fbpx

Zítra vyjde na Flowee rozhovor s Michalem Horáčkem. O vzdělávacím systému, úžasných setkáních a o tom, jak chutná prohra člověku zvyklému vítězit

Zveřejněno: 1. 4. 2018

Michal Horáček po neúspěšné kandidatuře na prezidenta republiky netruchlí. Rozumí tomu, že lidem nesedl. Ale ani necelé tři měsíce poté mu není jasné proč. Pokud si  s ním sednete a začnete ho poslouchat, vlastně ani vám nedochází, proč jsme dali přednost současnému prezidentovi. Ale toho jsme v rozhovoru, který vyjde ve čtvrtek, moc neřešili.

"Místo škol nám vlastně vystavěli paláce, každé Jevíčko má nějakou úžasnou secesní budovu, a proto ve všech světových statistikách bodujeme jako jedna z těch nejrovnostářštějších společností, domnívá se Michal Horáček. Ale štve ho, že naše školství zatvrdlo v rakousko-uherském modelu," říká například v rozhovoru, který na Flowee vyjde zítra. „Uděláš málo chyb, dostaneš lepší známku. Neuděláš žádnou chybu, dostaneš jedničku.“ A srovnává příběh dvou spolužáků. Jedničkářka Ivana nakonec skončila jako jeho sekretářka. A z jejího spolužáka, trojkaře, nad kterým škola lámala hůl, je dneska... Petr Kellner.

Nůžky školství

Horáček na současném školském systému odsuzuje fakt, že nepřipravuje kriticky myslící studenty, tedy lidi, kteří by byli schopní řešit těžké úkoly a hledat originální řešení. Varuje, že vznik kvalitních soukromých škol tuto potřebu sice naplňuje, ale jenom pro zlomek šťastlivců z bohatých rodin. Poprvé se tímto skutečně začínají nenávratně rozevírat nůžky v české společnosti, říká.

Všichni si můžou stáhnout cokoliv z internetu zadarmo, psát texty je dnes pouze nákladný koníček.

A tuhle společnost chtěl Horáček sjednocovat. Štve ho například, jak nikdo nechce řešit neštěstí 870 000 lidí v exekuci, kteří mají tak obrovské dluhy, že nikdy nebudou mít na jejich splácení. Chtěl, aby český stát v roce svého stého výročí ukázal, že nejen nařizuje, ukládá a vybírá, ale že má taky srdce. Chtěl, aby stát tyto astronomické úroky, kterými původní dluh nezadržitelně narůstá, pro jednou zamáznul.

Koše koresponďáků

Michal Horáček také mluví o tom, že se nacházíme uprostřed převratného víru. A mimochodem to ukazuje na svém příkladu. Profese textaře, která ho proslavila a slušně živila, se dnes už nedá považovat za povolání. „Všichni si můžou stáhnout cokoliv z internetu zadarmo, psát texty je dnes pouze nákladný koníček.“ Přesto Horáček nechápe lidi, kteří by chtěli zpátky totalitu. Nechtěl by už psát "mezi řádky" jako v Mladém světě, ale s úžasem zjišťuje, že v roce 89 se řada novinářů a tvůrců – bez ohledu na cenzuru – musela cítit na vrcholu. „Do redakce chodily prádelní koše koresponďáků, na každé větě záleželo. Teď  křičíme jeden přes druhého na internetu, říct můžeme cokoli, ale na ničem nezáleží,“ přemýšlí textař.

Michal Horáček se sice na Hrad nedostal, ale neskončil. Poděkoval svým spolupracovníkům, poplatil složenky a faktury a odmítl návrhy, aby kandidoval do Senátu. Teprve rozvažuje, kudy se teď vydá. Je ale prý pořád intenzivně nabitý energií lidí, které po republice během kampaně potkal. Nadchlo ho, kolik skvělých, tvůrčích a mimořádně ve světě úspěšných jedinců tato malá republika, vzdor svému rakousko-uherskému modelu školství, dnes má. Snad si Michal Horáček dobře vybere platformu, z které bude vysvětlovat, jaký potenciál Češi mají.

Obsáhlý rozhovor s Michalem Horáčkem vyjde ve čtvrtek 5. dubna.

foto: Profimedia

Tipy redakce

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Flákač, budižkničemu, alkoholik, čórka. To jsou typické konotace, které si mnoho z...

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...