Na konci roku 2018 přišla do českých kin celovečerní verze české mutace britského seriálu Doktor Martin s napínavým názvem Doktor Martin: Záhada v Beskydech. Nemusíme s ní strávit moc času, aby bylo jasné, že jejím primárním cílem je vytvořit přemostění mezi příběhem postavy doktora Martina (Miroslav Donutil) a strážníka Topinky (Robert Mikluš), o němž bude vyprávět nový seriál vysílaný na ČT v roce 2019. Tolik účel. Proč by ale na takový film měli chodit lidi? Na to nám možná odpoví teorie filozofa Noama Chomského.
Jakmile divák překoná překvapení, že téměř sedmdesátiletý Donutil nehraje otce, ale manžela čtyřicetileté Jitky Čvančarové, tak už ve filmu není moc co objevovat.
Není bezprecedentní, aby vedlejší seriálová postava dostala svůj vlastní pořad, a je to tradicí, aby jí ke startu pomohl protagonista toho stávajícího. Zvlášť když dosavadní linie během předání štafety zcela končí, může být výsledné dílo pojato i slavnostně, nostalgicky a rozlučkově. Naposledy se setkáme s oblíbeným hrdinou, který nás ale ještě před odchodem ujistí, že má oficiální náhradu a nezůstaneme zcela sami.
Smysl dává jen záměr
Potud tedy v pořádku. Problém nastává u provedení. Doktor Martin měl totiž vždy mouchy, ale takovéhle hejno jich přece jenom nebylo. Vypráví se tu přihlouplý detektivní příběh, v němž není sebemenší prostor pro postavu doktora Martina. Není ani jasné, proč se vlastně pátrání strážníka Topinky účastní. Měl by řešit svou manželskou krizi, jež dává filmu zastřešující téma, ale protože místo toho bezdůvodně pátrá po jakémsi pokladu, nemůže to dělat a stagnuje.
V některých momentech hapruje kontinuita záběrů, a dokonce se zdá, že se do výsledného filmu dostaly přeřeky herců.
Jakmile nově příchozí divák překoná překvapení, že téměř sedmdesátiletý Donutil nehraje otce, ale manžela čtyřicetileté Jitky Čvančarové, tak už ve filmu není moc co objevovat. Hlavní postava je pak umrtvena v příběhu, který jí nenáleží a jen zabírá prostor skutečnému hrdinovi filmu strážníku Topinkovi. Zvuk filmu zní navíc jako pořízený ve studni, kameraman odmítá odstoupit od herců na víc než dva kroky a barevná postprodukce je vyloženě primitivní.
Doktor Martin řeší hlavně svůj vztah. Na případ nezbývá moc času
V některých momentech hapruje kontinuita záběrů, a dokonce se zdá, že se do výsledného filmu dostaly přeřeky herců – což odpovídá zvěstem o tom, že Miroslav Donutil nemá ve zvyku opakovat jetí. Těžko zařídíte, aby pohyby a dialogy postav navazovaly, když na vašeho herce už čeká odvoz. To vše se v jisté míře ztratí na televizní obrazovce, alespoň tedy pro laické oko, ale na plátně kina už musí vidět nedostatky každý, kdo se je ochoten dívat. Můžeme se hádat nad tím, jak špatné postavy a jak nesnesitelně natahovaný příběh film vypráví, to už je dostatečně za hranicí subjektivity. Tyto technické chyby jde ale nazvat objektivními.
Musí to vadit
Zdá se skoro trapné vyčítat Doktoru Martinovi špatnou kameru. Špatný střih. Špatné vedení herců. Špatný scénář. Na tom všem nemá záležet. Jenže na čem tedy záležet má? Zdůvodnění všech nedostatků možná poskytuje scéna, v níž při záběru na dvě busty musí někdo nahlas říct „tohle je Masaryk se Štefánikem“, protože tvůrci předpokládají, že to jinak diváci nepoznají.
Lidé podle Chomského výrazně hloupnou – protože uvěřili tomu, že svůj volný čas by měli trávit „vypínáním mozku“ a „nepřemýšlením“.
Tyto busty mají být mimochodem z ryzího zlata, takže by každá při své velikosti vážila přinejmenším metrák, přesto si s nimi hrdinové pohazují jak s pytlíky mouky. Nesmysly, banalita detektivního příběhu, ignorování jakékoliv lidské psychologie i logiky a neustálé podceňování publika, jemuž musí být vše vyslabikováno... V Doktoru Martinovi není nic, co by očekávalo kritický pohled diváka. Záležet nemá na ničem.
Vypínání mozku?
Často se dá setkat s odpovědí: Lidi nejsou hloupí, jen si chtějí odpočinout. Na to přece mají právo. Co na tom, že není film dobře natočený ani originální? Když jsou v něm slavní herci, kteří opakují známé vtipy, lidem to zkrátka stačí. V Česku existuje (a všude na světě má ekvivalent) neustálá touha po „vypínání mozku“. Člověk se těší na to, až bude moct „přestat přemýšlet“.
Člověk se těší na to, až bude moct hloupnout, říká Noam Chomsky
Podle filozofa Noama Chomského jde o výmysl dvacátého století. Upozorňuje třeba, že romány Dostojevského a Tolstého vycházely v době svého vzniku v novinách na pokračování. Dnes jsou vnímány jako náročná literatura, ale ve své době šlo o čtení pro každého, kdo číst uměl. Lidé podle něj výrazně hloupnou – protože uvěřili tomu, že svůj volný čas by měli trávit „vypínáním mozku“ a „nepřemýšlením“. Jenže mozek nejde vypínat a zapínat. Jde ho jen otupovat. Jde ho násilně tlačit k trvalému přehlušení zdravého rozumu.
Popkultura je plná děl, o nichž zastánci netvrdí, že jsou kvalitní, dokonce rádi přiznají, že jde o ničím zajímavé blbiny.
Není to tedy tak, že by „obyčejní lidé“ byli tak hloupí, že by nechápali nesmyslnost něčeho, jako je filmový Doktor Martin. Místo toho jsou podle Chomského přesvědčeni, že sledování hloupých věcí je to, co mají ve svém volném čase dělat. „Smět“ sledovat hloupé filmy je zkrátka uměle označeno za znamení kvalitního odpočinku.
Radost z blbiny
Tahle Chomského představa má svoje hranice a vratké body. Předně si moc idealizuje předchozí generace a současné masy staví až příliš jednostranně do pozice obětí kapitalismu. Motivací pro celé to hloupnutí by mělo být přeorientování lidí na bezmyšlenkovitou spotřebu – aby víc podléhali reklamě, nakupovali a míň uvažovali o tom, co potřebují. Chomsky předpokládá, že k tomu masy musely být nějakým úskokem donuceny – ačkoliv je dost dobře představitelné, že jde o přirozenou reakci na nové možnosti. Ne spiknutí, ale vývoj.
Reklama
Tak či onak jde ale o zajímavý úhel pohledu. Popkultura je plná děl, o nichž zastánci netvrdí, že jsou kvalitní, dokonce rádi přiznají, že jde o ničím zajímavé blbiny. A právě svou špatností jsou pro ně lákavé. Proč chce někdo trávit svůj volný čas s něčím, co dokonce sám považuje za hloupé a mizerné? Proč člověk, který celý den pracuje, chce po návratu domů vypnout mozek? Protože pak skončíme s Doktorem Martinem, který klesající laťku seriálu poslal ještě o hodně níž? Většina diváků to nejspíš pozná. A přesto bude mít značná část radost.
foto: ČT a Profimedia, zdroj: Doktor Martin: Záhada v Beskydech
