Na Zemi žije v současné době 7 miliard lidí, z toho více než polovina žije podle zprávy OSN ve městech nejrůznější velikosti. V roce 2016 žila 1,7 miliardy lidí (to je 23 procent populace) ve městech s více než 1 milionem obyvatel, ve 28 zemích dokonce žije ve městech více než 40 procent obyvatel. Co to ale je vlastně město? Počítá se podle určitého počtu obyvatel, rozlohy, hustoty osídlení? Přestože je všem jasné, že New York, Moskva nebo Praha města jsou, zatímco Luka pod Medníkem nebo zapadlá vesnice v Alpách zřejmě ne, žádná obecně přijímaná kritéria neexistují.
Reklama
Jedna z definic popisuje město podle jeho administrativních hranic, druhý přístup hovoří o „urbanistické aglomeraci“ a souvislém zastavěném území, třetí koncept bere do úvahy i stupeň ekonomického a sociálního propojení s ostatními oblastmi. Město je prostě centrem, ve kterém se pohybují lidé, věci, zboží. A právě přesun z místa na místo je definicí hlavní výzvy, která vzhledem ke stoupajícímu počtu lidí na Zemi před společností stojí: jak se všichni ti lidé dostanou z místa na místo?
Autem, MHD i na koloběžce
Optimalizace mobility je klíčovým úkolem, se kterým se potýkají všechna města na světě. Nekonečné fronty na D1, permanentně ucpaná magistrála, konflikty automobilistů s chodci nebo těmi, co využívají jiné dopravní prostředky, jsou neustále se opakujícím a zvyšujícím se problémem. Ti, kteří jezdí autem, prostě do něj nasednou a jedou z místa A do místa B – jednoduché řešení, někdy nezbytné, ne však vždy – cesta z Prahy do Brna vám může trvat necelé dvě hodiny, ale také celý den, z Černého Mostu na Zličín se dostanete žlutým metrem za 45 minut, na cestě ale také můžete strávit 3 hodiny. Proto čím dál tím víc lidí využívá kombinovanou dopravu: když je potřeba, jedou autem, někdy používají městskou hromadou dopravu, jindy kolo.
Koloběžky, sen hipsterů a dětí, se stávají standardem.
Zvláště mladí lidé už ale nechtějí řešit jednotlivosti, pojímají mobilitu jako celek. „Známým příkladem jsou Helsinky, kde zavedli balíčky mobility. Zaplatíte určitou částku, ve které máte například 4x taxi, 30 km vlakem, 20 minut sharing auta… prostě všechno, co je skryto pod mobilitou. Vy si sestavíte balíček podle svých návyků, nebo v ideálním případě to za vás udělá aplikace, kterou si nainstalujete do mobilu,“ řekl v rozhovoru pro Flowee Michal Hořava z Cleverlance.
Jednosměrné mobilitě zvoní hrana
Lidé to většinou řeší samostatně, což sice dává pocit individuální svobody, ale přináší to s sebou problémy. Příkladem mohou být pražské elektrokoloběžky Lime: zpočátku téměř sen hipsterů a propagátorů zdravého životního stylu, v praxi se ale ukázala i stinná stránka: koloběžky často nefungují, jak mají, lidé s nimi jezdí po chodnících a ohrožují chodce, odhazují je, kde je zrovna napadne – třeba uprostřed chodníku, což vede některé „citlivé“ spoluobčany k tomu, že je prostě seberou a vyhodí do kontejneru. Komplikovanost dopravních potřeb si uvědomují samozřejmě i firmy, které mají prostředky (a dostatek vizionářství) s daným problémem něco dělat, dokud je čas. Mobilitu už nepůjde řešit jednosměrně a izolovaně.
Ford cítí, že by mu mohl ujet vlak, protože budoucnost podle všech výzkumů opravdu nepatří osobnímu vlastnictví automobilů.
U nás se komplexní mobilitou (alespoň částečně) zabývají leasingové společnosti, které chtějí řešit například carsharing – ten se z původní myšlenky sdílení osobních aut vyvinul v model, kdy auta v rámci zmiňovaných mobilních balíčků půjčují právě velké automobilky. A jde to i dál. Ford například založil speciální divizi Ford Smart Mobility a uvnitř pak vznikla sekce Ford X, jež provedla akvizici sanfranciského startupu Spin, který se sharingem koloběžek zabývá. „Výzkum a vývoj nám umožňuje lépe pochopit potřeby k úspěchu v oblasti mikromobility, například důležitost designu zaměřeného na lidi, význam spolehlivého dodavatelského řetězce a potřebu spolupráce s jednotlivými městy, aby sdílení koloběžek probíhalo zodpovědně,“ píše Sunny Madra, viceprezident Ford X.
Mobilní aplikace na sdílení koloběžek
Auta na ústupu
Jak vlastně došlo k tomu, že jedna z největších světových automobilek koupila něco takového, jako je startup s koloběžkami? Důvodů je několik: zaprvé, prodej aut soustavně klesá, výrazné zlepšení se nedá očekávat a je potřeba hledat nové zdroje příjmu. Zadruhé, v oblasti půjčování koloběžek (ač to zní jakkoliv) panuje obrovská konkurence a firmy, vědomy si budoucích problémů s mobilitou, mají globální ambice – viz již zmíněný americký Lime, který půjčuje koloběžky v desítkách amerických měst a ve většině evropských metropolí. A zatřetí, Ford cítí, že by mu mohl ujet vlak, protože budoucnost podle všech výzkumů opravdu nepatří osobnímu vlastnictví automobilů. „Akvizice Spinu je příkladem vize Billa Forda – být poskytovatelem mobility,“ řekl Michael Ramsey, analytik Gartneru. „Mikromobilita může být odpovědí na otázku, jak se vyrovnáme se změněnými potřebami mobility ve stále více urbanizovaném světě. Když Ford koupil Spin, chová se jako finanční investor, který pomáhá společnostem rychle růst.“
Připravme se na zásadní změny. Nevyhnou se ani nám. Ale mohly by se nám líbit.
Není to samozřejmě žádný altruismus, Ford chce držet prst na tepu doby. Do konkurenčního Lime investovali giganti, jako je Google nebo Uber, jeho tržní hodnota je více než 4 miliardy dolarů. A pro Ford to není také první akvizice tohoto typu: už dříve koupil přepravní společnost Chariot, která provozuje mikrobusy, GoBike, firmu na sdílení jízdních kol ze San Franciska, pár dalších přepravních společností, investuje do společnosti Argo, zabývající se výzkumem samořídících aut. A nyní tedy zaplatil 100 milionů dolarů za půjčovnu koloběžek, která má v roce 2020 fungovat ve více než 100 městech.
Polovina cest kratší než 5 km
Je zde ale pořád ještě aspekt společenské zodpovědnosti, kombinovaný s letitou filozofií: „Chceme pomoci našim zákazníkům dostat se z místa na místo jednodušeji, rychleji a levněji. Dostupnost ve spojení s jednoduchým používáním a elektrifikací znamená, že koloběžky pomůžou vyřešit problémy s dopravní přetížeností, nedostatkem parkovacích míst a znečištěním ovzduší. Výzkum ukazuje, že polovina cest v USA je na vzdálenost menší než 5 kilometrů,“ píše Sunny Madra. Jak je to s využitím automobilů v Česku, o tom zatím relevantní informace nemáme. Pokud má být ale model dopravy budoucnosti založen právě na takové dopravě, připravme se na opravdu zásadní změny. Nevyhnou se ani nám. Ale mohly by se nám líbit.
