Když jsme v září pořádali první celonárodní digitální "detoxikační rituál" Den offline, chtěli jsme tím dát lidem najevo, že na život mimo internet a sociální sítě se zapomínat nemá. Pokyny k tomu, jak být skutečně #offline, byly jednoduché. Celý den se ani nedotknete mobilu... A pak dejte vědět, zda se vám svět bude zdát barevnější.
Reklama
Po dvou měsících přistála v redakční poště zpráva: „Dobrý den, zrovna jsem viděl vaši událost na Dítě v sítí a #denoffline. S partou studentů z VŠE jsme se rozhodli natočit krátký film na toto téma. Video má 8 minut a obsahuje rozhovory s různými odborníky (psychologové, sociologové, podnikatelé), jak danou věc vidí oni. Jde nám hlavně o to, aby se video dostalo k co nejvíce lidem a aby se nad ním lidé zamysleli.“ Tak proč tomu nepomoci, že?
Video, které jako by bylo natočeno podle ideového manuálu #denoffline, trvá čtrnáct minut. Jedná se o naprosto profesionálně zpracovaný dokument. Kdyby vám jej naservíroval některý ze zpravodajských serverů, nepoznali byste, že jej natočili studenti, kteří stojí na počátku profesní kariéry. „Den offline je naprosto super akce, měl by si to vyzkoušet každý,“ říká jeden z autorů Václav Nechyba.
Hodně to souvisí s tím, že člověk chce být neustále součástí nějakého dění, chce si připadat důležitý.
„Je to úplně jiný pocit, být opravdu offline a řešit věci pouze osobně. A když už do téhle akce jdou zvučná, ale hlavně "online" vytížená jména, jako je Kovy či paní Jourová, tak si to může zkusit opravdu každý.“ Václav nám následně odpověděl i na dalších několik otázek, které se nebezpečí online života a jejich filmu Mobilní klec týkají.
Jsou podle vás mobily zlo? Nebo je jen lidé nesprávně používají?
Mobily jsou výborná zařízení, která nám mají usnadnit život. Bohužel se stává, že v nemálo případech s nimi opravdu zacházet neumíme.
Proč jsou vlastně tak návykové?
Podle mě to hodně souvisí s tím, že člověk chce být neustále součástí nějakého dění, chce si připadat důležitý. A ten mobil, který má hned po ruce, mu to umožňuje. Spousta lidí na mobilu ani být nemusí, ale jsou tam, "protože... co kdyby se stalo něco zajímavého".
Václav Nechyba, jeden z autorů filmu
Je mobilní telefon statusová záležitost?
Minimálně polovina lidí to tak vnímá. Vidím to hlavně u mladší generace. Řeší, co mají za značku, jestli už jejich mobil není dva roky starý a podobně.
Je tedy mobil "dobrý sluha, ale zlý pán"?
Určitě. Díky mobilu si můžu najít trasu, když někam jedu, najdu si potřebnou informaci na internetu, spojím se s člověkem, který je i na druhé straně zeměkoule, můžu si číst zprávy, které se nemusí tisknout, a šetřím tak životní prostředí... A tak dále a tak podobně.
Když člověk ví, že by nevydržel, tak ať si ten mobil vypne a dá do šuplíku.
Záleží na tom, jak funkce mobilu využíváme. Pokud se tím necháme ovládnout a přeroste nám to nad hlavu, je to určitě špatně.
Jak by se podle vás dala epidemie mobilní závislosti řešit?
Důležitá je především edukace, aby si lidé uvědomili, co na tom mobilu dělají a kolik na něm stráví času, jestli už to není náhodou moc. V případě, že by to chtěl někdo řešit tvrdě zákazem pro všechny, tak je to špatně. Cíl není přestat mobily používat, ale spíše je začít užívat chytře, vědomě a v případech, kdy je to nutné.
Jedna britská restaurace zakázala mobily úplně. Je to dobré řešení, nebo nepřiměřený zásah do práv zákazníků?
Zrovna tenhle konkrétní případ je naprosto vynikající řešení. U jídla by se člověk měl skutečně věnovat jídlu, případně tomu, s kým na tom jídle je, a nikoliv koukat do mobilu. Ten svět dvě hodiny počká.
Z natáčení filmu. Tentokrát s respondentem, který mobil nikdy nevlastnil a ani se k tomu nechystá
Jestli to není nepřiměřený zásah? Nikdo nás nenutí do té restaurace chodit. Spíš bych to bral jako zážitek. Je to asi, jako kdybyste šel na neviditelnou výstavu a stěžoval si, že vás omezují v nedostatku světla.
Jak ale odolat všem těm lákavým aplikacím?
Je to jenom o vůli a vytrvalosti, o ničem jiném. Když člověk ví, že by nevydržel, tak ať si ten mobil vypne, dá ho do šuplíku nebo požádá někoho, aby mu ten mobil po celý den vůbec nedal. Je to jako v životě, pokud člověk něco chce, tak pro to musí něco udělat. Odměna za vytrvalost je uspokojení a dobrý pocit v překonání se. A to za to stojí.
Co vy osobně? Kolik máte aplikací nainstalovaných na svém mobilu? A co jsou zač?
Určitě jich mám víc, než ve skutečnosti potřebuji. Když vezmu úplně všechny aplikace včetně těch původních systémových, tak je jich kolem 70.
Mezi nejdůležitější návyk řadím ten, který jsem si pracovně nazval "odlož to".
Ale pravidelně využívám tak 14, nejčastěji to jsou aplikace ke komunikaci, poté Facebook, a v neposlední řadě aplikace na poznámky, online zprávy, mapy, Google, meditace, fotoaparát a album, překladače nebo internetové bankovnictví.
Máte nějaké osobní rituály nebo návyky, kterými bojujete proti závislosti na mobilech?
Mám jich hned několik. Mezi nejdůležitější návyk řadím ten, který jsem si pracovně nazval "odlož to". Když jsem s někým na schůzce nebo jen tak na kafi, odkládám mobil do kapsy od bundy a celou tu schůzku se na něj nepodívám. Přijde mi jako největší míra neslušnosti, když sedíte naproti někomu, a místo toho, abyste si povídali, tak vyndáte telefon a píšete kamarádům na messengeru.
Za můj další návyk mě nejspíš moje přítelkyně, se kterou si přes den píšeme sms, uškrtí, ale téměř 99 procent mého dne mám nastavený tichý režim. Když něco dělám, nad něčím přemýšlím, tak se chci na danou činnost skutečně koncentrovat a nechci, aby mě upomínky a zprávy rušily. A velice rád používám také papírový diář.
foto: Shutterstock a archiv, zdroj: Den offline
