pérez-Díaz. Dva nebo tři nepřetržitě běžící counterfogy podle něho ochrání celý typický dům, a jen pár dalších je zapotřebí k vyčištění celého bloku.
Londýn? Černobyl?
Tady to začíná drhnout. Zaprvé, problém dnešních západních velkoměst s automobilovým provozem netkví v jeho zplodinách, nýbrž v jeho objemu. Aut je příliš mnoho, ať už se u toho sprchují, nebo ne. Zadruhé, zrovna Španělsko trpí nedostatkem vody. Je rozumné ji zbůhdarma stříkat do vzduchu? Lze si představit, že její vzácnost si vyžádá jiné nastavení priorit využití.
Další problém může být skryt právě v tom, co autoři Counterfogu považují za jeho hlavní trumf. S faktem, že se mlha dobře váže na kouř, mají své zkušenosti třeba Londýňané. Nelíbilo se jim to; dělali desítky let všechno možné, jen aby se toho efektu zbavili.
A konečně – i když ta věc zafunguje, jak má, není jisté, že je to právě výhra. Když před osmatřiceti lety bouchl Černobyl, modlili se všichni široko daleko, aby proboha nepršelo. Je-li radioaktivní neplecha rozptýlená ve vzduchu, je to nepříjemné. Ale pořád je to lepší, než když nateče do země (ledaže by ten nápad zužitkovala firma Monsanto v kolonce "herbicidy"). Ne každý povrch musí být hladký a tvrdý, jak předpokládají Pérez-Díaz a spol. Stačilo by se zeptat v Pripjati, kdyby bylo koho.
Takže je nakonec dobře možné, že když se do vzduchu vypustí spousta mlhy, tak to docela jasno nezařídí.
