fbpx

Zveřejněno: 28. 2. 2017

Lidé se zamilovávají ve vlaku, ve frontě na lístky do divadla, při seskoku padákem, uprostřed zácpy, po výstupu na Sněžku nebo třeba na třídních srazech. Zdá se vám to nemožné?

Pamatujete si všechna ta paka ze základky i ze střední a nikdo, kdo by tam jen trochu stál za vaši pozornost, tam rozhodně nikdy nebyl? Nebo naopak vzpomínáte na svou školní lásku každý den a uvažujete o tom, že třídní sraz sami zorganizujete, abyste viděli, kam to objekt vaší touhy dotáhl? Mají budoucí vztahy s bývalými spolužáky šanci na úspěch? Má cenu se jimi vůbec zabývat déle než onen jediný večer?„Není zas tak důležité, kde na toho pravého narazíme, ale především, v jakém rozpoložení se nacházíme, jak se momentálně cítíme. Celý náš život děláme věci podvědomě. Zda jsme se v danou chvíli rozhodli dobře nebo špatně se obvykle ukáže až s odstupem času." Říká Veronika Vinterová, majitelka rozvojové a seznamovací agentury pro kterou jsou vznikající a zanikající vztahy denním chlebem.

Příběh první

Jana byla akční už na základce a tak, když se dvanáct let po posledním zvonění začala ozývat spolužákům s uspořádáním třídního srazu, nikoho, to nepřekvapilo. Snad jen ji samotnou. Toho času totiž žila ve vztahu s mužem se sklony k despotizmu, který krok za krokem potlačoval její vlastní já. Ač žena inteligentní a původně i sebevědomá, přestávala si věřit a pokorně přijímala svou submisivní roli. K uspořádání třídního srazu ji

tic tac toe 1777859 1280
tehdy vedly dva důvody. Dokázat si, že takovou věc je při své neschopnosti ještě schopná zvládnout a pak touha setkat se s lidmi, kteří ji i dnes uvidí takovou, jakou kdysi bývala. Drzou, hlučnou, průbojnou a sebevědomou. Když si k ní Pavel před půlnocí na srazu přisedl a děkoval jí za skvělou organizaci, zdálo se jí, že si z ní chce jen utahovat. Navíc byla už docela opilá a chtěla jít domů, aby nebyla velká mela. Jenže Pavel se domů nechystal, naopak ho zajímalo, jak se Jana má, co dělá, co ji baví... Po dlouhé době chtěl někdo slyšet, co si myslí a co říká. Byla tak nadšená, že rozvíjela své myšlenky a vášnivě diskutovala s bývalým spolužákem, který ji před mnoha lety vůbec nezajímal, až do brzkých ranních hodin. Tím samu sebe sice odsoudila k trestu v podobě víkendové tiché domácnosti, ale cítila se báječně. Její nadšení ještě stouplo, když se Pavel hned v pondělí ráno ozval. Scházeli se několik týdnů tajně, ale ve vší počestnosti. Jednoho dne se Jana ráno probudila a věděla, že jejímu vztahu odzvonilo. Když odešel partner do práce, požádala kamarádku o azyl a během dopoledne se odstěhovala. S Pavlem je už osm let, mají dvě krásné děti a ještě stále ho zajímá, co si Jana myslí.„U Jany sehrálo právě podvědomí velkou roli. Ve vztahu se necítila dobře, nebyla šťastná, ale zároveň neměla odvahu z něho odejít. Hluboko v duši hledala odvahu a pádný důvod k rozchodu. Tím se nakonec stal právě Pavel. Je skvělé, že jejich setkání se nakonec vyvinulo pevný a šťastný vztah." S potěšením vysvětluje Vinterová.

Příběh druhý
couple 260899 1280

Když dostala Helena pozvánku na sraz střední školy, ihned ji hodila do koše. „Co tam asi budu vykládat. Mám dvě děti, jsem rozvedená, otrávená, utahaná jako kotě a nejraději bych svůj život utopila v láhvi... A jestli tam navíc bude Milan, tak to by mě kleplo docela." Ve škole byl do ní blázen, jenže ona nad ním ohrnovala nos. Dnes je z něj úspěšný podnikatel, holky po něm šílí, mají se s ním jako v bavlnce a Helena je na všechno sama. „Hergot holka, vzmuž se. Tahle ses věcem nikdy nepoddávala. Je ti třicet, chceš být už na věky věků sama? Koukej ze sebe udělat ženskou a švihej na ten sraz. Kluky ohlídám." Vložila se tenkrát do akce její nejlepší přítelkyně. Zahraj na melancholickou notu, herečka jsi nikdy nebyla špatná, Milan je navíc chronickej romantik a měl pro tebe vždycky slabost. Tohle prostě musíš zkusit!" Snažil se ji ignorovat i přesto, nebo právě proto, že jí to nesmírně slušelo. Ona však, jako správná šelma na lovu, nijak netlačila na pilu, jen jej po očku pozorovala. Sem tam se jejich pohledy letmo setkaly a vzájemné napětí se zvyšovalo. Když se pak v půlce večera ocitl z ničeho nic vedle ní, byla ráda, že sedí. Jinak by se jí s jistotou podlomila kolena. Nervozita jí však ani trošku neubrala v přesvědčení, že tentokrát bude tenhle chlap její. Pár romantických večeří, následných snídaní, společně strávených chvil a Helenina houževnatost spojená s inteligencí a rozvahou společně postačily k tomu, aby si Milan uvědomil, že jeho stará láska opravdu nerezaví. Nakonec se seznámil i s chlapci, kteří ho přijali bez výhrad a jako poslední dílek zapadl do šťastného rodinného puzzle. Tedy vlastně jako předposlední. Tím posledním je jejich, dnes již dvouletý, syn Mikuláš.„Nepříjemné prožitky, pocity samoty a nejasná budoucnost se projevují různými způsoby. Máme-li dost síly, kamarádku, jakou měla Helena a rozhodneme-li se osudu postavit tváří v tvář, může se i třídní sraz stát naším vítězným životním bojištěm. Pro případy, kdy naopak cítíme, že se situaci sami postavit nedokážeme a změnu sami neprovedeme, je tu řada odborníků. Léta zkušeností, každodenní praxe v Náhodě a nespočet šťastných párů mě utvrzují v mém přesvědčení, se kterým jsem kdysi agenturu zakládala, že investice do našeho vnitřního já, do vlastního štěstí a spokojené budoucnosti zůstává navždy tou nejefektivnější, protože se nám vždy vrátí celá a s těmi nejvyššími úroky." Uzavírá ze zkušeností Vinterová.Zdá se, že seznámit se lze skutečně kdekoli. A roli v tom nehraje ani fakt, že už jste se kdysi znali a na vztah jste v té době nepomysleli nebo ho dokonce odmítali. Nikdy neříkej nikdy tak v lásce platí dvojnásob.

Zdroj, Náhoda.com, autor: Monika Čermínová, foto: Pixabay

Tipy redakce

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Flákač, budižkničemu, alkoholik, čórka. To jsou typické konotace, které si mnoho z...

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...