Když to chce pohledná velká holka dotáhnout k cíli a vzít si milionáře, je potřeba se dost překonávat. Taky mít trochu peněz, když je popadne šetřivá. A mít dobré nervy.

Přečteno 2150x

Jirka se předváděl autem slečnolapkou, večeřemi a dárky. Tak jsem sedla na lep a nechala se pozvat do Malajsie. Bez mrknutí oka zaplatil v cestovce sto padesát tisíc na osobu, protože jen ten nejlepší hotel je dost dobrý. Samozřejmě, že lítá jenom byznysem. V hotelu jsem jásala nad krásným pokojem. On se ušklíbnul a v recepci reklamoval, že chceme vyšší patro a větší pokoj. Udiveně jsem se na něj dívala. „Dělám to tak vždycky, aby si nemysleli, že jsem hňup, co bere první pastoušku,“ ušklíbl se. Stejně jsem to nechápala.

Co se mnou, když nerozumím obchodu?

Jezdili jsme na výlety, já se dívala a jásala, on telefonoval nebo mailoval. Když mě to už hodně štvalo, tak jsem se neudržela: „Jestli nemůžeš být bez firmy, i když tam máš, jak říkáš, výborného ředitele, tak proč nesedíš v kanceláři? Proč se  couráš  po světě a trápíš se, jestli tam všechno dělají dobře?“ To jsem to schytala, že nerozumím obchodu, a kdyby nebyl, jaký je, tak jedeme leda vlakem do Hrusic. Hrusice znám, jsou pěkné, tak si výhrůžky mohl nechat od cesty, když už ho teda nenapadl Havířov. Tam bych nejela.

Prodavač se namíchnul, v rodné řeči asi křičel, že je Jirka blbec, což jsem s ním sdílela

Po několika dnech jsme vyrazili na trh. Smlouvat umím dobře, mám zkušenost  z Turecka, Egypta i Tuniska.  Zalíbila se mi velká mušle, vím, že se nesmí vozit, ale já bych ji propašovala. Prodavač chtěl třicet dolarů, dohodli jsme se na deseti.  Jirka si běhal po svých, ale bohužel přišel, když jsem prodavači dávala bankovku. Jirka začal dělat scény, že je to drahé, a jen za osm. Prodavač se namíchnul, v rodné řeči asi křičel, že je Jirka blbec, což jsem s ním sdílela, vrazil mi desetidolarovku zpátky a odešel jako chlap s mojí usmlouvanou nádhernou mušlí.  

Nechci auto, chci mušli!

Byla jsem pekelně naštvaná. To Jirka viděl i přes tmavé brýle. „Neboj, bude hezčí,“ utěšoval mě. „Nebude,“ odsekla jsem a chtělo se mi brečet. Žádná taková samozřejmě nebyla. Milionář si mě chtěl udobřit a šli jsme na langustu. Nikdy jsem ji nejedla, ale po tom, jak  prudil číšníka i majitele, už asi jíst nebudu. Prudilové nevědí, že štvou všechny v okruhu pěti metrů.

„Proč jsi mě nenechal koupit si  mušli za moje peníze, proč jsi  mi to zkazil?“

„Smlouvání je přece hra,“ divil se, že to nechápu.

„Díky tvému hraní nemám to, o co jsem stála,“ řekla jsem smutně.  

„Už nikdy se nemontuj do mých obchodů!  Já se o tvé taky nestarám!“

Související…

VELKÝ HOLKY: Jak proradný Joffrey podlehl pražskému nebezpečíVELKÝ HOLKY: Escort servis na parníkuVELKÝ HOLKY: Když alfa samec loví alfa samici

 

Kouknul na mě překvapeně a já už nikdy neviděla pana úžasného. Zkazil všechno kvůli dvěma dolarům. Dva dolary jsou někdy málo a někdy dost.  „Miláčku, ty jsi na mě pořád naštvaná.  Chci si tě udobřit. Koupím ti autíčko za  dva miliony,“ lísal se.

Co s tak drahým autem? Já jsem si chtěla koupit mušli! A za svoje!

foto: Shutterstock

Věra Kudynová

Věra Kudynová

Autorka čtyř knih a řady povídek. Dvacet let působila v různých firmách a institucích jako tisková mluvčí.

Související články

Pokračováním v prohlížení těchto stránek souhlasíte s Podmínkami užití a Pravidly využití Cookies.