Byl to kdysi takový dětský vtípek: Co uslyšíš, když spadne velehora do veleřeky? Veležbluňk... No, prostě ten vtípek byl dětský. Bohužel se z vtípku může stát na mnoha místech světa noční můra, především pak pro obyvatele mořského pobřeží. Kandidátů na takový „veležbluňk“ je hned několik.
Reklama
Když letos v březnu začala sopka Kilauea na Havaji chrlit lávu, nebylo to pro místní žádné velké překvapení, protože se to stává poměrně často. Nečekané bylo především množství lávy a v několika případech i směr, kudy proudila. Do konce svého řádění v červnu zničila Kilauea přes šest set domů.
Sesuv by vyvolal vlnu tsunami vysokou přes tři sta metrů, která by nejdříve převálcovala souostroví a pak by se valila k západnímu pobřeží Ameriky.
Zatímco média sledovala cestu lávy, vědci se zaměřili na zemětřesení, která výlevy lávy doprovázela. Většina z nich měla velikost pod 2,5 stupně Richterovy stupnice, což je třeba méně, než měly letošní zemětřesné roje na Chebsku, ale na havajském Velkém ostrově, kde sopka je, šlo ještě o něco jiného.
Kilauea pod dohledem
Pod sopkou Kilauea na jižním pobřeží je úctyhodná propadlina, do níž vulkán poměrně rychle – deset centimetrů za rok – klouže. Odborníci mají ovšem obavy z toho, že by se mohl jižní bok sopky sesunout při silnějším zemětřesení do oceánu celý. Havajské Pacific Tsunami Warning Center (PTWC) vytvářelo ze zaznamenaných záchvěvů animaci, která má pomoci lépe si představit, co se děje, popřípadě může stát. Pobřežní útes Hilina Pali pod sopkou je poměrně úzký a mělčina se pak rychle v místě zvaném Hilina Slump propadá hluboko do oceánu. Mořské dno je tady v pěti kilometrech. Množství potenciálně nestabilní horniny odhadují vulkanologové na deset až dvanáct tisíc krychlových kilometrů a její sesuv by vyvolal vlnu tsunami vysokou přes tři sta metrů, která by nejdříve převálcovala souostroví a pak by se valila k západnímu pobřeží Ameriky.
Zemětřesení o síle 7,2 stupně Richterovy stupnice z roku 1975 tu vyvolalo vlnu čtrnáctimetrovou.
Tam by podle výpočtů přestala existovat města, jako je San Diego, Santa Barbara, a zmizela by podstatná část Los Angeles nebo San Franciska. Existují názory, že takové informace jsou šířením paniky, ale geologický výzkum odhalil, že někdy před sto deseti tisíci lety, tedy dlouho předtím, než na Havaj dorazili první odvážní Polynésané, se při zemětřesení opravdu takový sesuv hornin odehrál a celé souostroví přelila vyvolaná vlna. Její opakování zřejmě není pravděpodobné, což neznamená, že Kilaueu mohou seismologové nechat bez dohledu. Ostatně zemětřesení o síle 7,2 stupně Richterovy stupnice z roku 1975 tu vyvolalo vlnu čtrnáctimetrovou, která díky včasnému varování zabila naštěstí jen dva lidi, ovšem škody byly značné.
Ohrožení Afriky
Podobná hrozba existuje i v Atlantiku, vlastně dokonce dvě hrozby. Na Kanárském ostrově La Palma se nachází stratovulkán Cumbre Vieja. Výraz „nachází“ je ale poněkud nepřesný, sopka tvoří celou jižní část ostrova. Je to vlastně celý komplex různých kráterů a dómů. Leží stejně jako celé ostrovy v místě styku litosférických desek, což znamená, že zde hrozí zemětřesení. Vulkán sám je aktivní a během poslední velké erupce v roce 1949 se od něj odtrhla část západního úbočí a sesunula se několik desítek metrů k Atlantiku. Právě mořská voda v kombinaci s rozžhaveným magmatem představuje největší nebezpečí.
Do pěti hodin by několik desítek metrů vysoká vlna udeřila například na Irsko a Velkou Británii.
