Pavel Přikryl mluví o svém nejnovějším projektu jako o "coworkingu pro starší a pokročilé". Lehce nadsazený výraz označuje skutečnost, že v Operu nenajdete věci, které byste možná v klasickém sdíleném pracovním prostoru čekali. Nejsou tu žádné fotbálky, jídelní stoly z europalet ani chodby hypermoderních designových budov, připomínající něco mezi nemocnicí a poštovním úřadem.
Reklama
Opero sloužilo totiž jako místo setkávání osobností z uměleckých kruhů už při svém vzniku v roce 1909. Budova, která se nachází v samém centru Starého města na adrese Salvátorská 8, byla postavena podle návrhu architekta Otakara Novotného. Společenský opus magnum zakladatele a tiskaře Jana Štence byl ve své době útočištěm třeba Maxe Švabinského, Jana Štursy, Jana Kotěry a dalších významných osobností počátku století. Rodila se zde zásadní díla českého umění a tříbil se společenský život.
Představte si, jak sedíte v lenošce, dáváte si whisky, kouříte dýmku a přitom pracujete...
A po dlouhá desetiletí trvající přestávce se v roce 2016 vrátilo ke svému původnímu účelu. „Cílem je propojovat lidi. S jinými lidmi, s informacemi, s inspirací,“ říká Pavel Přikryl, ředitel centra Opero. „Máme 200 členů a několikanásobně početnější vnější prstenec partnerů, institucí a firem, se kterými spolupracujeme.“
Co je to vlastně Opero?
Aktuálně tomu říkáme networkingové centrum. Pokud budeme hovořit o sdílených pracovních prostorech, na jedné straně máte klasický coworking, což je efektivní způsob prostého pronájmu kanceláří, na druhé straně spektra byznys klub – představte si, jak sedíte v lenošce, dáváte si whisky, kouříte dýmku a přitom pracujete... My se na té ose pohybujeme blíž tomu klubu, ovšem nejsme tak uzavření. Opero je coworking pro starší a pokročilé. Místo, jehož smyslem je setkávání lidí.
Když se k vám chci podívat, musím být členem?
Kromě toho, že fungujeme jako pracovní místo pro členy, pořádáme také spoustu akcí pro veřejnost. Obsah je pro nás stejně důležitý jako prostor. Pořádáme Marketing Mondays ve spolupráci s Internet Info, máme tady Franchise Club, sami děláme talkshow Operitiv, vlastní pořad Žárovky a děláme také větší specializované eventy.
Nedávno se tady odehrála akce Společnost 4.0, která zkoumala dopad technologické revoluce na společenské otázky. Už teď chystáme další díl Informace 4.0, budeme se bavit o zásadních dopadech nadměrného množství informací na automatizaci, populismus, ovlivňování veřejného mínění... Snažíme se prostě přitahovat věci, které nás zajímají a které hýbou společností.
Jak vlastně vznikl název Opero a co to znamená?
Název je výsledkem docela dlouhého procesu, inspirovali jsme se renesancí. Stavěli jsme si archetypální pyramidu a na vrcholu byl renesanční člověk. A Opero je renesanční prostor pro renesanční lidi. Naši lidé jsou tedy spíše dál v kariéře, máme tady nejen dvacetileté startupisty, ale také členy, zkušené vysoké manažery – nejstaršímu našemu členu je přes šedesát let.
A to tady ti lidé sedí každý den?
Kdepak. Třetina členů to vůbec jako kancelář nepoužívá. Sjednávají si tady schůzky a chodí sem právě kvůli tomu, že se tady potkají s podobně smýšlejícími lidmi. To je náš point of difference, tím se odlišujeme od ostatních. Jsou tady taky mimopražští podnikatelé, kteří to používají jako pražskou základnu, manažeři z korporací, kteří mají sice svoje obrovské kanceláře a zasedačky, ale mají to jako second office, protože chtějí prostě někdy změnit prostředí a být v centru. Třeba redakce Forbesu je odsud pět minut, a stejně sem ti lidi chodí, i když mají ve firmě svoje zasedačky a kanceláře. Asi se jim tady dobře přemýšlí.
Vznikly nějaké známe projekty nebo startupy právě v Operu?
Mám rád Unico.ai, zabývají se transferem technologií z vědeckého prostředí do byznysu, u nás v tomto oboru na špici. Teď už u nás kancelář fyzicky nemají, přerostli naše fyzické možnosti, ale zakladatelé mají členství samozřejmě pořád a jsou aktivní součástí naší komunity. Začínala u nás také pražská pobočka Kiwi.com a vypadalo to úplně stejně – přišli dva, pak jich bylo sedm, a když odcházeli, bylo jich 17. Děláme ale také vlastní projekty, například teď spolupracujeme s britskou obchodní komorou na programu na podporu B2B startupů, kterým chceme poskytnout prostor k růstu.
V roce 2017 získalo Opero titul Nejatraktivnější pracovní prostředí 2017 v soutěži Zasedačka roku a Nejlepší coworking & Hub v soutěži Kancelář roku.
Lidi se u nás běžně potkávají v kavárně nebo na eventech. Po každé akci se otevře bar, lidé popíjejí a baví se mezi sebou. Máme taky věci, co jsou vysloveně pro členy – například společná snídaně, uzavřené kulaté stoly s VIP hosty… Představte si třeba společnou večeři, u které se sejde malíř, miliardář, bankéřka, novinář a inovátor. A tahle šílená parta si vlastními silami uvaří večeři. Máme v plánu také akce ve stylu hackathonu, kde budou čtyři ucelené týmy seniorních lidí řešit konkrétní problémy. A takových věcí chceme mít čím dál tím víc.
