Až vám tohle řekne váš partner, budete vědět, že četl amerického psychoterapeuta Bartona Goldsmithe, který popisuje, jak člověk, který má v sobě trauma z minulosti dokáže svůh hněv nejvíc nasměřovat právě na své nejbližší.

Přečteno 19109x

Den blbec. Jen co ráno vstanete, cítíte v kostech, že dnes to rozhodně nebude ono. Všechno vás štve a na nic nemáte náladu. V práci nemůžete přežít dotěrné otázky vlezlých kolegů a doma byste si nejraději zalezli pod deku a usnuli, aby byl ten hrozný den už za vámi. Z nějakého nevysvětlitelného důvodu vám zkrátka všechno vadí, všechno vás rozčiluje a všechno vám připadá lidově řečeno na prd. Pokud se vám tohle stává až moc často, pak podle psychoterapeuta a publicisty Bartona Goldsmithe možná váš hněv skrývá něco víc. Konkrétně nevyřešenou depresi.

Související…

Extroverti uvítají u softwaru emoce, introverty to rozčilujeDevět triků, jak zůstat v pohodě, i když se ostatní rozčilujíProč bychom měli učit své děti nadávat

Naruby nemusíte nosit jenom tričko. Podle Goldsmithe se takto dá prožívat i láska. Má s tím bohaté zkušenosti přímo z praxe. V tomto směru hovoří o jevu v psychoterapii známém jako  negativní projekce. Ta spočívá v tom, že si nevyřešený hněv a úzkost vybijeme na těch, které máme nejraději. Pacienti mají totiž paradoxně pocit, že právě jejich nejbližší jim mohou ublížit nejvíce. Na serveru Psychologytoday.com Goldsmith dokonce píše, že se během terapie setkal s bizarní větou: „Důvod, proč tě nenávidím, je, že tě tak moc miluji.“

Hněv, nebo deprese?

Každý se čas od času rozčílí. To z vás ještě nemusí dělat depresivního člověka. Jak ale poznat, že míra vaší podrážděnosti přerůstá zdravou mez? Podle Goldsmithe poznáte rozdíl mezi klasickým hněvem a hněvem plynoucím z hluboké deprese podle toho, že jste v prvním případě schopni jasně rozeznat impuls, který vedl k tomu, že jste se rozčílili. Pokud ale dlouhodobě pociťujete vztek bez očividné příčiny, nesete si v sobě nějakou křivdu a z ní pramenící nesnášenlivost způsobující setrvalé podráždění.

Například žena, která pociťovala nedostatek lásky od svého otce, si v budoucnu pravděpodobně najde muže, který se k ní bude chovat stejně.

Hněv se také liší v podobě, v níž přichází. Ta může být otevřená, nebo skrytá. Otevřená podoba je očividná – vyřvete se a na chvíli je vám lépe. Skrytý hněv se projevuje zcela odlišně a je těžké jej identifikovat. Podle Golsdsmithe svého nositele podvědomě vede k znovuprožití bolestných vzpomínek jako uvědomění centra bolesti.

Například žena, která pociťovala nedostatek lásky od svého otce, si v budoucnu pravděpodobně najde muže, který se k ní bude chovat stejně. Znovuprožití takových vzpomínek by mělo vést k tomu, že si dotyčný uvědomí, odkud jeho bolest, a tedy i hněv pramení. Pacient se přitom ale mnohdy začne motat v bludném kruhu.

Pasivní agresivita

Ve vztazích skrytý hněv ubližuje těm, které milujeme. Když je totiž člověk vzdálený a stažený, partner to dříve či později vycítí. V takovém případě je podle Goldsmithe na místě vzniklou situaci řešit, protože jinak není možná léčba ani náprava. Chování, které způsobuje, že někdo, koho milujete, se cítí stejně mizerně jako vy, totiž není konstruktivní, ale destruktivní. A může vést až k rozpadu vztahu.

Takovým destruktivním projevem tzv. pasivní agresivity může být třeba to, když se na schůzky s partnerem opakovaně dostavujete se zpožděním, přestože víte, že to nesnáší. Anebo nereagujete na jeho romantické náznaky. Hněv v takovéto podobě odpuzuje ty, které milujeme, a snižuje hloubku, která dosud ve vztahu panovala. Podle Goldsmithe je řešení jednoduché: mluvit o svých pocitech. A když už na to sami nestačíte, chce to kvalifikovaného psychoterapeuta.

foto: Profimedia, zdroj: PsychologyToday

Kateřina Lukášová

Kateřina Lukášová

Novinářka, učitelka jógy a instruktorka trx. Milovnice zdravého života, knih, zvířat, filozofie a historie. Ráda píše povídky a chystá se na román.

Související články

Pokračováním v prohlížení těchto stránek souhlasíte s Podmínkami užití a Pravidly využití Cookies.