fbpx

Zveřejněno: 30. 3. 2017

Jaké to je, když se rozhodnete vydat do neznáma sama? Kde najdete nejlepší veganské jídlo a proč se nebát cestovat na vlastní pěst... to vše a ještě víc vám prozradí odvážná veganka a blogerka Veronica Leroy.

Veronica Leroy – bloggerka a youtuberka, která se věnuje natáčení videí, tzv. vlogů, se také aktivně zapojuje do mnoha akcí, jež podporují veganský životní styl nebo práva zvířat. Sama se rozhodla vytvořit FairTrade firmy, produkující oblečení s vegan motivy Plenty of Peas. Cestování miluje, její toulky světem jsou však odlišné od klasických dovolených – jednak kvůli hledání veganských restaurací a bufetů, ale také kvůli způsobu, kterým cestuje: mnohdy sama a pouze s příručním zavazadlem, jako tomu bylo i tentokrát při čtyřměsíční cestě po Asii. Její příběh je plný neobyčejných a zároveň poučných okamžiků. Pojďme se vydat alespoň za některými z nich:


img 3797

Podívat se na exotická místa, ukrytá na mapě tisíce kilometrů od nás, je sen skoro každého. Jakou výmluvu si najdete, abyste nemuseli překonávat svůj strach z neznáma? Zacpěte si nos a prostě skočte, třeba jako Veronica Leroy do vln Indického oceánu.

Proč ses rozhodla cestovat čtyři měsíce po Asii?

Cestování po asijských zemích byl můj dlouhodobý sen, a když jsem teď měla konečně možnost splnit si ho, neváhala jsem. Tyto země jsou opravdu levné, ale i přesto nabízejí spoustu úžasných památek, krásnou přírodu, tropické podnebí, výborné jídlo a velké množství skvělého ovoce. Asijská kultura je mi blízká, jelikož jsem půl roku žila v Koreji. A tak jsem se rozhodla prozkoumat její další součást.

V čem bylo nyní cestování jiné oproti výletům, kdy ses ještě stravovala konvenčně?

Hodně cest, které jsem podnikla, bylo už v době, kdy jsem byla vegankou, takže to pro mě není taková novinka. Kdybych to ale měla srovnat s mým cestováním ještě v rámci klasického stravování, mnohem víc si teď jídlo i cestování užívám. Objevuji spoustu nových chutí a potravin. Předtím, než jsem se stala vegankou, jsem tolik neřešila, co vkládám do úst, což je škoda, protože jsou to právě pokrmy, které jsou velkou součástí cizích kultur.

Měla jsi na cestě nějaký okamžik, který byl nejhorším a zároveň nejlepším zážitkem zároveň?

Opravdu ráda se na svých cestách jen tak procházím. Člověk objeví zákoutí a lidi, které by jinak nikdy nepoznal. Je skvělé jít mimo klasická turistická místa a trochu prozkoumat, jak místní v dané zemi skutečně žijí. Když jsem byla v thajském městě Chiang Rai, šla jsem na svou klasickou túru a na mapě jsem viděla nějakou modrou oblast, a protože byl opravdu horký den, řekla jsem si, že by bylo příjemné posedět u vody. Vydala jsem se tedy na cestu, došla jsem k jezeru a užívala jsem si krásnou přírodu, banánové plantáže a malé domečky, které byly postaveny kolem dokola. Když jsem se zvedla a dala se na cestu zpátky do města, všimla jsem si muže, který na mě zběsile mával a volal. Za normální situace bych prostě pokračovala dál v chůzi, ale z nějakého důvodu jsem tehdy šla směrem k němu. Když jsem ho pozdravila, zeptal se mě, co tam dělám, že tam nemůžu být, protože je to vojenský kemp, tak ať jdu s ním. Musím vám říct, že jsem měla pěkně nahnáno, a chvíli jsem viděla sama sebe za mřížemi thajské věznice. Muž mě zavedl do jejich hlavní budovy a řekl mi, že zavolá své kolegy vojáky, kteří mě odvezou zpátky do města. Celá situace naštěstí dopadla tak, že jsme si skvěle popovídali, pohostili mě kávou a sušenými tamarindy, které mi dali ještě i na cestu. Dokonce mi ukázali celý kemp s úžasným výkladem o tom, co tam pěstují a jak to tam obecně chodí. Nakonec jsme si udělali společné selfie a jeho kolegové mě odvezli autem zpátky do města. Takový zážitek asi nemá jen tak někdo, že?

