fbpx

S marketérem a poradcem řízení značek o tom, proč to chudší a méně vzdělané děti chudších a méně vzdělaných rodičů na internetu těžší mají

Zveřejněno: 27. 1. 2019

Tomáš Hrivnák, sympatický muž se smyslem pro humor, který se přes 20 let pohybuje v marketingu, začal svou přednášku na konferenci Dítě v síti 2018 o tom, jak marketing a skrytá reklama ovlivňuje děti, vlastně docela zostra. „Doba pozdního kapitalismu s sebou přinesla změněné vnímání lidí. Pro tenhle systém jsme všichni zboží.“

Dobře si uvědomuje, že profese markeťáka leží na samém dně společenské prestiže, pod ní jsou už prý jen pojišťováci a politici a trefně to doplňuje známou citací: „Madam, prosím, neříkejte své matce, že dělám v marketingu. Myslí si, že jsem pianistou v bordelu.“ 

Konec marketingu?

„Samozřejmě se k tomu můžeme postavit tak, že my, marketéři, máme zmizet. Nemáme nic prodávat dětem a reklama má být striktně regulovaná. A ve veřejném prostoru? Tam mají marketéři mlčet,“ představuje Hrivnák jednu z možností.

V ekonomice společnosti se podle Hrivnáka aktuálně soupeří o neobnovitelný zdroj, kterému se říká pozornost.

„Nicméně to je hloupost, to si lžeme do kapsy,“ dodává. „Jsme zvyklí mít společnost bohatou, mít přehršel možností výběru, sedět v teple, konzumovat dobré jídlo a být dobře oblečení. Ale to jednoduše nejde bez  marketingu. Je to důsledek toho, co se nazývá ekonomika společnosti.“

hrivnak muller

Marketéři a provozovatelé sociálních sítí bojují o lidskou pozornost. Ta se ovšem nenafoukne, říká Tomáš Hrivnák


V ekonomice společnosti se podle Hrivnáka aktuálně soupeří o neobnovitelný zdroj, kterému se říká pozornost. A o tuto pozornost logicky bojují i provozovatelé komerčních webů a sociálních sítí. „Úroveň pozornosti máme jako lidstvo stanovenou. Pořád se bude pracovat s tím, co máme.“

Děti a rodiče

Ofcom je regulační instituce v Británii, která se kromě regulace médií zabývá i výzkumy v oblasti například mediální gramotnosti. Před dvěma lety proběhl na velkém vzorku dětí i rodičů výzkum, který podle Hrivnáka ukázal, že problémem není to, že jsou děti dlouhé hodiny na internetu a že jsou na něm příliš brzy.

Tomáš Hrivnák

Živí se jako marketér a poradce pro řízení značek. V oboru působí 25 let. Pracoval v oblasti reklamy, marketingu a poradenství jako textař (MARK/BBDO), kreativní ředitel (MARK/BBDO), ředitel firmy (Men on the Moon) a strategic planner (TBWA a Euro RSCG). Pracoval pro značky malé i velké, místní i mezinárodní, neziskové i komerční, v Čechách, na Slovensku a v Evropě. V současnosti řídí svůj vlastní tým poradců a specialistů.

„Problém je, že na internetu jsou děti chudé, nevzdělané, deprimované… A spolu se svými rodiči, kde rodiče nevykazují příliš velké rozdíly od chování svých dětí, tvoří tu velkou část lidí, která vůbec netuší, co se na tom internetu reálně děje,“ říká Hrivnák. Toto jsou podle něj ti lidé, kteří mají na Facebooku ve vzdělání napsáno "Vysoká škola života", sdílí nám motivační citáty Vladimíra Putina, koťátka a pravidelně přispívají na Mimibazar.

„My nejsme ten problém, my jsme nástroj toho, s čím mnohem větší problém operuje.“

Nejčastěji jde podle Hrivnáka o děti nebo absolventy učňovských oborů, tedy o lidi, kteří nemají sociální kapitál, vzdělanostní ani finanční kapitál a svět pro ně představuje zcela nepřehledné, hostilní místo.

„Takže problém není internet, problém je chudoba. Problém je deprivace, násilí, nevzdělanost. To není žádný specifický problém dětí. Děti a dospělí jsou v něm společně,“ doplňuje marketér.

Související…

Zbyněk Malý: Děti na sítích odzbrojuje jejich naivita a důvěřivost
Tereza Hermochová

„Nejde tedy ani tak o to, že bychom měli dávat pozor, aby na sítích děti něco nezhltlo. My máme dbát na to, aby primárně něco nezhltlo nás. Pak to nezhltne s velkou pravděpodobností ani naše děti.“

foto: Tomáš Železný, zdroj: Dítě v síti

Tipy redakce

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Flákač, budižkničemu, alkoholik, čórka. To jsou typické konotace, které si mnoho z...

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...