fbpx

Zveřejněno: 21. 7. 2017

Zdeněk Pohlreich je mediálně známý profesionál v oboru gastronomie. Jeho žena Zdeňka dvakrát překonala rakovinu a díky ní našla vnitřní božskou sílu a mnohá poznání.  V Léčivém divadle ale všichni hosté Gabriely Filippi usedají na jevištní židle především jako inspirující lidé. Ti, kteří vynikají otevřenou myslí či smyslem pro humor, nadáním a předurčením a nebo tací co pochopili a prožili. A jako takoví mohou být pro mnohé z nás vodítkem,  posilou, nadějí... Tentokrát to byli manželé Pohlreichovi.

Dlouho se setkávali, míjeli a znovu objevovali, pak svou osudovou lásku propojili a nyní se, díky duchovnímu vývoji Zdeňky, jejich světy zdánlivě opět vzdálily. „Mít doma duchovní bytost je pro někoho, jako jsem já, šichta“ usmál se onoho večera po představení Anastasia na Lávce Zdeněk. Ale nebylo to tak vždy.

Zdeňka byla celkem pragmaticky smýšlející člověk, který myslel na druhé a nějak zapomněla vnímat sebe samu. Napověděla jí až rakovina. Vše je otázkou procesu, zákona příčiny a následku a mozaiky dalších zákonitostí. Co všechno musela Zdeňka prožít, pochopit, přijmout a naopak odevzdat? Dnes se cítí jako prázdná trubka, ve které v ten samý okamžik "je vše a zároveň nic nezůstává", protože to proud dění odplaví. Na záznamu z tohoto skvělého večera uslyšíme i to, jak oba dva vnímají žárlivost, připoutanost a opravdové sdílení štěstí toho druhého, kdo by byl schopen přát druhému nového partnera. Jakou roli hraje svobodné smýšlení v soužití dvou lidí, kteří zároveň cítí za vztah patřičnou zodpovědnost. 

polreichovi

Zdeňka a Zdeněk Polreichovi jsou harmonické a velmi sympatické duo.

I rozdílné tóniny spolu mohou ladit

Zdeněk sice zavzpomínal na rčení svého otce, že „ ..celá kráva do polívky je vždycky trochu moc“, ale rozhodně to neovlivnilo jeho život natolik, aby nebyl schopen rozumných kompromisů. Objevíme jeho ranní rituál, kdy si zanadáváním na cokoli vyleje hrnec z předešlého dne. Jak sám s nadhledem shrnul: "..za léta u hrnců jsem se naučil, že když je toho moc, musí se to vylít". Považuje se za těžkého pragmatika, i když o jeho empatii a schopnosti hluboké vnitřní moudrosti není pochyb. Jak se mu tedy žije vedle ženy, která našla to "božské" sama v sobě?

Ona je naopak přesvědčená, že její muž je duchovní typ, pouze to neví:-). K duchovnímu rozvoji vidí jako základ ctnost, pravdomluvnost a pevný postoj. Ani police v kuchyni, kdy zdravá strava začala utlačovat Zdeňkovy paštiky neušly rozdílnosti zvyklostí a povah obou partnerů. Ale harmonie přesto pokračuje dál. Zdeňka na svém ranči chová koně, kteří jí jsou partnery v terapeutických kurzech pro veřejnost. Sama tvrdí, že kůň je vždy přítomný v daném okamžiku a díky tomu umí naladit vědomí člověka. Ví, že takové zvíře potřebuje především svobodu, kamarády a pochopení. Jaká podoba se základními lidskými potřebami...

Dozvíme se, proč ale Zdeněk mluví o koních a ježdění v minulém čase. Další nesoulad? Nešlo si nepoložit otázku, jak natolik rozdílné bytosti mohou žít v tak harmonickém hlubokém spojení. I váš úsměv na tváři při shlédnutí videa napoví, že ušlechtilý humor a nadhled je hlavním tmelem a jak známo, Zdeněk je i v tomto oboru mistr. Ani tento večer tomu nebylo jinak.

Co pro vás znamená láska toho druhého?

Odpovědi obou výjimečných lidí na tuto otázku Gabriely si poslechněte sami. Vnitřní nastavení Zdeňky by se však mohlo stát mantrou v každodenní meditaci lásky každého z nás. Vnímá to tak, že když někoho milujete opravdu hluboce, nemůžete mu ublížit, nebo ho zradit, protože v této hloubce už byste zradili především sami sebe.

Přejeme Vám za Léčivé divadlo nejen fajn hodinku s Pohlrechovými, Gabrielou, Patrikem a Mariem, kteří byli součástí této společnosti, ale především život v nepodmíněné a otevřené lásce a úctě k druhým, která se automaticky proměňuje ve zdravou lásku k sobě sama.

Text: Lenka Horylová

foto: archiv

Tipy redakce

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...