fbpx

Zveřejněno: 28. 3. 2017

Když jsem začal psát blog, přemýšlel jsem, co by výstižně popsalo to, o čem chci psát a jak se na svět a svůj život dívám. Pak jsem si říkal, že bych to asi nejlépe nazval „Tanec v Kvantovém poli“. V zásadě se tak už jmenuje jeden můj workshop, který dělám pro veřejnost. 

Chci psát o životě a o běžných věcech, ale občas je vzít do větší hloubky a podívat se někdy víc pod povrch. A to je pro mě přesně ono. Žijeme ve světě, na který se dá dívat z mnoha úhlů.  Jeden z nich je fakt, který fyzici dnes již běžně popisují, a to ten, že všechno, na co se díváme, co zažíváme jako naši fyzickou realitu, je složeno z atomu a atomy pak z nepředstavitelně velkého množství malých částic, které podle posledních výzkumů kvantových fyziků jsou až miliardkrát - ano čtete správně - miliard-krát menší než atom

To je pro mě naprosto nepředstavitelný poměr. A tyhle částice, které tvoří naši pevnou realitu, jsou ve skutečnosti jen smotek energie, který je neustále v pohybu. Vlastně je to vibrace. Dá se říct, že náš hmotný svět je spíše oceán vibrujících částic. A ještě poměr mezi tou částicí a prázdnotou je tak obrovský, že kdybychom nafoukli tyhle miniaturní částice do velikosti pomeranče, tak mezi jednou a druhou bude volný prostor o velikosti dvou fotbalových hřišť. A v tomhle prázdném prostoru ty částice, naše jakoby hmota, tancují.  A my mezi tím vším. Jsme toho součástí. 

img 0592

Tak tomu říkám tanec v kvantovém poli. Náš každodenní život z pohledu kvantové fyziky... a je to vlastně i hra představivosti, protože ani kvantoví fyzici tu hmotu v této formě už pořádně nevidí. A tak to tady prostě žijeme. Řešíme svoje každodenní záležitosti, starosti i radosti. Užíváme si a padáme dolů a letíme nahoru.

A podlaha pod námi se na kvantové úrovni neustále vlní a pohybuje a tančí v souhře se vším, čeho se dotýká a vlastně ani nedotýká.  Lidé se mě občas ptají, na co mi to vlastně je, když budu vědět ty věci o kvantové fyzice, když si na to nemůžu nikdy na této úrovni sáhnout. A já říkám: no to máte naprostou pravdu.

Na této úrovni si na to sáhnout opravdu nemůžeme. Ale čím víc si uvědomíme skutečnou fyzikální podstatu hmoty a světa, ve kterém dennodenně žijeme a tvoříme, a uvědomíme si, že je to spíš prázdnota než hmota a že je ještě ke všemu neustále v pohybu, pak začínáme tvořit jinak. Chytřeji, s menším tlakem. A o to asi jde. Dělat věci jednodušeji. 

A ještě jedna věc, o které kvantoví fyzici mluví. Ta všechna vibrující hmota je ovlivňována svým pozorovatelem. A teď už nám asi začíná být úplně jasné, kam míříme. Ano. Je to přesně, jak říkají po tisíciletí mistři a učenci: naše myšlení má přímý vliv na naši realitu. A to i podle fyziky do velké hloubky. 

 

Tipy redakce

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Flákač, budižkničemu, alkoholik, čórka. To jsou typické konotace, které si mnoho z...