„Byla všude tma. Černo.“ Tak popisuje své ráno na Silvestra roku 2023 Todd Engel, který se léčil s cukrovkou. Lékař mu na začátku téhož roku předepsal Ozempic, po několika měsících se ale probudil a na pravé oko neviděl. Postihla ho takzvaná oční mrtvice (NAION), při níž dochází k nedostatečnému prokrvení zrakového nervu. Toddova manželka se lékaře ptala, zda potíže nemohou souviset s užíváním Ozempicu, lékař ale podle jejích slov o ničem podobném neslyšel.
V létě 2024 vyšla studie, která naznačila souvislost mezi užíváním semaglutidu, účinné látky Ozempicu, a vyšším rizikem NAION. Todd ani jeho lékař o ní ale podle reportáže nevěděli. V injekcích proto pokračoval a v říjnu 2024 přišel o zrak i na levém oku, jak popsal pro NPR. Nyní Todd truchlí nad vším, co už nikdy nemůže dělat bez pomoci. Ať už je to práce, procházka po pláži nebo čas trávený s vnoučaty.
Zda právě Ozempic způsobil ztrátu zraku v jeho konkrétním případě, však nelze s jistotou určit. NAION může souviset i se samotnou cukrovkou a dalšími zdravotními faktory.
A není sám. Podobné případy popisují i další uživatelé léků ze skupiny GLP-1. Ve Spojených státech probíhají hromadně koordinované soudní spory týkající se přípravků společností Eli Lilly a Novo Nordisk. Žalobci tvrdí, že výrobci nedostatečně varovali před závažnými zdravotními komplikacemi, včetně poškození zraku. Samotná podání žalob ovšem neznamenají, že byla příčinná souvislost v jednotlivých případech prokázána.
Evropa riziko uznala. U dalších léků zůstávají otazníky
O možném poškození zraku v souvislosti s léky ze skupiny GLP-1 se nemluví poprvé. V červnu 2025 doporučila Evropská agentura pro léčivé přípravky (EMA) aktualizovat informace o léčivech obsahujících semaglutid. Patří mezi ně Ozempic, Wegovy a Rybelsus.
Riziko NAION je podle EMA velmi malé. Jde o velmi vzácný nežádoucí účinek, který může postihnout až jednoho člověka z 10 tisíc uživatelů semaglutidu. Několik rozsáhlých studií u lidí s diabetem 2. typu zároveň naznačilo přibližně dvojnásobné relativní riziko oproti pacientům, kteří semaglutid neužívají.
V absolutních číslech to podle evropského regulátora odpovídá přibližně jednomu dodatečnému případu NAION na 10 tisíc pacientoroků léčby. Jinými slovy, jde o odhad jednoho případu navíc na každých 10 tisíc pacientů léčených po dobu jednoho roku.
„Pokud u pacientů během léčby semaglutidem dojde k náhlé ztrátě zraku nebo k rychlému zhoršení zraku, mají neprodleně kontaktovat lékaře. Pokud se potvrdí NAION, je třeba léčbu semaglutidem ukončit,“ uvádí SÚKL v informaci o závěru evropského regulátora.
Spojené státy ke stejné úpravě informací o přípravcích zatím nepřistoupily. Americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) dostupná data nadále vyhodnocuje a srovnatelné varování dosud nevyžádal. NAION přitom může souviset i se samotnou cukrovkou, vysokým krevním tlakem a dalšími zdravotními faktory, takže ne u každého pacienta lze případnou ztrátu zraku připsat léku.
Nejde jen o semaglutid? Pacienti viní více léků
Americké soudní spory se navíc netýkají jen semaglutidu, ale i dalších přípravků ze širší skupiny léků působících na systém GLP-1. Patří mezi ně například Mounjaro a Zepbound s účinnou látkou tirzepatid, která působí na receptory GIP i GLP-1.
V jedné z žalob pacienti tvrdí, že výrobci rizika zatajovali nebo zlehčovali. Podle žalobců měly snahy o zatajení či minimalizaci rizik, včetně NAION, vytvářet dojem, že jde o zázračné přípravky na hubnutí.
Je však důležité rozlišovat mezi tvrzeními žalobců a závěry lékových regulátorů. Zatímco u semaglutidu evropské úřady NAION zařadily mezi velmi vzácné nežádoucí účinky, u dalších účinných látek není stejné riziko takto potvrzeno.

Převyšují přínosy léčby možná rizika?
NAION už se tedy na seznam velmi vzácných nežádoucích účinků semaglutidu dostala. Zda se podobné riziko prokáže i u dalších léků působících na systém GLP-1, zatím není jasné.
Vedle toho se mezi známá rizika této léčby řadí zažívací obtíže, například nevolnost, zvracení či průjem, u některých přípravků také problémy se žlučníkem nebo dehydratace, která může zhoršit funkci ledvin. Výrazný úbytek hmotnosti může navíc provázet ztráta svalové hmoty a změny tělesného vzhledu.
Nabízí se tak jednoduchá otázka: stojí lidem hubnutí pomocí injekcí za to?
Samotné společnosti se žalobám brání. Novo Nordisk, výrobce Ozempicu a Wegovy, označuje žaloby za neopodstatněné a zdůrazňuje přínos léčby pro pacienty s diabetem a obezitou.
„Poměr rizik a přínosů těchto léků je stále opravdu, ale opravdu dobrý,“ uvedl docent Chintan Dave v rozhovoru pro deník The Boston Globe. „Nemyslím si, že by super vzácný vedlejší účinek měl být důvodem, proč léky přestat užívat,“ řekl.
Léky pomáhají regulovat hladinu krevního cukru, snižovat hmotnost a u některých skupin pacientů také riziko závažných srdečně-cévních příhod. Pro lidi s diabetem nebo obezitou tak mohou jejich zdravotní přínosy výrazně převyšovat možná rizika.
Možná se proto nabízí jiná otázka: stojí mi případná rizika za to, pokud se nepotýkám s cukrovkou ani obezitou a chci jen shodit pár kilogramů? Léky na léčbu obezity mají stanovené zdravotní indikace a nejsou určeny k běžnému kosmetickému hubnutí.
O jejich nasazení i pokračování léčby by měl rozhodovat lékař společně s pacientem, s ohledem na jeho zdravotní stav, očekávané přínosy a možná rizika. Velmi vzácný nežádoucí účinek sám o sobě není důvodem k preventivnímu vysazení předepsané léčby. Náhlé zhoršení nebo ztráta zraku však vyžadují okamžité lékařské vyšetření.