A může se to uživit?
Majoritním vlastníkem je Pavel Bouška,majitel firmy Vafo, a proti jeho byznysu je to opravdu jen zrníčko. Primárním cílem Opera navíc opravdu není zbohatnout. To nejdůležitější je propojovací a společenská funkce prostoru.
Do největšího eventového sálu v Operu se vejde až 200 lidí
Ve standardních coworkingových prostorách se vyskytují většinou progresívní a cool věci – třeba playstationy, fotbálky nebo společné obědy v jídelně se stoly z europalet. V Operu je všechno standardní a tradiční, žádné moderní propriety, tedy kromě počítačů, tady moc nenajdete...
My to tak chceme, nejsme primárně zaměřeni na startupy. Nám prostě chyběl v Praze prostor, který by fungoval na coworkingových principech, ale přitom by dokázal propojovat pestrou škálu osobností – progresívní lidi s odvážnými nápady, lidi z korporací, manažery, expaty... Definoval bych to jako instituci a klubovnu. Pomalu ladíme, kde by ten náš balónek měl přesně být.
Podobnou funkci měl prý Štencův dům, ve kterém Opero sídlí, už při svém založení...
Přesně tak. Nakladatel Jan Štenc otevřel budovu v roce 1909, scházeli se tady jeho přátelé, kterým vydával knihy a umělecké časopisy. Švabinský, Šturza, Kotěra... Celá tahle parta. Tiskárnu měl Jan Štenc jinde, ale chtěl mít místo v centru města. Požádal tedy kamaráda Kotěru, aby mu dům vyprojektoval, ten na to ale neměl čas a doporučil mu svého studenta Karla Novotného. A ten ve svých 29 letech stvořil vlastně původní verzi prostoru, kterému dnes říkáme Opero.
Pavel Přikryl
Výkonný ředitel coworkingu Opero působil v minulosti v řadě špičkových projektů a společností. Kromě Opera vede vlastní agenturu Growthgarage. Pracoval v Grant Thornton Advisory, kde měl na starosti oblast transakčního poradenství. Zaměřoval se také na risk management a obchodní strategii firem. Titul Ph.D. v oboru mezinárodní vztahy získal na Karlově univerzitě, působil také na George Washington University. V minulosti pracoval také pro Člověka v tísni na misi v Afghánistánu.
Byl to na tu dobu neuvěřitelně odvážný projekt – mezi secesními domy v okolí tahle moderna... Štenc sem umístil velkoformátové fotoaparáty, vytvářely se tady štočky, ze kterých se pak tiskly noviny i časopisy. A zároveň to už tehdy fungovalo jako společenské centrum, kterému se říkalo Štencův kabinet. A my v té tradici setkávání chceme pokračovat.
Jak jste na bývalou Štencovu tiskárnu vlastně přišli?
Měli jsme dost štěstí. Já jsem to původně chtěl mít v Tančícím domě, chtěli jsme si tam pronajmout dvě patra. Dokonce i čísla nám tam vycházela líp než tady. Ale v Tančícím domě je všechno takové stísněné... Nemá to ten feeling. Jsem hrozně rád, že jsme tady.
Opero je krásný prostor, omezený ovšem trochu svou velikostí. Vzniknou i další Opera?
No uvažovali jsme o tom, ale pořád se spíš utvrzuju v tom, že to není naše role. Dnes se vrhají na trh tisíce a tisíce metrů nových coworkingových prostor. Trh tak reaguje na poptávku po flexibilnějších a krátkodobějších kancelářských pronájmech.
Trošku uvažujeme o tom, že bychom otevřeli ne kancelářský, ale eventový prostor.
My ale nechceme být další realitní firmou. Vezměte si, že v Holešovicích vznikl Businesslink, HubHub, druhej HubHub, WeWork... V příštím roce přibude až 10 tisíc metrů coworkingových prostor a to je trh, na kterém já nechci být. A trochu se bojím, že kdybychom si otevřeli dvojku, tak do téhle kategorie spadnu.
Mluvíte o otevřenosti klubu, ale není ten dosah už kvůli prostoru přece jen limitovaný?
Já ale chci vylézt za brány. Máme diskuzní stage na Metronom festivalu, na Týdnu inovací máme networking lounge... Taky mě mrzí, že tady nemůžeme dělat víc dobrých věcí, protože nemůžeme náš hlavní prostor, ve kterém se přes den pracuje a večer konají eventy, prostě každý druhý den zavřít. Teď se na nás obrátila nadace, která tady chce dělat tiskovku. Rád bych je podpořil, ale oni ji potřebují přes den a já to kvůli tomu nezavřu. Takže trošku uvažujeme o tom, že bychom otevřeli ne kancelářský, ale eventový prostor.
Nechybí ten étos Opera trochu těm lidem z firem, které vás podobně jako třeba Kiwi nakonec "přerostou"?
Většina z těch, kteří u nás byli a hodně vyrostli, si ponechala členství, takže jsou stále členy komunity. A my jsme na to patřičně hrdí. Je to důkazem toho, že Opero plní svůj účel.