Kdyby se porušily svahy sopky a vody oceánu se dostaly dovnitř, vytvořil by se obří přetopený kotel. Výbuch by znamenal další sesuvy, které by vytvořily obří vlnu tsunami. Ta by během tří hodin zaplavila pobřeží Afriky, jejíž obyvatelstvo není zatím vybaveno žádným varovným systémem, a do pěti hodin by několik desítek metrů vysoká vlna udeřila například na Irsko a Velkou Británii.
Cumbre Vieja na Kanárském ostrově La Palma. I ta v roce 1949 ukázala, že umí zahrozit
Doktor Simon Day z výzkumného střediska University College London tvrdí, že by se do moře mohlo dostat najednou až půl miliardy tun horniny. Nechal také vypracovat počítačový model, podle nějž by počáteční vlna mohla mít výšku až přes půl kilometru. V říjnu 2017 se zde vyskytlo několik zemětřesných rojů, jejichž síla byla naštěstí jen do 2,7 stupně Richterovy stupnice, a nezavinily tedy žádné větší škody, ovšem opět vyvolaly obavy, co by se mohlo stát. I tento vulkán je nyní pod stálým dohledem seismologů a vulkanologů.
Důkazy v balvanech
Blíž k rovníku, přibližně šest set kilometrů od pobřeží Afriky, se v Atlantickém oceánu nacházejí Kapverdské ostrovy. Souostroví je vulkanického původu a na jednom z ostrovů jménem Fogo se tyčí do výše téměř tří tisíc metrů vysoký vulkán Pico do Fogo. Je neustále aktivní. Podle izotopové analýzy hornin se před třiasedmdesáti tisíci lety při jedné z erupcí zhroutila do oceánu jeho východní strana a vlna vysoká minimálně sto sedmdesát až dvě stě metrů přelila ostrov Santiago. Ten je vzdálený pětapadesát kilometrů. Vlna do jeho vnitrozemí donesla několik set tun vážící balvany.
Vulkán Pico do Fogo dokázal zalít ostrov Santiago
Ty tu našel a prozkoumal před třemi lety Ricardo Ramalho z Lamont-Doherty Earth Observatory na Kolumbijské univerzitě a přinesl tím důkaz, jak katastrofální může být obrovský sesuv hornin, který je vyvolaný zemětřesením, v kombinaci s výbuchem vulkánu. Rozsah právě tohoto sesuvu krásně dokumentuje například fotografie ostrova Fogo z vesmíru.
Neposedná Etna
Nebezpečí podobné katastrofy nemusí hrozit někde uprostřed oceánu, ale i docela blízko. Sicilská sopka Etna, nejvyšší činný vulkán v Evropě, dosahuje výšky přes tři tisíce tři sta metrů a její obvod u základny měří přes sto čtyřicet kilometrů. Už jenom tím vzbuzuje respekt. Občas dští oheň a do okolí vypustí lávu, obavy lidí v okolí se pak samozřejmě ještě zvětšují. Ovšem zde existuje ještě další hrozba. Mohutný vulkán se podle vědeckého pozorování, které probíhá už po dlouhá desetiletí, pomalu sesouvá do Středozemního moře. Ne nějak rychle, zhruba centimetr a půl za rok. Ale v poslední době se situace mění.
Etna stála dlouho klidně, ale pojednou se v květnu 2017 „rozeběhla“ a poskočila rovnou o čtyři centimetry.
V roce 2016 na jižní straně umístil vědecký tým pod vedením geofyzičky Heidrun Koppové z německého výzkumného střediska GEOMAR Helmholtz-Zentrum für Ozeanforschung síť podvodních vysílačů. Ty vysílají pravidelné signály, jež umožnily změřit pohyb hornin s přesností větší než jeden centimetr. Přišlo překvapení, Etna stála dlouho klidně, ale pojednou se v květnu 2017 „rozeběhla“ a poskočila rovnou o čtyři centimetry. Žádné zemětřesení, které by to mohlo způsobit, nebylo zaznamenáno. Jediným vysvětlením tedy může být malá stabilita podloží mohutné sopky. Tento malý skok pro vulkán ještě neznamená, že by se měl v dohledné době zřítit do vln. Relativně stabilní může být Etna ještě tisíce let. Je to ale varování. Podle vědců z GEOMARu ke katastrofě určitě jednou dojde. A pak se ničivá vlna přelije celým Středomořím.
foto: Profimedia a Shutterstock, zdroj: Berkely Seismology Lab
