Pokud se někdy v životě dostanete na pravé býčí zápasy, tak vás potěš pánbůh, protože to rozhodně není podívaná pro křehké povahy. Když si to ale přece jen chcete užít naplno, snažte se hned na začátku (corridy, vždyť víte...) přisednout si co nejblíž k nějakému místnímu člověku. Poznáte je snadno. Nemají fotoaparáty, jsou většinou menšího vzrůstu a jsou oblečeni velmi prostě, ovšem slavnostně. Nikdy nemají krátké kalhoty, i kdyby bylo 45 stupňů ve stínu.
Vyznačují se tím, že netleskají jako pominutí a nevzdychají dojetím, když toreador poprvé pohladí býka muletou. Naopak. Většinou sedí tiše, kroutí hlavou, a své „olé“ vykřikují v úplně jiných chvílích než většina náhodných návštěvníků býčích zápasů, najmě pak turistů. Oni totiž, jako jediní v celé aréně, poznají, zdali kvalita a váhová kategorie býka odpovídá významu toreadora, oni velmi dobře vědí, co se kdy má dělat a kdy se při tomto grandiózním divadle vytváří něco falešného „jen tak na oko“ a ne ten pravý nebezpečný rituál.
Tuší, že jde na porážku
Mně osobně na býčích zápasech samozřejmě nejvíc vzrušuje... maso! Celou tu dobu, co pozoruji, jak z býka stříká krev, jak hrabe vztekle kopyty v písku, jak se strašlivou rychlostí žene proti toreadorovi, mám o něho strach.
Jaké pak bude asi po tom vypětí jeho hovězí? Oháňka to spraví (mluvíme zde o býku).
Je mi ho líto a nejvíce ze všeho přemýšlím, v jakém asi musí být neskutečném stresu. On ten půltunový macek moc dobře tuší, že mu tady jde o život. A možná dokonce ví, že za přítomnosti tisíců diváků a nablýskaných pikadorů tady dnes definitivně skončí. A to já jsem přesvědčen, že není úplně dobře pro kvalitu jeho masa.
Tak aspoň ta oháňka
Zeptal jsem se pochopitelně mnoha zkušených domácích fanoušků, toreadorů i jejich manažerů, ale i hospodských. Všichni mi nakonec přiznali, že maso z býků, kteří padnou v tomto šíleném gladiátorském zápase, není nikterak skvělé. To mne nepřekvapuje. Na druhé straně věřím, že jíst oháňku z býka „rabo del toro“, kterého jsme ještě před chvílí viděli funět v aréně – to má v sobě neskutečný adrenalin.
Chuťově však, upřímně řečeno, není o co stát. Je to maso plné stresu, strachu, samoty a beznaděje. Myslím, že v rámci kulinářského vývoje to můžete někdy ochutnat, ale věřte, že mnohem kvalitnější je maso ze zvířat, která končí svůj život ve chvíli, než se začnou doopravdy bát...
foto: Shutterstock, zdroj: Čro Radiožurnál a Grand Restaurant
