Výrazem „morální panika“ zpravidla psychologové označují psychické rozpoložení společnosti, které se šíří v období změn a nejistot. A to zejména, když se zdá, že řada zaběhlých věcí je ohrožena, a výsadní skupiny se začínají obávat o stabilitu výhod, které jim jejich postavení přináší. Podle Katrin Tiidenbergové, profesorky sociálních médií na univerzitě v Tallinnu a autorky knihy Selfies: Why We Love (and Hate) Them, vytvářejí v dnešní době takovou morální paniku právě selfies.
Reklama
Fotografování sebe sama dnes přebírá morální privilegium definovat, co je dobré a co špatné. Selfies a kult, který je kolem nich vytvářen, tak může být mnohem nebezpečnější, než se na první pohled může zdát. Každý se snaží zviditelnit, pro což užívá prostředků, které mu k tomu dopomohou.
Každý si myslí, že má výsadní právo být viděn. A pro jeho udržení je schopen čehokoliv.
Fotografie tak ve většině případů neodráží skutečnou podobu prezentovaných jedinců, ale spíše iluzi toho, jak by si sami přáli vypadat a jak si myslí, že zaujmou širokou veřejnost. A právě v tom, jak tvrdí Tiidenbergová, spočívá moderní morální panika. Každý si myslí, že má výsadní právo být viděn. A pro jeho udržení je schopen čehokoliv.
„Ženy, děti, mládež, lidé, jejichž těla nevypadají mladě, jsou bílí, příliš tencí, historicky neviditelní nebo viditelní pouze podle velmi úzkých pravidel sexuální objektivizace nebo groteskní komedie, mají najednou v kapsách mobily a ukazují na sebe,“ píše Tiidenbergová na serveru Psychologytoday. Takový přístup podle ní doslova v základech otřásá zaběhlým měřítkem vypovídajícím o tom, co je publikovatelné a co ne. S tím zase souvisí ohrožení ideálu krásy a módního průmyslu obecně, protože tento trend smývá hranice mezi publikovatelným a obdivuhodným a nepublikovatelným.
Bezskrupulózní sebeprezentace
Na internetu, aktuálně zejména na Instagramu, se celebritou může stát každý. Stačí sdílet pěknou fotku s trefným citátem. Ne každému se to ale podaří. Lidé ztrácí soudnost. Sdílejí fotografie sebe sama, které by před několika lety neukázali ani partnerovi. A dnes je hrdě představují celému světu. Proč?
Negativní hodnocení sdílených fotografií může silně podkopat sebeúctu a sebedůvěru. A to nejen u „běžných smrtelníků“, ale také u celebrit.
Co vede ženu po čtyřicítce, manželku a matku dvou dětí, aby na Instagramu sdílela své nahé fotografie? Co vede ženu po padesátce k vytvoření účtu na Facebooku a sdílení bezmála padesáti fotografií z každé dovolené nebo výletu s manželem? A co si potom pomyslí třeba pubertální žáci, kteří při brouzdání po internetu takto zcela beztrestně vniknou do soukromého života neoblíbené učitelky? Kam až může takové bláznovství zajít?
Nostalgie, obdiv nebo výsměch a šikana?
Lidé zkrátka šílí. Protože můžou. A protože se jim chce. Což vyvolává několik typů reakcí. Nostalgii nad dobrými ztracenými časy, obdiv, nebo také výsměch a šikanu. Zejména poslední zmíněné ale řada lidí není schopna unést. Negativní hodnocení sdílených fotografií může silně podkopat sebeúctu a sebedůvěru. A to nejen u „běžných smrtelníků“, ale také u celebrit.
Řada lidí přebírá modely chování těch, které obdivují. No a celebrity obdivovány bývají.
Časopis Vogue publikoval článek, ve kterém se obchodnice Hayley Bloomingdalová pokusila definovat, jak by měla vypadat správná selfie fotografie. Ta je podle ní přijatelná pouze tehdy, pracujete-li v módě. Je tedy vaším úkolem prezentovat, jak krásně vypadáte. Naprosto nepřijatelné jsou pak podle ní tzv. „kissy“ selfies, kde ženy rádoby lascivně špulí rty.
„Takové fotografie nejsou sexy. Naopak. Vypadáte na nich jako idiot,“ napsala o tom pro Vogue. Možná, že nějaká podobně rýpavá poznámka se dotkla Essence O´Neillové, která měla na Instagramu víc než 800 fanoušků , přičemž jednoho dne odstranila více než 2 000 obrázků a u zbývajících změnila popisky. Nakonec konstatovala, že sociální sítě nejsou „opravdový život“. No, něco na tom je, ale...
Takové na první pohled sympatické reakce lidí, k nimž řada jiných vzhlíží, mohou podle Tiidenbergové nebezpečně ohrozit společenské hodnoty a zájmy. Je totiž známo, že řada lidí přebírá modely chování těch, které obdivují. No a celebrity obdivovány bývají. A když se dětinsky nebo nevhodně chová někdo, ke komu vzhlíží polovina planety, a ještě to hrdě prezentuje na internetu, jak potom může vypadat celkový obraz společnosti?
Zastrašování hanbou
Selfies se mohou stát účinným nástrojem manipulace. Nevhodně zvolené fotografie mohou způsobit hanbu. A hanba je velmi účinným způsobem, jak regulovat chování lidí, kteří se stydí za své jednání. Hanba pak v podstatě znamená, že přijímáme a začleňujeme úsudek přicházející zvenčí. Podle umělecké historičky Marthy Hollanderové má hanba vysoce vizuální charakter, protože funguje v okamžiku, kdy je viděna.
Podle toho může být selfie velmi dobrým prostředkem zastrašování. Buď uvede do hanby sledující, kteří si řeknou, že nikdy nebudou vypadat tak dokonale. Nebo uvedou do hanby prezentéra, který se nesoudným obrázkem zcela ztrapní. Na základě toho se Tiidenbergová domnívá, že selfies jsou kulturním diskurzem, který má za cíl ovládat lidi, zejména ženy a menšiny, a přesvědčit je, aby se přizpůsobovali stávajícím normám. Samotné selfies jsou pak podle ní narcistické a falešné.
foto: Shutterstock, zdroj: PsychologyToday