Cestovala jsi většinu času sama, napadají nás nevýhody, ale má to také výhody?

Má to spoustu výhod. Většina lidí se bojí cestovat sama, já bych to ale všem doporučila zažít alespoň jednou. Když někam jedete na vlastní pěst, poznáte spoustu nových lidí, se kterými byste se pravděpodobně neseznámili, kdybyste cestovali s někým dalším. Z mé zkušenosti musím také říct, že jsou všichni příjemnější a opravdu se vám snaží ve všem pomoct, když vidí, že s vámi není nikdo jiný. Můžete si také udat vlastní tempo a nemusíte se v ničem omezovat ani přizpůsobovat, protože si prostě můžete dělat, co chcete. V neposlední řadě také poznáte sami sebe, protože sami se sebou budete trávit hodně času, a to je velice důležitá věc, která je bohužel v dnešní době opomíjena.

Bála ses něčeho před samotnou cestou?

img 9740

Jóga, zdravý životní styl a nohy v horkém písku. Veronika Leroy žije sen, každé ženy, jejíž srdce bije v rytmu kytarových akordů Jimiho Hendrixe a její krédo kopíruje šedesátá léta.

Vůbec ne. Pro mě je cestování život a vždycky se do další destinace neskutečně těším a jdu do toho po hlavě a s nadšením! :)

Je něco, co tě posunulo v rámci cestování dále v osobním rozvoji?

Cestování samo o sobě je velice transformujícím zážitkem. Poznáváme lidi, kteří nám do našeho života mohou přinést zajímavé nápady. A hlavně objevujeme neznámé kultury, které nás mohou obohatit v rovině osobního rozvoje asi nejvíce. Protože když člověk překročí hranice, a speciálně pokud se dostane někam, kde je velmi rozdílná kultura, musí být tolerantní a otevřený novým věcem. To jsou dle mého názoru kvality, které jsou velmi důležité. Úplně nevím, jestli se tento příklad dá nazvat osobním rozvojem, ale mě cestování naučilo vážit si všeho, co doma mám, a hlavně si cenit každého dne, který mám možnost prožít ve zdraví, se střechou nad hlavou a dostatkem jídla.

Co veganské stravování? Bylo to obtížnější než jíst při cestování po České republice?

Řekla bych, že ve srovnání s Českem je cestování po Asii brnkačka. Je tam hodně vegetariánů a mléčné výrobky se začaly konzumovat až s příchodem vlivu ze západu, což znamená, že v oblasti Asie najdete velké množství tradičních jídel, která jsou přirozeně veganská, a to i v pouličních stáncích. V Asii je také spousta vegetariánských a veganských restaurací.
Samozřejmě jsou země, které jsou na tom v tomto ohledu hůře než jiné, ale problém jsem měla pouze na severu Laosu, což bohužel bylo způsobeno spíš nemožností komunikace s domorodci – byla jsem v oblastech, kam turismus ještě vůbec nedorazil a nikdo neuměl anglicky ani slovo. A když říkám ani slovo, myslím opravdu ani slovo.

Mnoho lidí se obává cestování obecně – co by pro ně mělo být motivací a přesvědčením k tomu, aby se rozhodli odjet?

Poznávání nových kultur, nových lidí, rozšíření obzorů. Myslím si, že na cestování je tolik pozitiv, že si každý něco najde. Já bych všem poradila odhodit obavy, sbalit batoh a prostě jet. Jednoduše přehnaně nepřemýšlet nad tím, co jak bude, a dát trochu šanci i náhodě.

Foto: Veronica Leroy

Galerie

Tipy redakce

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...