fbpx

Zveřejněno: 13. 3. 2017

Dnes už víme, že štěstí není jenom muška zlatá, ale tušíme, že jde o mnohem komplexnější stav, kterého bychom všichni jednou rádi dosáhli. Každý má vlastní recept blaženosti, ale jen někteří z nás ho dokáží definovat. Deepak Chopra a Erik Pearl se s námi podělili o své názory a vy tak můžete pohlédnout na tuto problematiku z pohledu předních světových kapacit v oblasti zdravého životního stylu, aternativní medicíny a osobního rozvoje.

Otázka byla zdánlivě jednoduchá: Co je pro vás štěstí? Na přednášce nadačního fondu Šťastné Česko s příznivým názvem Den pro štěstí 2016 jste se však mohli na vlatní oči přesvědčit o tom, že pokud i takto prostou otázku položíte neobyčejným lidem, nikdy nedostanete všední odpověď.  

Když Deppak Chopra, muž, který má na svém kontě neuvěřitelných 86 knih a časopis Time ho označil za jednoho ze sta nejvíce vlivných a ikonických lidí na planetě, vstoupí do místnosti, okamžitě víte, že tohle je člověk, kterého jste toužily potkat, aniž byste to dřív tušili. Moudrost a vyrovnanost, kterou pocítíte z každé jeho buňky vás obklopí a vy berete jeho slova okamžitě jako svou novou mantru. Erik Pearl vyzařuje naopak úplně jiné vibrace. Jeho zdánlivě naivní a dětsky prosté vystupování rozechvěje vaše vniřní závity a jeho hluboce upřímný projev nelzle nevnímat jinak, než na špičkách prstů až na samotném okraji židle. 

I štěstí je vědecká disciplína

konference stastne cesko 2016 17
„Nejsem expert na štěstí, ačkoliv si myslím, že šťastný jsem,“ uvedl ihned na úvod přednášky Deepak Chopra. Jeho další slova vás však okamžitě přesvědčí o tom, že neexistuje nikdo více erudovaný, kdo by měl na toto téma hovořit. Spolu s dalšími vědci totiž dělá průzkumy, co se týče psychické i fyzické pohody, už celá desetiletí. Dle jeho názoru lze poznat, zda jste šťastní podle pěti základních komponentů.

Tím prvním je práce. Zeptali jste se někdy sami sebe, zda jste v zaměstnání spokojení? Výzkumy odhalují šokující statistiku, že pouze 20% lidí baví jejich profese, a to je opravdu smutné. Druhým je sociální sféra, která zahrnuje vaše mezilidské kontakty a vazby. Dostává se vám podpory v rodině? Jste obklopeni přáteli? Pokud zní vaše odpověď ano, máte o 15% větší šanci být v pohodě. Jestliže jsou navíc i vaši přátelé šťastní, tato šance se zvyšuje ještě o dalších 10 %. Důležitým faktorem jsou samozřejmě i peníze. Nejde o to, zda jich máte málo či hodně, důležité je spíše to, nakolik o nich přemýšlíte. Je totiž dokázáno, že ti nejchudší a nejbohatší mají jednu věc společnou, a to, že jsou většinou velmi nešťastní, protože jejich mysl zaměstnávají finance mnohem více, než ostatní. Dalším komponentem, který musí být uspokojující pro váš dobrý pocit je i to, kde žijete - určitý pocit sounáležitosti a komunity. V neposlední řadě pak záleží také na fyzikálním zdraví. Přitom se ani tak nejedná o nemoci a neduhy, které by vás mohli trápit, ale spíše o to, zda dobře spíte, jste odpočinutí nebo jestli chodíte do přírody... 

Vědci z psychoneurologické sféry zabívající se touto otázkou dokonce vynalezli vzorec štěstí: H = S + C + V. První neznámá (S), která ve finále tvoří 50% vaší celkové spokojenosti, zastupuje takzvaný set point neboli "spuštěcí bod". Ten má každý v sobě a kdykoliv vnímáte nějaký podnět, třeba titulek v novinách či pijete kávu ze svého oblíbeního hrnku, tento spouštěč se probudí a poskytne vám k jakékoliv činnosti zpětné konotace. Takže zjednodušeně zjistíme, že něco nám dělá dobře, něco ne a na něco si donekonečna stěžujeme... Tato schopnost se v nás vytváří už běhěm prvního roku života dítěte, a proto dbejte na to, abyste byli před svými potomky pozitivní. Jen tak je povedete ke štěstí. Další dvě neznáme jsou v podstatě jednoduché. C v rovnici zastupuje vaše životní podmínky a V dobrovolné volby, které v sobě zahrnují všechny činnosti, které děláme pro svou potěchu, ale i životní cíl, jež sledujeme i vše co děláme pro ostatní. Slovy Deepaka Chopry: „Nejrychlejší cesta k tomu, jak být šťastný je udělat šťastným někoho jiného. 

Šťastný člověk je dítě, které přežilo

Erik Pearl, chiropraktik který je autorem zázračné léčebné metody Reconnection, mluví o tématu štěstí mnohem osobitěji a intimněji. Nabízí několik příběhů k zamyšlení, kdy nejpoutavější je asi ten, který mu vyprávěla jeho matka. Ta když s ním byla těhotná, na krátkou chvíli zemřela. Vyprávěla mu o tom, jak opustila své tělo, prošla všemi stádii bytí, až se dostala na místo, kde nebyla potřeba slova ani myšlenky.

Zde získala hluboký vhled do tajemství života a zjistila, že jediná věc, které mrtví litují, je to, že za nimi pozůstalí truchlí, protože to není potřeba. Oni už jsou na lepším místě plném lásky odkud všichni pochází a kam se opět vrací, když splní úkol, který na světě mají. Důležité je, že už se nebála smrti, protože se cítila šťastná a díky ní se přestal obávat i její syn. A Když se zbavíte tohoto strachu, zjistíte, že se vám otevírají úplně nové mořnosti a životní obzory. „Zajímavé je, jak vám může sdílená zkušenost změnit život," podivuje se Erik.

Dále vypraví o proměně, kdy si uvědomil, že se jeho pacienti začínají zázračně uzdravovat. V tu dobu hledal pochopení, a tak navštívil shodou okolností i přednášku právě Deepaka Chopry, který mu tenkrát poradil, aby zůstal dětský". Tato dvě slova mu dělala průvodce dalších dvacet let. Protože když berete život jako hru, vše je mnohem jednodušší, hranice se rozmazávají a vy dokážete najít i jistotu v nejistotě. Tohle je ta správná cesta k objevení klidu a spokojenosti. Štěstí je totiž o tom zachovat si duši dítěte, odhalit svou duši a sdílet vše, co díky tomu můžete nabídlout. 

Foto: www.stastnecesko.cz 

 

 

Tipy redakce

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Flákač, budižkničemu, alkoholik, čórka. To jsou typické konotace, které si mnoho z...

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...