fbpx

Zveřejněno: 10. 3. 2017

Necelých devadesát minut jízdy od Krakova se rozprostírá malebná vesnička, která jakoby byla vytržená z pohádkové knížky. Stranou od turistických senzací malují místní obyvatelé přenádherné květinové motivy na svá přístřeší. Poznejte krásy lidového umění - představujeme vám kouzelnou Zalipii.

Bylo nebylo, v malé polské vesničce s kouzelným jménem Zalipie, vařívala jedna žena ve světnici nad otevřeným ohněm jídlo. Po dýmu však na stěnách zůstávaly nehezké stopy. Kreativní kuchařce se kouřové mapy nelíbily, a tak je přemalovala nádhernými květy. Místo štětce použila kravské štětiny, bílou barvu namíchala z vápna a černou zas ze sazí z komína.

Tehdy však nemohla ještě tušit, že právě ona stála za zrodem mnohaleté tradice. Postupem času se do kreslení totiž pustili všichni zdejší obyvatelé a nezůstali jen u interiérů. Pomalovali své domy, stodoly, kurníky, králíkárny, studny a dokonce i psí boudy. Květinová výzdoba byla čím dál více propracovanější a hýřila všemi barevnými odstíny, jaké si jen dokážete představit.

Po Druhé světové válce vyhlásila Zalipie soutěž o nejhezčí malovanou chatu, aby se lidé psychicky zotavili z hrůzostrašných událostí, které zemi v průběhu bojů postihly. Soutež byla tak populární, že se stala místním zvykem, a tak ji obec pořádá každým rokem, kolem svátku Corpus Christi (Božího těla). Toužíte-li spatřit místo, kde lišky dávají dobrou noc a kde skromní lidé žijí šťastně až do smrti, navštivte nedalekou Zalipii. 

Jaké stavení se vám líbí nejvíce? Podívejte se do naší galerie. 

Foto: Boredpanda.com 

Galerie

Tipy redakce

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...